Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.
Když se čas nachýlil, vypravila jsem se do koupelny, pečlivě si vyčistila (oboje) zuby a šla pozhasínat světla. V kuchyni se mi zazdálo, že cítím nelibý odér, asi z koše…popošla jsem dva kroky ke koši na odpadky a nojo, sice slabě, ale zavánělo něco z odpadků.
Mrkla jsem na hodinky: 21.30, to ještě vynesu, je to jen za roh. Zaváhala jsem, jestli se nemám vrátit pro župan, který jsem odložila v koupelně – vždycky si při čištění zubů děsně zmáčím rukávy – ale pak jsem mávla rukou, kdo by se kde teď motal po chodbě, nebo před barákem, maximálně nějaký ten pejskař, ale na to dlabu. Vytáhla jsem pytel s odpadky, skopla pantofle a vjela do starých, odrbaných sešláplých sandálů, které chovám právě pro tuto příležitost. S ohledem na sousedy a pokročilou denní (noční) dobu, jsem tiše, leč pevně zacvakla dveře a v ten samý moment jsem zůstala jako solný sloup s pytlem odpadků v jedné a s mobilem v druhé ruce. Klíče!
Doma ani noha, manžel drandil v rámci noční služby na ještěrce po perónu na Hlavním nádraží, syn se před půl rokem odstěhoval a na chodbě já v noční košili, naboso v křápech jak z Dickensovského chudobince, ani spodní prádlo jsem neměla…V marném pokusu jsem strčila do dveří, jestli náhodou, ale ani jako, že!
Bezradně jsem přešlapovala na rohožce a hlavou mi letěly možnosti záchrany: Do vlaku, na dobré slovo za manželem do práce pro klíče? Blbost, dřív by mě sebrali, polonahá bába z nepříčetným výrazem v obličeji a postrojením jak z blázince – vyloučeno! K sousedce? Ježišmarja, ta její černá bestie (zhruba desetikilový vyžraný, celkem divoký macek) by mi určitě do rána hrála na ksichtě piškvorky – nikdy! Zámečnická pohotovost? To je prý pěkná pálka, ale asi mi nic jiného nezbude…Vtom mi padl pohled na pravou ruku s telefonem. V tu chvíli jsem blahořečila zvyku tahat mobil s sebou úplně všude. Je to z nezbytnosti, mám inzulínovou pumpu a senzor propojený aplikací v mobilu nesmí být dál od sebe než šest metrů, takže tahám telefon jako kočka koťata už podvědomě. V duchu jsem opatrně zajásala a nedočkavě navolila synovo číslo. Bydlí naštěstí nedaleko, jen aby nebyl třeba v kině, nebo nebyl mimo Prahu! Po pár zazvonění se ozval: „Ahoj, co se děje?“ (Matka /já/ už ho dávno po nocích nekontroluje, je mu třicet..) „Zabouchla jsem si dveře, jsem jen v noční košili, táta není doma, potřebuju klíče.“ Celé osazenstvo autobusu, kterým syn cestoval z práce muselo nepochybně leknutím nadskočit – ratolest chytla mohutný záchvat smíchu. „Ty jseš ale knedlík, viď?!“ kuckala se ratolest.
Po domluvě detailů jsem vyrazila ve své večerní toaletě na bulvár. Pytel odpadků jsem vztekle mrskla vedle kontejneru, ještě to tak – abych ho vláčela s sebou – to už bych vypadala jako prvorepublikový vetešník, co sbíral po Praze krámy a dával za ně hospodyňkám kartonky jehel, zrcátka a další podobné poklady! S pohledem upřeným na dlažbu jsem rázovala pokud možno ve stínech po hlavní ulici a připadala si jako šlapka nejnižší kategorie, takový ten typ, co chodí za polívku - bez spodního prádla, rozšmajdané škrpály, nevábný věk. Modlila jsem se abych nepotkala nikoho známého, naštěstí už táhlo na desátou a krom pár venčících psovodů a jednoho opilce – vše na protějším chodníku - jsem nepotkala živou duši. Pak se proti mně objevil v dálce svižně kráčející chodec, chvíli jsem zvažovala možnost preventivně švihnout do keříků vedle silnice, ale pak jsem zajásala – byl to můj osvoboditel!
S úlevou jsem převzala klíče, odmítla doprovod, ať se jde děťátko vyhajat a zamířila k domovu. U kontejneru jsem spořádaně zastavila, odemkla kontejner, vhodila pytel s bordelem, zamkla kontejner, odemkla v mezičase již zamčený dům, zase ho zamkla, vysíleně se vysápala do prvního patra, konečně odemkla byt, zamkla, znovu se vysprchovala a vysíleně padla do postele. Takže pro příště si může koš smrdět, jak je mu libo. Večer nikam nejdu.
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Něco jsem na sociální síti okomentoval a stal se členem skupiny…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Redakce
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
