V zimě 2016 jsem na poli u Labe v Dobříni poprvé uviděla, bohužel na dálku, docela velké ptáky, které jsem vůbec nedokázala identifikovat. Pokusila jsem se je sice vyfotografovat, ale fotografie se vůbec nezdařily a bohužel nedochovaly ani jako ilustrační, čehož je mi dnes docela líto.

Podruhé jsem totiž ona pro mě záhadná stvoření uviděla při procházce podle Labe 30. ledna 2017. Na břehu na kraji Dobříňského háje se proti mně najednou zjevil houfek šesti kachen nebo hus? Než udělaly frr, stihla jsem udělat asi tři fotky. Zveřejněním jedné z nich na zdejším fóru fotek se mi podařilo zjistit, že husy i kachny jsem hledala marně, neboť tento pěkný a pro naši přírodu nezvyklý pták není ani husa, ani kachna. Patří sice do řádu vrubozobých a čeledi kachnovitých, ale rodem je to husice. Konkrétně husice nilská (Alopochen aegyptiaca). Jak jsem si přečetla, tyto husice začaly opouštět svoji africkou domovinu, pomalu se šíří i po Evropě a dostaly se už i k nám.

Letos jsem se na husice už zaměřila, ale při procházkách podél Labe vídám labutě, kachny divoké, poláky chocholačky, čírky, kormorány, sem tam volavku a také několik kachen smaragdových. Husice nilské však nikoliv.

Až jsem si přečetla v místním měsíčníku článek pana profesora Chvapila, ve kterém bylo uvedeno, že husice se zdržují u račického jezu, a to ve velkém počtu 45 ks. To mě samozřejmě nemohlo nechat chladnou a do Račic jsem se vypravila. Husice se pásly na poli se zelenajícím se ozimem u řeky a k mému překvapení jsem tu zastihla i pana Chvapila s velkým dalekohledem. Dovolil mi do něho nahlédnout, a tak jsem krásné barevné ptáky měla jako na dosah ruky a dokonce jsem pozorovala námluvy jednoho z párů. Byla jsem upozorněná, abych nechodila blíž, protože jsou plaší a uletí. Tu odpolední neděli bylo nevlídné počasí s šerem, pro focení nic moc.

Namlsaná jsem se tam znovu vypravila po pár dnech, kdy se snad omylem na chvíli ukázalo sluníčko s modrou oblohou.

Husice, kterých tu teď je kolem dvaceti, asi měly polední klid a pospávaly na ostrohu mezi řekou a plavením kanálem. S husicemi nilskými se tu zdržuje také jedna husice rezavá. Řeku brázdí početný houf poláků chocholaček a na betonových molech postávají jako vojáci v řadě kormoráni. Po chvíli se husice začaly probouzet. Některé nastartovaly a proletěly se, další se spouštěly na vodu. Pohled na šik krásných ptáků plujících po řece byl úchvatný. Najednou se vznesli a přistáli na poli. Tam se popásali a za chvíli se jako na povel zvedli a odletěli znovu na řeku.

Strávila jsem jejich pozorováním asi hodinu a doufám, že se s nimi také rádi seznámíte a při vašich vycházkách u vody zkusíte nějakou tu husici objevit.