V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."
Několikrát jsme se pokoušely o sebemenší tzv. " rolomení ledu," ale marně. Zajímala ho jen a jen dobře odvedená práce, nic víc. A že by se v našem kolektivu našlo pro tohoto singl šéfa hned několik pohledných děvčat, bylo víc než jasné.
Jak už to v podnicích, kde pracuje více zaměstnanců, bývá, tak i v našem se občas uskutečnily oslavy, spojené s taneční zábavou. Tenkrát se jednalo o zářijovou oslavu Dne horníků v restauraci Jezerka v Hamru na Jezeře, asi 2 kilometry vzdálené od mého bydliště. Manžel mne tam odvezl s tím, že pro mne zase v jedenáct hodin před restauraci přijede. Bude spěchat, protože doma na tu chvilku měla našeho syna hlídat sousedka.
Zábava byla v plném proudu, o tanečníky jsem nouzi neměla. Ba naopak, někteří si museli i počkat (mladá holka). Přiblížila se hodina mého odchodu, asi za pět minut jedenáct náhle přede mnou stojí dosud celý večer netančíčí BEDŘICH. S úsměvem na tváři mne žádá o tanec! Šok! Na mojí výmluvu, že spěchám, jen pronesl: " To mi přece nemůžete udělat Evičko"...a bylo rozhodnuto. Vznášela jsem se na parketu a já vrána domýšlivá toto považovala za jakési vyznamenání před ostatními svobodnými kolegyněmi...(to čučíte). Po druhém tanečním kousku, ještě plná nadšení vybíhám před restauraci, ale po několikáté prohlídce parkoviště mé nadšení kleslo na bod mrazu. MANŽEL NIKDE!
Ve slabých šatech a páskových botičkách se vydávám po setmělé silnici na cestu k domovu. Schovávám se do škarpy před projížděǰícími auty a jelikož jsem si tuto situaci zavinila sama, ani se na manžela nemohu zlobit.
Asi po půl hodině míjím oplocenou kravskou pastvinu a náhle mne zaujal známý zvuk. Zvuk, který se ozýval z kravského stáda, a mně, povolánim zootechnik, bylo hned jasné, že není něco v pořádku. Musim pomoci! Sundávám botičky, prolézám kravskou ohradou a mířím za sténáním. Nevnímám, do čeho občas šlápnu, je špatně vidět. Už je mi to jasné, tady probíhá telení. Telící, zjevně již vysílená kravička, se marně snaží vytlačit hlavu telátka, koukají mu jen přední nohy a kousek čumáku. Kašlu na všechno, pomalu uvolňuji prostor okolo hlavy a čekám na porodní stah. Kluzké nohy telátka musiím obalit spodkem od šatů, zapřít se nohama a snažit se vší silou jedním tahem telátko vytáhnout. Kdyby uvízlo uvnitř pánve, to bych ho sama už nevytáhla....
Byla jsem vysílená, zmazaná od plodové vody, krve a kravinců, ale šťastná. Vlastně šťastné jsme byly dvě, já a kravská mamina. Ta hned začala to své miminko pečlivě olizovat a já sebrala botičky, prolezla ohradu a honem domů.
A manžel, ten když mne v tomto stavu uviděl asi v půl jedné mezi dveřmi, se nezmohl ani na jedno slovo výtky. Dokonce přiznal, když jsem mu vše vylíčila a omluvila se, že je na mne i pyšný. Vše dobře dopadlo, pouze šaty, ty skončily naprosto zničené v popelnici. A Bedřich, ten se naším prvním (ne posledním) tancem a vylíčením konce mé taneční zábavy ke mně začel chovat přátelsky. Možna ho trochu hryzalo svědomí za ty mé noční trampoty.
Zdraví vás velice, porodní asistentka Bertice.
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
Hana Rypáčková
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
