O tom, jak se máma vyučila prodavačkou a navštívil ji důstojník SS
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek. Bydlela v malém městečku v polochudé rodině, dnes známém z natáčení filmu Všichni dobří rodáci.
Vyučila se prodavačkou a následně pracovala v Brně. Tehdy se vyučovalo jinak, žádné vysedávání ve škole, ale od začátku se všechno dělo ve kšeftě, od zametání před obchodem přes aranžování a umývání výlohy, až za pult. Když adept všechno zvládnul, zaměstnavatel mu vydal glejt.
S tátou se poznala v roce 1939 ve vlaku, když ho jako finančního strážníka vyhodili už jako vdovce i s malou dcerou ze Slovenska. Mámu dvojice zaujala tím, že holka děsně otravovala...hlady. Pak se to tak nějak sešlo, že se vzali.
Jednoho dne zastavilo před jejím bydlištěm auto, vystoupil důstojník SS a ptal se po pani Šišové. Svědkům scény ztuhly rysy i krevní destičky, aby se nakonec ukázalo, že to byl její bývalý spolupracovník z brněnského obchodu, který se přijel z neznámých důvodů rozloučit před odjezdem na východní frontu. I tak mělo malé městečko dlouho o čem povídat.
Snad jen jednou vyprávěla příhodu z konce války, kdy nad hospodářstvím mých prarodičů, Rusové z chodu rozprášili tábořící Vlasovce a jako válečnou kořist podřízli a naložili ještě nedozrálou třešeň. Diváci těchto scén jim přáli aspoň pořádný průjem.
Z důvodů neutěšené bytové situace se naši hned po válce vydali do Svitav, už notně vyprázdněných, protože mnozí Němci měli sakra důvod zmizet, ale organizovaný odsun stále probíhal a odchozí byli před deportací koncentrováni na sběrná místa. Máti tam příležitostně nosila polívku rodinám s malými dětmi. Asi proto, že doma měla dva špunty.
Vyučila se prodavačkou a následně pracovala v Brně. Tehdy se vyučovalo jinak, žádné vysedávání ve škole, ale od začátku se všechno dělo ve kšeftě, od zametání před obchodem přes aranžování a umývání výlohy, až za pult. Když adept všechno zvládnul, zaměstnavatel mu vydal glejt.
S tátou se poznala v roce 1939 ve vlaku, když ho jako finančního strážníka vyhodili už jako vdovce i s malou dcerou ze Slovenska. Mámu dvojice zaujala tím, že holka děsně otravovala...hlady. Pak se to tak nějak sešlo, že se vzali.
Jednoho dne zastavilo před jejím bydlištěm auto, vystoupil důstojník SS a ptal se po pani Šišové. Svědkům scény ztuhly rysy i krevní destičky, aby se nakonec ukázalo, že to byl její bývalý spolupracovník z brněnského obchodu, který se přijel z neznámých důvodů rozloučit před odjezdem na východní frontu. I tak mělo malé městečko dlouho o čem povídat.
Snad jen jednou vyprávěla příhodu z konce války, kdy nad hospodářstvím mých prarodičů, Rusové z chodu rozprášili tábořící Vlasovce a jako válečnou kořist podřízli a naložili ještě nedozrálou třešeň. Diváci těchto scén jim přáli aspoň pořádný průjem.
Z důvodů neutěšené bytové situace se naši hned po válce vydali do Svitav, už notně vyprázdněných, protože mnozí Němci měli sakra důvod zmizet, ale organizovaný odsun stále probíhal a odchozí byli před deportací koncentrováni na sběrná místa. Máti tam příležitostně nosila polívku rodinám s malými dětmi. Asi proto, že doma měla dva špunty.
K dobrému kádrovému posudku by ji jistě nepřispěla ani skutečnost, že nakrmila, kde se vzali, tu se vzali, bezprizorní vojáky rumunské armády. Naštěstí v té době ještě nebylo ve městě dostatečné množství bonzáků a rudochů, a tak ji oba prohřešky prošly bez trestu.
V mém rodišti a dodnes bydlišti, pracovala jako pradlena, což odmítaly její klouby a musela odejít do invalidního důchodu za 560 Kč na měsíc. Jako bonus dostala slevu na oblíbené vozítko velorex neboli prchající stan...s kterým jsem zažil, co s jiným vozidlem nejde. Například jako záchranka.
V době světlých zítřků stávala od časného rána frontu před nucákem, což byl výraz pro levnou masnu s nucenou porážkou. Ani úderníkům z továren nezvonil budík tak časně. Přesto ne vždy vstala dostatečně brzo.
Po Ruské invazi zodpovědně poslouchala Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu a u toho se šťourala v knižních dějinách, převážně zakázaných, čímž měla vědomostní náskok nejen před soudruhy, ale i mnohými kantory. Například že v Katyni postříleli polskou elitu Rusáci a ne Němci jsem na učnáku věděl patrně jako jediný.
A nebo při prohlídce jakéhosi hradu, se jako Jan Hus tvrdě bila za pravdu, že husiti nebyli předvoj dělnické třídy, budující ideální svět, ale spíše loupežníci. Nebála se ani diskuze s promovanými historiky.
Revmatismus držela pod kontrolou i tím, že přes bolest pracovala na zahradě, protože zahradní produkty, odvážené do Výkupu, přinášely do rodinné kasy významnou částku. Jednoho dne ten boj vzdala, což byl bohužel nezvratný začátek konce.
Rodiče a já. Svetr zásadně doma pletený z jiného vypáraného svetru. Fotka napovídá, že bohatí jsme moc nebyli :-)
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Iva Bendová
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky,…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Co bych vzkázala příštím generacím? Bylo by krásné, kdyby jedna…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
