Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli. Opravdu se milovali, respektovali, neudělali krok jeden bez druhého. Bohužel, po smrti tatínka se to ukázalo být jako problém.
Rozhodla jsem se svěřit se svou zkušeností, protože nevím, zda je běžná nebo výjimečná. A také proto, že nevím, co si počít. Tatínek zemřel před čtyřmi lety. Náhle, byl to infarkt. Byl čilý, hodně pracoval na zahradě, ještě si i stačil přivydělávat k penzi jako překladatel. Pro mámu byl jeho odchod naprostý šok. Všichni jsme se s tím těžce smiřovali, jako rodina jsme vždy drželi pohromadě, byli jsme zvyklí se na scházet na chalupě, táta byl činorodý, zábavný. Moc nám chybí, všude ho tam vidíme. Takže jsme zpočátku chápali, že se máma úplně zhroutila.
Můj muž ji vozil po lékařích, zabezpečovali jsme jí nákupy, dbali jsme, aby neměla žádné praktické starosti a mohla se jen věnovat sama sobě. Jenže ona se časem na nás tak upnula, že vlastně nemáme žádné soukromí. Očekává, že na chalupě budeme pořád s ní. Jsme tam rádi, pracujeme tam, ale přece jen některé víkendy chceme trávit jinak. No a syn a dcera, ti už tam nechtějí jezdit vůbec, mají své partnery, své životy.
Máma je vždy uražená, když řekneme, že tentokrát nejedeme. Představuje si, že ji každý pátek vyzvedneme, společně nakoupíme, pak společně strávíme víkend v Beskydech a zase v neděli večer pojedeme všichni do Ostravy. Hned v pondělí pak volá, jak se máme a organizuje další víkend. Plánuje, co mám nakoupit, co na chalupě uvaříme. Když je to jednou, dvakrát do měsíce, je to fajn, ale nechci takto trávit každý víkend. Jsem z práce unavená, chci si někdy pospat, jít do kina, do kavárny, jen tak být doma. Máma to nechápe.
Dlouho jsme si ji hýčkali, jenže ona je čím dál více panovačná. Když něco není po jejím, rozpláče se, je hysterická. Nám je jí líto, uvědomujeme si, že se zatím asi stále nevzpamatovala z tátova odchodu, tak nakonec vždy uděláme to, co si přeje. Můj manžel je zlatý, že to všechno snáší, zvládá. Máma si, bohužel, často vylévá zlost i na něm. Fáze smutku se u ní překlopila do fáze ublíženosti, zlosti. Je ráda, když ji někdo lituje. Stále říká, že to má těžké, stále o tátovi mluví a vím, že tím sousedky a kamarádky už dost unavuje.
Spousta lidí o někoho přišla. Znám mnoho starších žen, které ovdověly a žijí dál. Mnohé ani nemají rodiny, které se o ně tak starají jako my o mámu. Mám dojem, že nás maminka trochu využívá. Citově vydírá i mou dceru, což mě štve. Volá jí a stěžuje si, doslova jí říká: ty na svou babičku kašleš, ale počkej, až budeš jednou ty stará a opuštěná. Dcera je z toho celá smutná. Pracuje v Praze, nedostane se k nám do Ostravy často, má přece právo užít si mládí a není její povinnost každý víkend být na chatě s babičkou a s námi. Když přijede, vždy za babičkou jde, jdou spolu nakoupit, povídá si s ní. Jenže v poslední době i ona chodí za ní méně ráda. Říká, že si babička jen stěžuje. No a syn, ten se jí přímo začal vyhýbat.
Je to taková bezvýchodná situace. Na jedné straně je mi mámy líto a moc ráda bych jí pomohla. Na straně druhé je mi líto, že nedokáže pochopit, že i mně táta chybí, že pro mě to všechno také není jednoduché. Pokusila jsem se s ní o tom všem mluvit, ale řekla: No já vím, že jsem vám jen na obtíž. To ale není pravda, jen cítím, že mě už její neustálé výčitky, stěžování si a lamentování čím dál více zmáhají. A vidím to i na mém muži, i když on na sobě nic nedává znát, je naštěstí pohodář.
Možná, že je to zatím krátké období a vše se změní k lepšímu. Jenže zatím se vše mění spíše k horšímu. Každopádně je teď po smrti táty můj život o hodně těžší, protože máma se chová jako by byla naše dítě a my měli povinnost ji neustále opečovávat a obskakovat. Ale pochopím, jestli si po přečtení mého příběhu někdo řekne, že jsem sobecká, nevděčná, špatná dcera. Vlastně s tím tak trochu počítám.
(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Redakce
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
