Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
„Potřeboval bych tvou spolupráci.“
To pravil architekt Franta Svoboda. Zastihl mě v pilné práci v mém kutlochu nad malírnou. Byla jsem tehdy pár let malířkou pozadí v Československé televizi, a jako taková jsem tvořila pozadí, nápisy a rekvizity do pohádek, inscenací a vůbec všeho, co v té době televize produkovala.
Frantova věta mě nikterak nezaskočila, protože byl jedním z několika televizních architektů, s nimiž jsem pravidelně pracovala. Zaskočilo mě až jeho další upřesnění spolupráce.
„Natáčíme s Karlem Gottem vánoční pořad a po mně produkce chce věc zhola nemožnou. Stvořit na jeden den dole na Václaváku vánoční trh se vším všudy.“
Nevídaná věc uprostřed tuhého socialismu… atmosféru vánočních trhů jsme znali jen z obrázků z kapitalistické ciziny. U nás se to nenosilo. U nás bylo šedivo a smutno i o Vánocích.
Franta mi vylíčil, co všechno si na takovém vánočním trhu představuje, a co všechno musí opatřit.
„Všechno jsem schopnej zařídit. Ale jedno neumím. Obrázky do stánku, který si bude Karel Gott prohlížet. A který budou krásný. A vánoční. A to umíš jenom ty.“
Polkla jsem. Malovala jsem tehdy malé obrázky pro svoje kamarády. Rámečky mi vyráběl kamarád, byly keramické, oválné a kulaté. Hranaté mi vyráběl jiný kamarád ze dřeva. Byla to bezva spolupráce. Za deset rámečků si vzali jeden hotový obrázek. Tehdy nebyl nikdo, kdo by takhle maloval, na rozdíl od současnosti.
Úkol zněl jasně: namalovat hromadu obrázků, tolik, aby vánoční stánek byl plný, a aby to bylo krásný. Aby si Karel mohl jako vybírat, a přitom zpívat vánoční song.
To byla výzva! Malovala jsem a malovala, obrázky jsem měla všude a tentokrát jsem musela zájemce nekompromisně odhánět. Všechny byly jen pro Karla!
Nastal den Dé. Na Můstku vyrostl trh. Dřevěné stánky plné televizních rekvizit, všude stromky, ozdoby, světýlka, girlandy. Počasí nám přálo. Mrzlo, až praštělo a dokonce sněžilo.
Na Můstek jsem to měla kousek. Bydleli jsme tehdy v ulici Karolíny Světlé, blízko Národního divadla. Obrázky jsem opatrně zabalila do novin, naskládala do velké krabice a úderem osmé jsem byla na place.
Celý štáb se shromáždil v prostorách, kam bych normálně nestrčila nos. V sovětském kulturním centru - aspoň myslím, že to bylo něco takového - přímo Na Můstku v podloubí. Režisér Eda Sedlář a kameraman Petr Čepický se zahřívali kafem a čekali, až Franta se stavbou a rekvizitářem dozařídí trh. Na moje obrázky čekal nejhezčí stánek uprostřed dekorace. Za lany, vymezujícími natáčecí prostor, se tísnil dav, okouzlený do té doby neznámou výzdobou, nehodnou socialistického režimu a podezřele připomínající kapitalistické pozlátko.
Moje obrázky vzbudily zájem, a to takový, že mi bylo doporučeno si je hlídat, pokud se zrovna nebude natáčet. No a tak jsem mrzla venku a hlídala.
Do Berjozky se dostavil i hlavní hrdina dne – sám Karel Gott. Hlídání obrázků jsem svěřila rekvizitáři a šla se ohřát. Všichni tam vesele popíjeli punč a grog, jen Karel pil džus. Jelikož jsem byla mladá a celkem pohledná, nebyla nouze o přízeň. Punč mi byl nabídnut hned z několika stran.
No a tak jsme celý den točili a v pauzách popíjeli. Moje obrázky si zahrály, já pila grog a punč a nic nejedla. Gott byl příjemný, chlapi ze štábu taky, obrázky se všem líbily, prostě idyla.
Pozdě odpoledne jsme to měli v kapse. Polovinu obrázků jsem rozdala zájemcům a za odměnu jsem do sebe kopla ještě pár punčů.
„Tak. Noc je ještě mladá. Zvu vás na dotočnou,“ hlaholil pan režisér a důvěrně mě vzal kolem pasu. Ostatní radostně kráčeli dotočné vstříc, tedy kromě Karla Gotta a mě. Karel jel s řidičem domů, jelikož si musel šetřit hlasivky, a já šla pěšky. Já a můj žaludek.
„Hlavně rovně,“ říkala jsem si v duchu. Cesta po Národní třídě byla dlouhá. A krušná. Ovšem jako správný hospodář jsem všechno donesla a vyklopila to až doma. Samej grog a punč. Takhle zle mi nebylo nikdy předtím a nikdy potom.
Druhý den jsem šla do práce. Na Můstku nebylo po vánoční atmosféře ani památky. Všude šeď, stín, smutek. Jen v sovětském kulturním centru se za výlohou krčil Děda Mráz a opelichaná jolka…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
