Z mého deníku: Jak jsem vymetla během deseti dnů čtyři postele
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla tma, autobus do Prahy jel až za hodinu. Stála jsem před vraty, které patří mé kamarádce Ivě. Byla doma. Naštěstí.
První postel patřila Ivě, poskytla mi ji ochotně a sama si ustlala jinde. Její ložnice je moc příjemná místnost a já si ji dost podrobně prohlížela, spala jsem jen málo.
Druhou postelí nebyla ani tak postel, jako válecí gauč z IKEA, rozložený v obýváku mé dcery Terezky. I tam je to moc hezký, a když si k tomu připočtete přítomnost milované a radostné rodiny, je to přímo balzám. Tři noci jsem tam spala a přemýšlela, co dál. Není nad to mít v rodině psychologa, a to je moje Terezka. Moc dobře ví, co se v hlavě a v duši utečence děje, a přesně ví, co se dá v tu kterou chvíli dělat. Nakvartýrovat se dceři do obýváku lze jen na dobu určitou. Po třech nocích jsem se zase stěhovala, tentokrát do ateliéru k mému synovi Jakubovi. Kuba je nejen skvělý malíř, ale taky laskavý syn. Své matce na útěku poskytl bez váhání svou postel. Naštěstí momentálně inklinuje k jiné posteli kdesi v Holešovicích, kde je mu moc dobře, a kde se mu natolik líbí, že z ní hned tak nevyleze.
Týden jsem spala v ateliéru, plném slunce, vůně barev a obrazů mého syna. Celý ten týden jsem hledala, kde budu moct složit hlavu, a kde nebudu překážet. Hledala jsem podnájem.
Podnájem, to je velká výzva, obzvlášť, když neoplýváte penězi, a přece jenom jste zvyklí na jistý komfort. Hodně jsem za těch pár dnů slevila; to co bylo dřív samozřejmé, stalo se postradatelným. Zkusila jsem to na internetu. Kdybych měla velký příjem, mohla bych snadno najít střechu nad hlavou a postel jen pro mě. Hledala jsem mezi malinkými 1+kk a garsonkami. Marně. Nedosáhla jsem ani na malinkou garsonku s jednou malinkou postýlkou… i obrátila jsem se na kamarády, co s nimi jsem na facebooku, a taky na své kamarády ve smíšeném sboru. Facebook se neosvědčil. Získala jsem sice dost lajků, taky pár držení palců a politování, to jo, ale nabídku podnájmu žádnou. To kamarádi ve zpěvu mi nabídli konkrétní pomoc, a já jim za to moc děkuju. Už to vypadalo, že se postěhuji ke kamarádce Helence do Horních Počernic.
Jenže když jdete štěstí naproti, občas se stane, že ho nečekaně potkáte. A taky platí známé úsloví – líná huba, holý neštěstí. Prostě jsem potkala po dlouhé době kamaráda, dali jsme řeč, já si povzdychla, že nemám kde bydlet, a on mi nabídl podnájem. Před třemi měsíci se uvolnil byt, a on mi nabídl bydlení, jak dlouho budu potřebovat, a za nájem, který zvládnu.
Po týdnu u Jakuba jsem se přestěhovala do čtvrté postele, která je jen moje, i když pronajatá. Bydlím krásně, je to jako zázrak. Osud mě má rád. A kamarádi taky.
Odešla jsem. Najednou jsem neměla nic, ale zároveň jsem měla všechno. A i když je to ještě dlouhá cesta, už se nebojím. Ten nejdůležitější krok mám za sebou. Dokázala jsem po létech trápení, stresu a beznaděje odejít a vydat se sama životem. Ještě si musím najít a vybudovat domov, který bude jen můj. Jenom můj.
Mám nejlepší děti, mám skvělé kamarády, mám zpátky svou sebeúctu a mám svobodu. A to je nejvíc. To je prostě úplně nejvíc.
(Psáno 24. 9. 2019)
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
