Prázdniny před 50 lety, vyměněné za dlouhou dovolenou
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky prázdnin“ podle klukovských hrdinů z románu Julese Verna nás nadlouho úplně opustily.
Našemu prodlouženému volnu se již neříkalo prázdniny, nýbrž dovolená. Nebyla jen tak ledajaká! Šlo o mateřskou a ta moje trvala celých šest let. Většina maminek má zkušenost s tím, že nejde o žádnou pohádkovou dovolenou, nýbrž práci na plný čtyřiadvacetihodinový úvazek. Zejména s postupnými dalšími přírůstky do rodiny.
Prvorodičkou v téměř sedmadvaceti letech
Od naší svatby uplynulo přesně na den 8 let, když se v červenci roku 1973 narodil prvorozený syn. Manželovi porodnice oznámila při jeho telefonátu omylem narození dcery. Ale to nebyl jediný přehmat. Když mi děcko třetí den přinesla sestra na kojení, byla jsem pro změnu v šoku já. Ten bezbranný uzlíček měl v košilce na rameni zapíchnutý obrovský zavírací špendlík. Během předešlých dnů mu nic takového nikde nevykukovalo. Na pokoji nás bylo pět matek. Žádná z nich podobnou ozdobou své dítě zkrášlené neměla. Na moji otázku, proč to můj syn má, se mi od sestry dostalo příkré odpovědi:
„To je normální! Při porodu se mu zlámala klíční kost. To se někdy stává.“ Pak už jen jako by nic doplnila vysvětlení o dostatečné funkčnosti třícípého šátku se špendlíkem, který je prý naprosto bezpečný a bude fixovat kosti ve správné poloze, aby dobře srostly. „Tomu já mám věřit?“
Místo radostí obavy
Proč mi sestra sama nic neřekla, když mi ho vždy předtím předávala? Seděla jsem na posteli dočista ztuhlá, ačkoliv do oken pálilo letní slunce. Ta zpráva mě hodně znepokojila. Co na tom bylo podle ní normální? Vždyť by se při nějakém pohybu mohl o ten zatracený špendlík zranit! Doktor mi při porodu řekl, že mám krásného kluka jako buka 52 cm a 3,90 kg. Teď se mi honily hlavou zlé myšlenky. Nevyroste z něho nějaký mrzáček? Šátek a špendlík mu přeci kosti nezachrání?! Nečekané trauma mě z radostné pohody hodilo do kolejí nejistot. V osudné chvíli mi stres způsobil ztrátu mateřského mléka. Naštěstí už byly vynalezeny náhražky Sunar apod. Malý klučina pil jako o závod. Utěšeně přibýval na váze a měl se čile k světu.
Při propuštění z porodnice byl již v pořádku. Moje obavy o jeho vývoj se až později ukázaly být zbytečné. V dospělosti dosáhl vzrůstu dvou metrů a ke své výšce má i odpovídající váhu, a klíční kosti v pořádku. O letošních prázdninách již oslavil svých 51 let. Loňskou jubilejní padesátku si užíval při poznávacím okruhu zeměmi Beneluxu se svoji vyvolenou, kterou si vzal na tuto cestu s sebou.
Další kulaté jubileum
Mým původním přáním v mládí bylo mít dvojčata. Když to nevyšlo, rozhodla jsem se, že syn nezůstane jedináčkem a pořídíme si k němu další dítě. Prázdniny roku 1974 (tedy přesně před 50 léty) jsem již trávila znovu obtěžkána těhotenským bříškem. Porod měl nastat mezi koncem srpna a počátkem září. V zaměstnání jsem již dávno oznámila, že z tohoto důvodu se ještě do práce nevrátím.
Moje mateřská dovolená pokračovala. Zatímco dopoledne jsem vařila oběd a starala se o domácnost, syn byl na dvoře oploceného služebního areálu v bezpečí a měla jsem kočárek s ním na očích. Po obědě následovala radostná jízda po četných oblíbených cestičkách rozlehlého parku. Avšak nebyla to vždy jen idylka, jak by se zdálo. Manžel často pracoval do pozdějších hodin a musela jsem si s ledasčím poradit sama. Zatímco netěhotné ženy se staraly o to, aby měly po celé léto hezkou postavu do plavek, tak já jsem tomu mateřskému břichu dovolila, aby se přirozeně před druhým porodem opět postupně zvětšovalo. Z letních veder mi bývalo často mdlo. Na oblíbené plavání jsem musela zapomenout.
Při návratu z venku jsem denně po 20 schodech nosila v náručí ročního synka, který již měl váhu okolo 10 kg. Stát na vlastních nohách již samozřejmě uměl, ale do chození, byť jen po rovině, se zrovna moc nehrnul. Natož po vysokých schodech! S koncem prázdnin se přiblížilo také datum předpokládaného porodu. To již neměl manžel pohotovost v zaměstnání, nýbrž doma. Očekávaná událost nastala na počátku září roku 1974. Narodilo se nám drobné děvčátko. „Dozrávalo“ do krásy v inkubátoru. Za pár dní již bylo vše v pořádku a všichni jsme se mohli radovat. Vzpomínám na hezké časy dvojnásobného mateřství vždy v dobrém, i když to často nebylo lehké.
Pro nedostatek míst v mateřských školkách, i kvůli jiným okolnostem, jsem nakonec zůstala s dětmi celých šest let nedobrovolně doma. Život plynul dál svým tempem. Střídaly se chvíle plné slunce, jindy s nějakým tím mráčkem. Vše však uteklo nějak až příliš rychle.
Vzpomínky staré přes padesát let věnuji čtenářům „íčka“, ale také oběma svým dětem, Michaele a Robertovi. K významnému jubileu přeji všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí. Úspěšné pokračování druhé padesátky života a příznivý vývoj dalších událostí.
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Daniela Řeřichová
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
