Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše Vánoce budou jiné, než obvykle. Začalo to dva dny před Štědrým dnem, když dědeček zasadil stromek do stojanu a já odjela koupit kapra.
Na parkovišti u obchoďáku jsem našla jedno z posledních míst. Teda kroužit kolem a čekat, až se něco uvolní, by mě nebavilo. Trochu jsem nakoupila, hlavně jsem chtěla ještě jednu veku na chlebíčky a rozpustnou kávu. Ta mi totiž došla a na zrnkovou, co pije dědeček, už jsem si trochu odvykla. No a pak jsem koupila už jen venku u stánku kapra a rychle s ním jela domů.
A jen jsem vyjela, koukám, že za mnou jedou policajti a já jsem z toho měla špatný pocit, protože ten výfuk u auta je opravdu trochu hlučnější a taky mi občas nesvítí levé zadní světlo... Dobře mířenou ranou zase naskočí, asi špatný kontakt, ale že bych měla chuť se kvůli tomu s někým dohadovat? Vepředu je to v pořádku, no ale vzadu to přes den snad není předepsané, ne? Říkala jsem si, že jestli mě zastaví, bude to poprvé v životě, opravdu mě ještě nikdy v autě nestavěli. A to už mám řidičák od osmnácti. Ale nic se nestalo, prostě jenom jeli za mnou a když jsem odbočila doleva z hlavní, pokračovali rovně dál. Uff, to jsem si oddechla.
A než jsem se vrátila domů, dědeček už měl stromek ozdobený. Kdysi dávno, když byl náš syn ještě malý, jsme ho zdobívali spolu, ale teď už jsem to léta letoucí dělala já sama. Takže další "poprvé".
I kapr, co jsem ho dovezla, byl tím největším kaprem, co jsme kdy měli. Loňský měl 2,70 kg, ten letošní vážil 3,90 kg a co jsem platila, to jsem radši honem zapomněla! Sice jsem se ptala, jestli mají nějaké malé, ale vysmáli se mi, že prý ani náhodou. Že jsou všichni od tří a půl kila výš. Neměla jsem chuť se dohadovat a tak co mi hodil pan prodavač na váhu, to jsem vzala. Doma jsem pak samozřejmě čekala, že budou nějaké řeči, tak jsem hned od dveří hlásila: "Hlavně se mě, prosím tě neptej, jestli neměli většího. Měli, všichni byli větší a jestli byl nějaký menší, dobře se v kádi schovával." Vana už byla napuštěná a tak jsem tam toho Moby Dicka vypustila, ať si ještě chvíli poplave, než na něj dojde. Odpoledne jsem upekla dvě vánočky a byla jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál.
A Štědrý den jsme kupodivu prožili v klidu a pohodě. Že by to bylo tím, že jsem si o to letos požádala? Prozradím vám tajemství, tentokrát jsem totiž nic neponechala náhodě. Říkala jsem si, že moji dva nejbližší jsou manžel a syn. A já nevím, jestli dělám něco špatně, proč se mi jeden snaží dělat ze života peklo a druhý blázinec. Přemýšlela jsem si o tom a pak jsem tam nahoru vzkázala:
"Moc prosím, ať to vše, co se tady na mě stále valí, zvládnu. Ať jsou mé dny klidné a mohu je prožívat alespoň o vánocích se svými blízkými v lásce a pohodě. Děkuji"
No a světe div se, ono to zafungovalo!
Takže na Štědrý den v poledne přivezl syn vnuka Péťu. Přes den by se sice člověk měl postít, ale Péťa řekl, že se bez zlatého prasátka klidně obejde, že má hlad. Udělala jsem tedy všem třem klukům, dědovi, synovi a vnukovi oběd - hranolky a steak z tuňáka. A měli po prasátku...
Ale i večeře všem chutnala a před půlnocí nás syn všechny odvezl na půlnoční mši do kostela. Opravdu všechny, i s dědečkem!!! Ten sice odešel asi v půl desáté spát, ale domluvil se s vnukem, že ho dojde vzbudit. Byli jsme tentokrát jen přes kopec ve Verneřicích. Kostel Sv. Anny byl totiž letos v létě, po dlouholeté opravě a taky dlouhých tahanicích, konečně otevřen. Trvalo to spousty let, nadarmo se asi neříká: "bylo tam práce, jako na kostele ". Je pravda, že jeho rekonstrukce zřejmě úplně neodpovídá tomu, jak původně vypadal a nová okna, zasklená šestihrany zasazenými do olověné sítě, místo původních čtyřhranných tabulek z foukaného skla, jsou sice hezčí, ale památkaři byla označena jako paskvil. Nic to ale nemění na skutečnosti, že na půlnoční byl ten "paskvil" plný lidí.
Druhý den, na Boží hod vánoční byl sice mráz ale krásně modro a svítilo sluníčko. Po návratu z půlnoční a pod dojmem z celého Štědrého dne kdy jsem usnula asi ve tři, bych ráno asi mohla ještě v posteli zůstat, ale kupodivu jsem měla už v sedm hodin dospáno. No a taky jsem musela po osmé dojít nakrmit a vypustit slepičky. Bylo jasné, že do mrazu se jim asi nebude ven moc chtít, ale to už jsem nechala na nich. Jo a na té půlnoční, na které jsme letos byli všichni, to bylo opravdu moc hezké.
Doufám, že ta sváteční pohoda nám vydrží nejmíň do tří králů a vám všem to přeju také. Samozřejmě i s tím obligátním přáním zdraví a štěstí v novém roce.
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy…
Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového…
Redakce
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s …
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Redakce
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
