Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se ovšem o naší mamce říct nedalo.
Pětadvacetileté rozesmáté děvče bylo sice potěšeno jeho láskou, která však zdaleka nebyla tak opětovaná. Ale bavil jí, sršel vtipem, byl inteligentní a vzdělaný.
Troufnu si říct, že jsme nikdy ani jedna z nás nepotkala tak vzdělaného, inteligentního muže, s rozhledem, jako našeho tátu. Jen tady na íčku se mu podobá pan profesor Dostal. Bohužel i s tou jeho nadřazeností. To neútočím na pana profesora, to vám chci jenom přiblížit tátu.
Mamka ve svých 42 letech, r. 1969
V jednatřiceti letech však mamka zjistila, že je s tátou těhotná, což oba vyvedlo z míry. Stárnoucí bohém o sobě prohlašoval později po mnoho let, že se zachoval jako kavalír, když si mámu vzal. A za pár měsíců se narodila dokonce dvojčata: dvě holky - Ingrid a Michaela. S tím nikdo nepočítal. Inu, člověk míní, osud mění.
Vztah směřoval k rozchodu, v našich třech letech dospěl táta po rozumové stránce k rozhodnutí, že nejlepší východisko pro něj bude rozvod. Po rozumové stránce souhlasil, z citové stránky se z rozchodu s mámou nikdy nedostal a do smrti se s tím nesmířil.
Máma nás dala k babičce a dědečkovi do Plzně, jezdila za námi každý víkend. V den našich 6. narozenin dědeček zemřel. My dědečka milovaly, plakaly jsme tak, že jsme nebyly k utišení. Michalka prohlašovala, že ho pokropíme živou vodou a bude zase s námi.
S dědečkem krmíme sýkorky v Riegrových sadech
S dědečkem v náruči
Bohužel Člověk míní, osud mění.
Tak babička odešla do Prahy s námi, první třídu už jsme navštěvovaly v Praze. Po skončení 1. třídy přijela pro nás teta z Londýna a ještě s tátou jsme odletěly ke strýčkovi a tetě. Připadaly jsme si u nich jak v pohádce. Všude plno jídla, ovoce, strýček s námi chodil bruslit, zaplatili nám trenéra, aby jedna jezdila se strýčkem, druhá s Michaelem (říkaly jsme mu Majkl). Strýček nás učil plavat, jezdily jsme s ním k moři. Poznaly hory zmrzlin. Ukázali nám celý Londýn, navštívily jsme Windsor Castle. Byly jsme jak ve snu. Jen táta byl pořád zlostný a nadával a špinil mámu. Já jsem byla maminčin mazánek a celou svou sedmiletou dětskou dušičkou jsem jí bránila a zastávala se jí, za což jsem později zaplatila. O tom se ještě zmíním. Příští rok se Anglie opakovala, ale už jen na měsíc. Při rozloučení si táta vzal Michalku stranou a řekl jí, že se pro ní v jejích 11. letech vrátí a pojedou do Londýna.
Přijel, vzal jí s sebou, a tak Michalka strávila u tety a strýčka půl roku. Jelikož měla radši strýčka, byl veselý, hodný a přátelský, k tátovi bylo velmi obtížné přilnout, vrátil táta Michalku zpátky k mámě. (Sám po letech prohlásil: „Kdyby ses“ nestrejčánkovala“, tak jsi tam mohla zůstat“.). Byla hrdá, nedokázala mu přiznat, jak hluboce jí ranil. Když se za tátou zavřely dveře, Michalka plakala tak srdceryvně a mezi vzlyky šeptala: „Já se nechtěla vrátit“. Člověk míní, osud mění.
Po letech mně mamka přiznala, že podepsala tátovi, že si nás může vzít na 3 roky obě. A v dospělosti mně táta přiznal, že za to, že jsem se zastávala mámy, tak mě do Anglie nevzal. Teta se mnou měla plány, že jsem talentovaná na tvůrčí práce, že budu studovat střední školu v Anglii a vysokou na Sorbonně. Že budu návrhářkou módy. Člověk míní, osud mění.
Určitě bych bývala měla mnohem pestřejší život, poznala bych svět, byla bych mnohem vzdělanější. Jestli bych byla šťastnější, to nemohu posoudit. Jen bych chtěla na závěr zdůraznit, jak těžké je vést válku dvou dospělých přes své děti a příměří nenastolit až do smrti.
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Vladislava Dejmková
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
S odchodem do důchodu mi začal nový život. Po rozchodu s manželem…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
