V hlavní roli: brambory

Můj svět Nákupy

V hlavní roli: brambory

Datum: 3. 2. 2025

Diskuze: 24

Ilustrační foto: Pixabay

Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze stanice Neratovice - sídliště. Auto nechává na nedalekém parkovišti, po návratu z pracovního procesu si vozidlo vyzvedne na cestu domů.

Včera neměla kde zaparkovat, proto se vydala do vzdálenější stanice - Neratovice. Při nástupu do vlaku si jako mantru přeříkávala: na zpáteční cestě musím vystoupit tady, na zpáteční cestě musím vystoupit tady.

V Praze, jako mnohdy jindy, nakoupila drobnosti a tento den přidala pětikilový pytel brambor. Prý neví, proč, nezlákala ji vůně, chuť, velikost ani obal, prostě je v obchodě popadla a odešla středem. Kabelka se dvěma uchy bez dlouhého řemenu jí padala z ramene, v jedné ruce se bimbaly dvě igelitky s drobnostmi, ve druhé brambory. Jak se Alena vzdalovala od prodejny, o to vzdálenější se jí zdála trasa na nádraží. Jako na potvoru měl vlak zpoždění a kvůli nějakým technickým potížím napočítala o jeden vagón méně. Ve všední den odpoledne se z Prahy do svých domovů do okolních měst přemisťují tisíce lidí. V tento asi většina odešla z práce dříve, na peróně bylo narváno.

Vlak přijel a čekající cestující se začali chovat, jako kdyby ve vagónech prodávali máslo za 25 kaček. Omladina s narvanými batohy na zádech, sluchátky na uších a mobily v ruce před dveřmi utvořila hrozen z lidských těl, zezadu si cestu proráželi starší občané, ti s důchodovým výměrem doma v šuplíku raději ustoupili, skončit se životem tady se jim evidentně nechtělo. Alena si hýčkala myšlenku, která ji přepadla po dvoustech metrech od obchodu: já, blbec, jako kdybych si brambory nemohla koupit doma! Ty erteple mi byl čert dlužnej.

Kvůli svým čtyřem zavazadlům se do vagónu dostala jako jedna z posledních. A ano, všechna místa byla obsazená. V zaplněné uličce si našla místečko na podlaze, kam si pytel s bramborami položila a ušpiněným okénkem pozorovala ubíhající krajinu s pocitem, že tři čtvrtě hodiny je okamžik proti hodinám letu do Austrálie. Se zasněným pohledem si říkala, že by klidně teď raději seděla v letadle v bussiness třídě někde nad Indickým oceánem.

Z rozjímání ji vytrhl narůstající ruch, jak se cestující připravovali na výstup. Na nástupišti se podívala za posledním vagónem odjíždějícího vlaku, navlékla na sebe tašky, blahořečila si, že dlouhý deštník nechala doma, vydala se k východu a strnula: Neratovice - sídliště! Hernajs, já zapomněla, že auto mám na další zastávce. Taxi neseženu, známí jsou bůhvíkde, tak co mi zbývá? Šlapat kilometr s více než pětikilovou zátěží. Pomyslných šest křížků na zádech se ozvalo, a tak Alenina cesta připomínala indiánský běh. S tím rozdílem, že popošla pár metrů a zastavila se, aby nabrala dech i sílu. Zavzpomínala na turistický kroužek v mládí a na rychlost chůze: když se čtyři kilometry ujdou v průměru za hodinu, tak ten kilometr musím zdolat za patnáct minut! Jenže, s přestávkami to Aleně trvalo přes půl hodiny.

S úlevou zahlédla parkoviště a suverénně zamířila ke svému vozu. Chybělo několik desítek metrů, když se pytel roztrhl a brambory se začaly sypat na zaprášenou cestu. Alena zůstala stál jako Lotova žena, pozorovala, jak se jedna brambora za druhou kutálí a onu nebohou ženu ovládl vztek: vy hajzlové, já vám ukážu, trhněte si nohou a jestli si myslíte, že bez vás budeme o hladu, tak to ani náhodou! Přidala bramborám několik peprných pojmenování, kterými se častují chlapi v hospodě při hádkách, brambory jednu po druhé postupně nakopla a pytel se zbývajícími hlízami hodila do nejbližšího odpadkového koše.

