Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna dne 22. března roku 1918 psát deník.
Sestra našeho dědečka se narodila roku 1893 v Praze. Bohatí jsme nikdy nebyli, a tak si Anička našla zaměstnání, což u mladých dívek na počátku dvacátého století zas tak obvyklé nebylo. Pracovala jako pokladní v kase lanové dráhy na Petřín. A prý na to byla setsakramentsky pyšná. Jenže, když v roce 1914 přišla světová válka, lanovku zavřeli. No a v té době taky zemřel pradědeček Augustin, Aniččin tatínek. Takže rána za ranou...
Anna měla tři bratry. Josefa a Františka - našeho dědečka. Oba byli pražští drožkáři. Nejstarší byl Alois, kterému říkala Luis. Všichni ji měli moc rádi a celý život na ni pak s láskou vzpominali. Anna totiž zemřela velice mladá a její deník se potom v rodině předával jako relikvie.
Teď mám tenhle deníček já. Je to povětšinou smutné romantické čtení poznamenané nešťastnou láskou k podnájemníkovi, který byl zasnouben jinde. Přesto ale dával naději, zmetek jeden....
Určitě vím, že jsem po tetě Aničce něco zdědila. Nedůslednost v psaní každodenních memoárů. Co já jen v rozpuku mládí rozepsala deníků, které upadly v zapomnění! Anna sice psala víc, ale s velkými časovými pauzami. Často zmiňuje své bratry (Josef a Luis byli na frontě), každodenní starosti s hledáním zaměstnání a smutné návštěvy u tatínkova hrobu. Nebo jak nového srbského podnájemníka začala učit česky a on ji zase srbsky. A taky je patrné, že velké události ji vždycky zasáhly a ona je prožívala se vším všudy. Byla velká vlastenka a hlavně toužila "... aby ta hrozná válka už skončila..."
Aniččin deník je ke konci špatně čitelný. Buď začala používat jiný inkoust, který rychleji vybledl, nebo ztrácela sílu. Nakazila se totiž ke konci války otevřenou tuberkulózou. Je smutné číst větu "...dnes jsem zase hodně kašlala, ale dá-li Bůh, bude lépe ..."
Anna koncem roku 1919. Stará rodinná fotografie v originálním rámečku.
Přesto všechno se Anička dokázala radovat a plně prožívat tehdejší "velké dny" zrození samostatné republiky. Dnes to možná zní pateticky, ale pro ni velké byly:
Další Anniny postřehy a vzpomínky musím přepsat, jelikož písmo je po 107 letech tak vybledlé, že nejde ofotit...
"... Ještě něco o jeho příjezdu z vyhnanství (z Ameriky), byl to den slavný a nezapomenutelný pro celý český národ. 21. prosince 1918 stály jsme s mamičkou mojí a tetičkou Boženkou na Ferdinadově třídě zrovna před Uršulinkami, nedá se ta radost ani vypsati slovy, to musí každý cítit sám. Přijel v automobilu včele svých miláčků legionářů a za ním v kočáře rodina jeho. To bylo nadšení a tlesku a mávání šátků na uvítanou jim všem. Dej Bůh, aby ještě dlouhá léta náš president Čs. republiky T. G. Massaryk mezi námi k dobru naší vlasti působil. "
Pak už následuje jen jeden krátký zápis. Poslední. Má datum 14. března 1919 a je jeden z nejsmutnějších. Anna v něm oplakává smrt svého pětiletého synovce Fanouška, syna Luise. Netušila, že do roka půjde za ním.
Teta Anička zemřela po těžkém chrlení krve v roce 1920. Bylo jí 27 let...
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
