Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.
Pak zasáhla vojna. Dva roky. Čas nás pomalu den ze dne začal měnit. Odloučení vztah zbortilo. Každý z nás měl jiný život. Opušťák byl řídký a dopisy jsme si vyměňovali se stále většími intervaly. Při příjezdu jsme těžko navazovali nit a já jednou po odjezdu zjistila, že jsem v jiném stavu.
A rozhodla jsem se neprovdat, přestože mi byl nabídnut sňatek. Jelikož jsem nebydlela u rodičů, nebylo těžké počáteční stav utajit. Mamka se to dozvěděla náhodou, když na mně čekala po práci a já byla v šestém měsíci těhotenství.
Následovaly scény, opovržení, maloměstská mentalita se provalila. Myslela jsem, že situaci zvládnu, že jsem dost silná a odvážná a snažila jsem se být nad věcí. Ovšem v druhé polovině těhotenství na mě začala padat tíha osamocení a příchod dítěte ve mně budil bázeň smíšenou se zmatkem.
Netušila jsem ani v nejmenším, že mi dítě v budoucnu bude dělat výčitky, že se na svého otce bude ptát a pokusí se ho sama vyhledat. A že se mi on pomstí tím, že se o dítě starat nikdy nebude. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že vztah s dcerou bude komplikovaný a že si budeme obtížně hledat k sobě cestu.
Poslední měsíc jsem doslova protrpěla a nebýt mé sestry, ani nevím, jak bych dopadla. Po porodu dcery jsem napsala na pohled svému otci o narození dcery. Táta, ten světák a bohém, naprosto nechápal mé rozhodnutí. „Lidi tě zničí.“ Dokonce pronesl, že by bylo lepší, kdybychom obě se sestrou nežily.
Když jsem nastoupila do práce po mateřské dovolené, pociťovala jsem od lidí opovržení. Kolik zlomyslnosti a jízlivosti se vešlo do slůvka „slečno“.
Ono vykolejení vedlo k tomu, že jsem časem zesílila a osamostatnila se. Pocit hanby, který mi rodiče vnucovali, zoufalství a samota mne posílily a zároveň jsem vešla tam, kam se mnoho žen neodvažovalo vstoupit.
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
