Tereza (42 let): Z táty se stal starý bručoun a rodina neví, co dělat
Táta má sedmdesát tři let a poslední roky s ním není k vydržení. Co zemřela máma, přestal se zajímat o život, stárne před očima a je den ode dne protivnější. Nejhorší je, že jakoukoli pomoc odmítá. Rodina mi začala vyčítat, že problém dělám ještě horší, než je. Že mu prý moc mluvím do života.
Rozhodla jsem se své trápení popsat, protože jsem si zde četla několik příspěvků lidí, kteří ovdověli. Možná sem moje zkušenost nepatří, protože nejsem vdovou (naštěstí), ale zajímalo by mě, jestli někdo řešil podobný problém. Zda se někdo tak uzavřel před světem po ztrátě partnera či partnerky, zda to samo přešlo nebo zda je v takových případech lepší hledat odbornou pomoc. Jenže táta by si stejně pomoct nenechal.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké bylo manželství mých rodičů. Připadalo mi, že je u nás doma vše takové normální. Vyrůstaly jsme se sestrou v malé obci, na baráčku, pak jsme obě odešly studovat do Prahy, tam jsme se vdaly a domů jsme už jen občas dojížděly. Nenapadlo mě, že táta byl na mámu hodně fixovaný, že ji tolik miloval. Když onemocněla, staral se o ni, stál při ní až do konce. Byl statečný. Jenže pak přišel zlom. Jako by pro něj máminým odchodem skončil život. V té době šel do penze. Přestal chodit ven, přestal zvedat telefon kamarádům. Já jsem nevěděla, že je to tak zlé, v té době jsem řešila své problémy, takže jsem tátu moc nenavštěvovala. Když jsem chtěla přijet, řekl, že se mu to nehodí. Až mi zavolala jeho sousedka a upozornila mě, jak hodně z kopce to s ním jde. Tam u nich se všichni znají, vidí si doslova do talíře, takže lidé sledovali, jak otec chátrá.
Když jsem přijela, šokovalo mě, jak během několika měsíců sešel. Nebyl oholený, bylo cítit, že se asi moc nemyje. O oblečení škoda mluvit. Doma binec, neumyté nádobí, zápach. Uklidila jsem, ale protestoval, takže jsme se pohádali.
Začaly jsme tam se sestrou jezdit, někdy spolu, někdy jsme se střídaly. Občas jsem vzala syna. Taky byl překvapený, když dědu viděl. Nabídl mu, že by společně jeli na chatu, na ryby. Táta odmítl. On, který vždy hledal jakoukoli příležitost si s vnukem někam vyrazit, odmítl.
Nechce k nám jezdit na Vánoce. Koupily jsme mu loni se sestrou poukaz do lázní, nechal ho propadnout. Manžel za ním přijel s tím, že mu pomůže na podzim poklidit zahradu a pak že by zašli na pivko. Táta se tvářil otráveně, tvrdil, že nic nepotřebuje, že zahradu zvládne sám, na pivo nešel. Zahradu už připomíná džungli, nedělá tam nic. Když jsem se ho zeptala, jestli by se třeba nechtěl přestěhovat do menšího bytu, blíže k nám, začít nový život, řekl, že jeho život je fajn a jediné, co ho trápí je, že mu do něj stále mluvím. Neodpovídá na maily, nebere telefon, nereaguje na esemesky.
Nakonec mi i můj manžel řekl, že se o tátu starám až příliš, že třeba jen potřebuje delší dobu truchlit. Jenže od máminy smrti uběhly už čtyři roky a táta schází čím dál více. Je z něj mrzutý starý děda. Jeho sousedka říkala, že už začíná mít v obci pověst podivína, že nikomu neodpovídá na pozdrav, tváří se jak kakabus a když jednou sousedovic děti měly venku táborák a pokřikovaly dlouho do noci, zavolal na ně policii, že prý ruší noční klid. Na všem vidí jen to špatné, pokud tedy vůbec někdy promluví.
Nevím co dělat. Na jedné straně cítím povinnost se o něj postarat, pomoct mu. Na straně druhé se nechci vnucovat a je mi líto, že mou snahu neocení. Nikdo z rodiny ji neocení. Nedávno mi už i sestra řekla, že se na tátu vykašle, že není zvědavá jet za ním šedesát kilometrů a pořád tam pak poslouchat, ať mu dá pokoj.
„Tak mu dejte pokoj,“ řekl nedávno švagr. No to se řekne. To se mám dívat, jak táta žije ve špíně, hubne a chátrá? Co když trpí nějakou duševní nemocí? Co když si něco udělá nebo něco provede? Začíná být takový nenávistný, až zlý.
Když jsem ho pozvala k nám na Vánoce, řekl, že Vánoce nesnáší. Kdykoli tam jedu, něco mu upeču. Sladké měl rád. Ani se toho nedotkne, říká, že to nechce. Sousedka říkala, že pak našla bábovku v popelnici, kterou mají společnou v ulici. Sousedka mi hlásí, jak to s tátou vypadá. On mi řekl, že jsem ji na něj nasadila a nazývá jí starou estébačkou. Přitom je to moc hodná paní.
Možná někomu budu připadat jako semetrika, která otci příliš mluví do života. Ale pro mě je hrozné sledovat, jak se trápí, jak chátrá, jak odmítá žít. Vždyť sedmdesát let přece není nijak moc, v tom věku ještě lidé prožívají pěkné věci. Má rodinu, má nás, mohli bychom společně někam vyrazit. On místo toho marní poslední léta, která má. Vím, že mámu by to hodně štvalo, kdyby viděla, jak dopadl. Vlastně vůbec nevím, co tam celé dny sám v baráku dělá.
Psáno pro neziskový projekt Vdovy vdovám (www.vdovyvdovam.cz), autorka si nepřála uvést celé jméno, fotografie je ilustrační.
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Hájíte kila navíc, celulitidu nebo špatnou paměť tím, že…
Redakce
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Redakce
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Redakce
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Na pátek 13. září připadá Mezinárodní den závětí, kdy si lidé po…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Vezmi si teplejší svetr. Co jdi dnes jedl? Nezhubla jsi? Nechci ti…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Redakce
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Redakce
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Žárlivost se na začátku vztahu může jevit jako projev lásky, zájmu…
Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak…
Milá Irenko, od chvíle, kde jsme s našimi vnoučaty vyčistili…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Kdo dobře vychází s bývalým partnerem či partnerkou, může to mít…
JJ, nz, mmnt, pls… Zkratky ovládly řeč dětí a dospívajících.…
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky,…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
