Zajímavé ovšem je, že v internetových diskusích a různých článcích jsou obvykle rozebírány tchyně, případně tchánové z pohledu snach a zeťů. Řeší se, čím jim lezou na nervy, v čem jsou naprosto nemožní. Nářků ze stran tchyní na partnery jejich dětí je v internetových diskusích mnohem méně.

Čím to je? Nechávají si to pro sebe? Připadá starší generaci nevhodné dávat své trápení a pocity najevo a nadávat na veřejnosti na ženu, kterou jejich syn miluje a má s ní děti? Že by tchyně a tchánové skřípali zuby zoufalstvím nad snachami a zeti jen pěkně doma v soukromí, případně svou nespokojenost dávali najevo jen v rodině?

Proč se točí filmy jako například ten s názvem Příšerná tchyně, ale nikdo neudělá film Příšerná snacha? Proč vyšla knížka Jak (pře)žít se stárnoucími rodiči, kde se tyto vztahy také rozebírají, ale nikdo nepíše o tom, jak přežít s dospělými dětmi a jejich partnery? Je čas podívat se na vztahy mezi těmito dvěma těžce spolu vycházejícími skupinami tentokrát netradičně, z pohledu tchyní a tchánů.

Případů jsou stovky

Zde několik příkladů, které naznačují, jakými způsoby mohou snachy a zeťové mohou lézt pořádně na nervy:

Miroslava, 62 let, její syn je pět let ženatý: „Několikrát jsem se zařekla, že se mladým nebudu plést do domácnosti, ale když jsem tam znovu viděla ty neustálé vrstvy prachu, neudržela jsem se. Nepotřebuješ s něčím pomoct? zeptala jsem se významně snachy a přejela prstem po šedém nánosu na polici. A víte, co mi řekla? Toto: Mám to tam schválně, píšeme si do toho s Péťou prstem vzkazy, jak se máme rádi. Taková drzost.“

Věra, 70 let, její dcera je podruhé vdaná pět let: „Dcera se rozvedla a našla si nového muže. Nejdříve jsem si říkala, že si na něj zvyknu, ale od začátku bylo jasné, že je typ, se kterým si nebudu rozumět. Dcera se nikdy nezajímala o peníze, ale zeť se jen stará, co bude s mým domem, až tady jednou nebudu. Je totiž finanční poradce. Nemluví o ničem jiném, než o výhodných investicích, pojistkách, půjčkách. Takže při návštěvách slyším: Já bych tady, maminko, investoval do výměny oken, ušetřila byste tím pádem za topení, bylo by to pro vás výhodné, ale to víte, když nemám jistotu, že se mi investice vrátí, je to těžké. Nejdříve jsem nevěděla, co tím myslí, pak mi došlo, že chce, abych na ně přepsala dům. Dcera mi říká, že to mám udělat, protože on je ve financích skutečný expert, zatímco já jim vůbec nerozumím, tak bych mu měla věřit. A že prý to nemyslí špatně, naopak. Copak si neuvědomuje, že tím ve mně vyvolává pocit, že se těší, až tu nebudu?“

Karel, 68 let, jeho syn je deset let ženatý: „Když jsem nedávno odcházel od mladých z návštěvy, slyšel jsem, jak snacha za dveřmi řekla: No konečně. Vím, že to řekla tak, abych to slyšel, protože se na mě pak škvírou ve dveřích významně podívala. Vím, že chce, abychom se rozhádali, jelikož o víkendech se mnou syn chodí na ryby a jí to vadí. A kdybychom se rozhádali, syn bude na její straně, protože je do ní stále zamilovaný jako kluk.“

Podobných případů, kdy vztahy v rodině komplikují snachy a zeťové více než tchyně a tchánové, bychom našli stovky.

Pohled z druhé strany

Tématem se zabývá řada psychologů a jedna z nich, Terri Apterová, o těchto zapeklitých vztazích napsala knihu s názvem Co po mně chceš? Zkoumala vztahy ve více než dvou stech domácnostech a tvrdí, že špatné vztahy mezi tchyněmi a snachami jsou vlastně naprosto normální. „Je to důsledek prastaré zakořeněné rivality o to, kdo vládne domácnosti. Stereotyp je silnější než zdravý úsudek,“ míní. Jinými slovy, protivné snachy a protivné tchýně nemohou za to, že jsou na sebe vzájemně protivné, mají to tak od přírody. Jen mimořádně moudré ženy si s tím dovedou poradit a jen málokdy se stane, že se dvě mimořádně moudré ženy sejdou v jedné rodině.

Psycholožka Terri Apterová sledovala dlouhodobě vztahy ve více než dvou stovkách rodin a došla k závěru, že tvrzení, že za většinou neshod stojí tchyně, jsou přehnaná. Snachy mají na neshodách úplně stejný podíl. Zkrátka, jde o boj dvou vyrovnaných soupeřů, ne o vztah fúrií utlačujících nebohé chudinky snachy.

Celý problém spočívá v tom, že mnohé ženy bojují o svou dominanci v rodině, ať už jsou v pozici tchýní či snach. Spisovatelka Radka Kvačková, která napsala knihu Očima tchyně, říká: „Zajímavé ale je, že člověk, když se sám stane tchyní, na sobě žádné zhoršení povahy nepozoruje. Dokonce má pocit, že koná dobro.“

Psychologové se shodují, že jedinou cestou, jak udržovat vztah s partnery našich dětí ve společensky únosné míře, je zkusit se podívat na to, co nám na nich vadí, jejich očima. Je to poměrně snadné. Takže, co nám na snachách a zetích obvykle vadí? Tady je malý přehled:

Jsou nevděční.
Nedají si říct, vše vědí nejlépe.
Jsme jim na obtíž.
Neumějí šetřit.

A teď tyto naše čtyři věty jejich očima:

Proč nám tchyně a tchán pořád něco nabízejí? Nic nepotřebujeme, nic nechceme.
Proč nám mluví do toho, u jaké banky jsme si vzali půjčku a jakou máme značku auta? Co je jim do toho?
Oni mají spoustu času, nudí se, ale my jsme rádi, že máme volný víkend a chceme být sami.
Život se má užít, ne přežít.

Podobných vět, které jsme někdy vyřkli nebo na ně pomysleli v souvislosti s životem našich dospělých dětí a jejich partnerů, jistě každý najde mnohem více. Odborníci doporučují, že jedině pohled na ně z opačné strany může být cestou, jak ze soužití se snachami a zeti nevytvářet válečnou zónu ani neustále pošťuchování se, ale rovnocenný vztah svou odlišných živočišných druhů. Které si možná nerozumí, ale přesto se vzájemně respektují.