Proč nemluvíme o hazardu a chováme se jako pokrytci?

Psychika

Proč nemluvíme o hazardu a chováme se jako pokrytci?

Datum: 17. 5. 2025

Diskuze: 6

Proč nemluvíme o hazardu a chováme se jako pokrytci?

Ilustrační foto: Pexels

Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný film, mi pravidelně chodí zprávy a maily od lidí, jež často znám dlouhá léta. Obvykle mi vypráví o osudu blízkého gamblera. Když dovypráví, ihned mě upozorní – pšt, nikde to neříkej!

Abych se přiznala, už mě to nebaví ani číst, ani poslouchat. Svým přístupem totiž přispívají k tomu, že to téma patologického hráčství zůstává tabu.

Jenomže my jsme z hazardu udělali běžnou součást svého života. Před každým sportovním zápasem vidíme reklamy na sázení, dokonce i Ukrajinci, s nimiž pracuji, si všimli, že toho tady máme nějak moc. Když to shrnu, opravdu není dne, kdybychom o nějakou tu hráčskou nabídku nezakopli a nezáleží na tom, jestli se to děje v reálu, nebo ve virtuální sféře internetu.

Nerozumím tomu, co Čechy vede k mlčení o věci, jež se nám denně vnucuje? Když zavřeme oči, ten průšvih přece nezmizí. On tu s námi koexistuje a skutečně nevězí pouze v nějakých dluzích. Říkám to na besedách a mohu to opakovat jako kolovrátek, opravdové ztráty při závislosti na hazardu hledejme především v oblasti mezilidských vztahů. Rozpadají se kvůli němu rodiny, děti přicházejí o táty a rodiče naopak o své děti. Peníze se totiž při dobré vůli dají nějak vyřešit, ale to, že přijdeme o své blízké, se už napravit nedá.

Bohužel tím mlčením ničíme i samotné hráče, konkrétně tu část, která se pokouší se svým problémem bojovat. Zatímco lidé drží palce jedincům, jež doslova v přímém přenosu zápasí s drogami či alkoholem, na gamblery pohlížejí s neskrývaným opovržením. Hráči ale nejsou omámení žádnou cizí látkou, proto ni ty odsudky vnímají mnohem ostřeji a samozřejmě jim v ničem neprospívají. Tudíž se o jejich příbězích dozvídáme v lepším případě zpětně, nebo vůbec, protože jak oni, tak jejich blízcí zůstávají raději skrytí v obavě před nemoudrými soudy a komentáři.

Nepochopím, proč nedokážeme přijmout stejně jako příběhy látkových závisláků, i gamblera, který nahlas řekne, že se snaží, přesto občas selže? Proč ho nepodpoříme a pro jistotu výsměšně ukážeme – podívejte se, kolik ten zoufalec prohrál?

Omlouvám se všem, ale spatřuji v tom obrovské pokrytectví celé naší společnosti, ovšem to pokrytectví stojí denně lidské životy! Kdyby gambleři mohli otevřeně hovořit o tom, co prožívají, aniž by je ostatní haněli, a kdyby je dokázali vyslechnout a více nad touto problematikou přemýšleli, hráči by se z těch věčných vyděděnců stali konečně lidmi, kteří jen řeší své životní trable.

Každý může upadnout, ale pokud chce sám vstát, měli bychom mu nabídnout pomoc.

| Můj příběh | psychika | závislost

Autor: Martina Bittnerová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

6 komentářů

Olga Škopánová 19.5.2025 06:52

Proč lidé nechtějí o gamblerství či jiných závislostech mluvit? Protože to je určitá společenská stigmatizace, protože to není nic čím by se člověk měl chlubit. To není pokrytectví, pouze je lidem nepříjemné mluvit o závažných problémech.

Daniela Lender Chaloupková 17.5.2025 15:45

Tato společnost se chová pokrytecky i v jiných případech. Osobně spíš souhlasím s názorem p. Hahna. Pokud jakýkoliv závislý člověk nemá SÁM zájem o řešení svého problému, není síla, která by mu pomohla. Alkoholikům, kuřákům, gamblerům ... nikdo u hlavy pistoli nedrží, aby se svou závislostí začali. Rozhodují se svéprávně a dobrovolně. Litovat je nemohu a nedokážu. Na jejich "léčbu" se vynakládají miliony ze zdravotního pojištění nás všech, dost často zbytečně. Pro nemocné, kteří za své problémy nemohou, se pořádají dobrovolnické sbírky ... Někde asi bude chyba ... Každopádně článek je skvělý, velice potřebný a zviditelňuje velký problém.

Mirek Hahn 17.5.2025 13:56

Nechovám se jako pokrytec. Vnímám všechny závislosti včetně gamblerství podobně. Jako velkou lidskou tragédii. Účinná pomoc je, podle mého názoru, - terapie, léčení, odborná asistence jako u každé závislosti. Pokud je závislý člověk svéprávný, musí sám chtít, se léčit. Paradoxně o případech gamblerství mluví prakticky jen blízcí toho závislého, pokud se to dozví. Sám gambler většinou o svém problému nemluví a zastírá ho do poslední chvíle. Ocitl jsem se blízko dvou případů gamblerství u přátel. Vím jak těžko se rozpoznává okamžik překročení kritické hranice, i u lidí se kterými se vidíme často. Neodsuzuji nikoho, kdo má snahu se svou závislostí bojovat. Ale zkušenost mi říká, že je rozumné se držet stranou a předčasné sliby o nápravě vnímat opatrně a s rezervou. Zažil jsem nepěkné situace.

Olga Škopánová 17.5.2025 08:44

Myslím, že především hráči nechtějí o svém problému mluvit, natož ho řešit. Svůj problém bagatelizují a nevzpamatují se ani když už je situace katastrofální. To je pak těžké pomáhat. Mimochodem zařízení či neziskovek, které se zabývají pomocí gamblerům máme myslím dost. Když ovšem není vůle není ani cesta.

Jana Šenbergerová 17.5.2025 08:24

Odsoudit je mnohem snadnější než pochopit. Stejně tak ignorovat místo pomoci. Jakákoli závislost je svým způsobem odchylkou od toho, co daná společnost pokládá za přijatelné, tedy normální. Přesto si myslím, že za každou závislostí stojí nějaký psychický problém buď podmíněný geneticky, nebo nevhodným způsobem podpořený výchovou. Ve mně takoví lidé vzbuzují lítost, nikoli pohrdání. Díky za každého, kdo jim dokáže poskytnout pomoc.

Jiří Dostal 17.5.2025 06:58

:-) :-) Za údajným pokrytectvím bude možná rozlišovací schopnost; pro ochlastu nejsme flaškou, ale pro gamblera jsme hracím automatem, vztahová diferenciace je holt jiná... A ženy? Na svůj gambling nepotřebují mašiny, stačí jim lidi... :-) :-)