Příběhy starých fotografií: O mé české babičce
Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla, že napíši pokračování i o naší nově nalezené rodině, bez které bychom nemohli zůstat v naší vlasti. Poválečná doba byla velmi krutá a úplně obrátila životy nejen nám, ale i mnoha dalším rodinám.
V prvním příběhu jsem psala, jak se nás ujala česká rodina a my jsme nebyli nuceni odejít do vyhnanství z Čech. Majitelka domu se svým synem byli živnostníci, později se stala mojí nevlastní babičkou a její syn mým adoptivním otcem. Česká babička neměla vůbec na růžích ustláno. Narodila se ve Snopoušově, okres Přeštice v západních Čechách. Tam se i provdala, narodil se jí syn Václav, který svého otce nikdy nepoznal, neboť tento padl v I. světové válce. Později se seznámila s obchodníkem, za kterého se provdala a odstěhovala se do severních Čech, kde vlastnil nemovitost. Jenže záhy ovdověla a pokračovala v obchodu se svým synem.
V domě byl malý konzum a její syn (můj pozdější otec) jezdil soukromým nákladním autem. Tehdejší režim jim vše znárodnil, do domu nastěhoval nájemníky. Otec přešel i s autem do národního podniku ČSAD a babičce zůstaly prázdné regály a stažené rolety. Nedostala ani korunu penze, až po dlouhé době jí přiznali 120,- Kč.
Nastěhovaní nájemníci přiděleni tehdejším MNV (tři rodiny) velice babičku respektovali, říkali jí paní domácí, pravidelně měli uklízení společných prostor a zametání chodníku a také jí měsíčně platili pár drobných za nájem a vodu.
Moje česká babička byla velice hrdá, přísná, zásadová žena, myslím, že z počátku nás brala s rezervou, když si její syn vzal moji maminku. Ale pak ke mně velice přilnula, učila se se mnou, když jsem byla nemocná, i jsem se k ní nastěhovala. Rozdělovala jsem svoji přízeň mezi obě babičky. Měla velkou knihovnu a také krásné dívčí románky. Od ní jsem získala lásku ke knihám. Mám ji nerozlučně spjatou s krásnou Biblí, kterou vlastnoručně vymalovala a převažovala v ní zlatá barva. A také mi vyprávěla poutavé chvíle ze svého mládí, ze své vesnice, ani jsem nedutala. V pozdějším věku velice trpěla na páteř a nakonec chodila o holích. Nikdy se nesmířila s tehdejším režimem, trpěla tím, že ji živí syn a ona nemůže ničím přispět. Měla pocit, že už jí život nic dobrého nenadělí. Opravdu měla pohnutý, těžký osud. Babičce bylo 70 let, když dobrovolně odešla z tohoto světa.
Ještě jednu zajímavost musím uvést. Česká i německá babička se narodily obě ve stejný den, měsíc i rok. Obě se jmenovaly Růženy a dokonce i příjmení za svobodna znělo na S. Jedna se narodila v západních Čechách, druhá v severních Čechách a poprvé se poznaly, když jim bylo 60 let. Bylo to 10 let společného hezkého soužití s oběma babičkami a dědou.
Později do našeho domu přibyl nejmladší obyvatel. Můj bráška Vašek. A nám začínaly již konečně šťastnější životní kapitoly. Ale to už jsou nové životní příběhy.
Jsem na moje prarodiče hrda, vždy konali poctivě, s čistým svědomím. Byla to těžká, nesvobodná doba, která jim velmi ublížila, tehdejší politický režim je připravil o jejich majetky i svobodné rozhodování. Ale jejich čestnost a lásku jim ukrást nemohl.
A ŽIVOT šel a jde dál...
První příběh zde:
Příběhy starých fotografií: Prarodiče navždy v mých vzpomínkách
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Zuzana Zajícová
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
