Nenáviděná a milovaná – zahrada. Proč nenáviděná? Vysvětlení je třeba hledat v minulosti.
Moji prapředci měli hospodářství, jednu louku, dvě pole. Po znárodnění a konfiskaci půdy o obojí přišli, stát se s nimi vypořádal symbolickou směšně malou finanční částkou. Podařilo se alespoň zachránit jedno z polí o rozloze 4 700 m2 s tím, že v těchto místech se zřídí ovocná a zelinářská zahrada. A tak jsme k ní přišli.
Válečná generace mých rodičů trpících v minulosti nedostatkem měla velké plány odpovídající velikosti pozemku. Vysázelo se 100 ovocných stromů třešněmi počínaje jabloněmi konče, od každé odrůdy po dvou kusech. Rok co rok též ubývalo půdy ležící ladem, která by bývala mohla být travnatou plochou, ale musela být využita k pěstování zeleniny a brambor. Tehdy jsem byla dítko školou povinné a šlo to nějak kolem mne, takže mě nenapadlo ptát se proč a nebo proč TOLIK? Ale jak šla léta, pocítila jsem to i na vlastní kůži.
„Jsi už dost velká, tak nám pomůžeš. Jednou to bude tvoje, tak se snaž.“ Začínalo to jednocením mrkve, pletím, sklízením ovoce, hrabáním listí…nekonečný příběh. A zahrada plodila a mí rodiče se radovali z přebytků úrody, kterými má předobrá maminka podělovala příbuzné, sousedy a známé a neznámým prodávala hluboko pod cenou. Pokud byl nějaký zisk, byl použit pro nákup surovin potřebných k výrobě domácích kompotů (které se rovněž nestačily zkonzumovat), džemů, nakládané zeleniny apod. Tak to šlo dál podle stejného scénáře několik let. Mezitím jsem se vdala, narodily se děti, maminka nás předčasně opustila, přibyly jiné povinnosti. Ale ta hlavní zůstala: starat se o zahradu. Tím spíš, že vrchní zahradník tatínek pozvolna pozbýval sil. Ale přesto zatvrzele trval na tom, že se nebude nic nechávat ladem. Mladí to přece zastanou.
Ale mladí měli i jiné zájmy a aktivity. Chtěli jsme třeba cestovat a užívat si víkendy s dětmi, ale musely se sázet brambory, zelenina, trhat třešně, rybíz…Zahrada se pro nás stávala jakousi dobrovolnou povinností a břemenem, které nám už nepřinášelo radost. „Kam byste jezdili, vždyť na zahradě je tak krásně! Tady se můžete rekreovat.“ To možná ano, tak čtvrt hodinky po práci.
Mohli jsme ale jednat jinak? Říci: Tatínku dost, tohle dělat nechceme a nebudeme? Byl to celý jeho svět, jeho láska. Starosvětsky cítil oddanost k půdě a povinnost ji zvelebovat. A možná si i uvědomoval, že nerovný souboj s časem, který mu byl na světě vyměřen, nakonec prohraje, a chtěl tuto chvíli co nejvíc oddálit právě tím, že se dřel do úmoru, co mu síly stačily. A nevzdal to až do vysokého věku. Když ho pak andělé povolali k sobě, aby obdělával nebeská pole, stála jsem jako jediná dědička před rozhodnutím, co se zahradou dál. Nabízela se možnost ji prodat, nebo alespoň její část. Ale neudělala jsem to. Tak trochu paradoxně jsem si uvědomila, že za ta léta se mi tohle místo dostalo pod kůži a vlastně se ho nedokážu vzdát. Odi et amo. – „Nenávidím a (zároveň) miluji“ (Catullus). Moje rodina se mnou souhlasila. A tak jsme to nechali být. Je nutné si přiznat, že s velkou úlevou a jistým zadostiučiněním (možná to byla i revolta) jsme nechali obdělávanou plochu pozvolna zarůstat travou a prováděli jsme jen udržovací práce jako sekání trávy a prořezávání stromů.
A tak se postupem času nenápadně a plíživě z nenáviděné stala milovaná. Nastoupila totiž mladá generace (naše děti) s neskrývaným úmyslem využít zahradu, která se nachází na pokraji obce v celkem opuštěné lokalitě, k rekreaci. Výborně se totiž hodí k mejdanům s kamarády, posezení u ohýnku, pečení a uzení masa, na trávě se prohánějí naši psi. Našim dětem nezatíženým rodinným dědictvím se podařilo tím „nicneděláním“ nás nakazit a já s mým mužem se tomu nijak nebráníme. Vždyť stárneme jako stromy v našem sadu a už dávno nepovažujeme za nutné obnovovat něco, čeho jsme si užili až až. Mám známé ze zahrádkářské kolonie, kteří se mi diví, že si nepěstuju alespoň brambory. Odpovídám: Nikdy!
Ale nikdy neříkej nikdy! Lhala bych, kdybych zapřela, že v posledních dvou letech se objevilo pár nových záhonků. Dcera si pěstuje rajčata, okurky a dýně, syn zkouší moderní metody bezpracného pěstování metodou rostliny si pomáhají, já mám několik záhonků kytiček a bylinek a můj muž jahody…
Ale to všechno je opravdu jen pro radost!
Záběry, které přikládám, zobrazují část naší zahrady tak, jak jsem ji zachytila v proměnách roku.
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“.…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Redakce
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Redakce
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