S naprostým klidem odemkla auto, nasedla, zavřela dveře, nastartovala a s úsměvem odjela do nejbližšího obchodu. K veřeči uvařila hovězí na houbách. S rýží.

| domácnost | Můj příběh | nákupy

Autor: Jana Vargová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

24 komentářů

Iva Bendová 12.2.2025 13:08

Nejspíše bych ty brambory sesbírala, kdybych měla do čeho ;-) a kvůli změněné výstupní stanici asi pro jistotu na nějakou z tašek přivázala kapesník s uzlem :-D Jsem ještě z generace, která slýchala od babiček o skákání pro pírko přes plot /viz ty brambory/ a co má plátěný kapesník v kapse každé bundy i kabátu, o čemž jsem nedávno četla, že se podle toho pozná obsah kabelky žen 60+. Tak v kabelkách a batozích mám ale nastrkané ty novodobé balíčky kapesníčků papírových., víceúčelových ;-) Přihodím zde ještě něco pro zajímavost, když už jsem se oslím můstkem dostala k těm, pro mě s chronickou rýmou nezbytných "šnuptychlům. "Schnupf = rýma, Tuch, Tuchlein = šátek, šáteček, čistonosoplena, nosočistoplena = výtvor jazykového puristy z dob baroka Václava Jana Rosy, který se dostal dokonce do odborných publikací a učebnic v čase českého národního obrození, ale naštěstí se na příliš dlouho neujal :-D Pardon /pův. z francouzštiny, prapůvodně z latiny ;- )/, že od brambor /od Inků z Jižní Ameriky dovezeny v 16. st. ;-) ... do mé kapsy ;-) Tímto prozrazuji svůj koníček "nacházet jádro pudla" a čím jsem starší, tím víc chuti a času na to. Děkuji p. Janě Vargové za inspiraci se rozepsat její zdařile popsanou povídkou. P.S. Jsem tu nová od včera.

Jana Jurečková 5.2.2025 17:45

Jani, já se omlouvám. Ten příběh se stal Vaší kamarádce, ne Vám. Proto celý můj příspěvek směřuje jenom k ní. Děkuji.

Jana Vargová 5.2.2025 16:14

Vážení a milí čtenáři, v pravidlech i60 nikde není zmínka o tom, že by všechny příspěvky měly vystihovat realitu. Co když jsem něco přidala? Nebo ubrala? Nebo jsem si celý příběh vymyslela? Neprozradím. Když něco napíši, tak proto, že se mi chce zpracovat nějaký námět. A když se mi podaří trocha nadsázky, ironie, humoru, mám radost. A když se text líbí i někomu jinému, moje radost je větší. Život sám o sobě občas stojí za starou bačkoru. Snažím se ho zpestřit alespoň touto cestou. - Díky za komentáře.

Jana Jurečková 5.2.2025 13:23

Ono se to někdy schumelí všechno dohromady. Já se nedivím tomu, že jste brambory nakopla a zbytek vyhodila. Já mám podobný příběh - jezdím do Olomouce a jsem posedlá nakupováním. Pak se stane, že mám tašky plné, těžké a uvědomím si, že na zastávku autobusu je to daleko. No, co se dá dělat. Cesta je utrpením, musím i odpočívat, něco mi vypadne. A já proklínám celý svět. Další utrpení je v autobuse, protože jsem si vybrala dobu, kdy mladí jedou ze školy. Vůbec neřeším, že mě nikdo nepustil sednout, to bych se asi nedočkala. Je mi do pláče z toho, že jsem v té mačkanici s taškami. Cesta se zdá nekonečná. Pak přijedu domů a říkám si, že to bylo naposled. Jenže já jsem nepoučitelná.... Na druhé straně si dokážu představit moji matku ve Vaší situaci. Prostě by si klekla a brambory začala sbírat, i kdyby to mělo trvat dvě hodiny. Prostě ona je taková šetrná, až mě to kolikrát štve. Já jsem úplně jiná, prostě bych je nakopla, tak jak jste to udělala Vy. Díky za bezva článek.

Jitka Caklová 5.2.2025 12:46

:-) :-) Tak mě prostě berte takovou jaká jsem, nebo nechte být. Mám základní vzdělání, nejsem sečtělá a mám pouze školu života. Často hledám významy slov pro pochopení věcí pro vlastní uvědomění souvislostí. :-) :-)

Jiří Dostal 5.2.2025 12:26

:-) :-) Zajímavá připomínka, kdysi jsem na praktické střední škole zkoušel učně rozumět Otokaru Březinovi, ale mělo to zvláštní dozvuk; ředitel mi zakázal učit ty grázly myslet. :-) :-)

Jitka Caklová 5.2.2025 12:06

Není dobré být vztahovačná, to mi tady kdysi kdosi radil. A jen tak mimochodem, reagovala jsem na článek a na vztah paní Aleny k bramborám :-) :-)

Jiří Dostal 5.2.2025 11:57

:-) Paní Caklová, snad jste postřehla, že mám pro vás pochopení, ale nese.. nepleťte se do krásného psaní, má profesní nároky stejně jako erteple. Udělejte si synopsi, zvažte syžet, a pak sypejte svá příruční moudra... :-)

Jitka Caklová 5.2.2025 09:20

Rádoby vtipné, nic proti, nic méně "jak s čím kdo zachází, s tím také schází". Kdyby si ty brambory musela vypěstovat a nekoupila je za lehce vydělané peníze, určitě by s nimi takto nezacházela. Já vím, jsem jiná, ale ne blbá :-) :-)

Jiří Dostal 5.2.2025 08:21

:-) Sébastien Japrisot vstal z mrtvých... :-)

Načíst starší příspěvky