Až bude potřeba, má se o mě kdo postarat. Když se sejdeme, bude vždy zábava. Budeme držet pohromadě a vzájemně si pomáhat. Tak si lidé zpravidla představují výhody života s početnou rodinou. Jenže velké příbuzenstvo přináší nejen radosti, ale i starosti.
Osmdesátiletí manželé Marie a Václav mají malý domek v okrajové čtvrti Ostravy. Vychovali tři děti, mají osm vnoučat a dvanáct pravnoučat. K tomu přibyla i nějaká vnoučata a pravnoučata nevlastní, jak se manželství jejich dětí rozpadala a vznikala nová. Navíc mají oba mladší sourozence a ti mají rovněž početné rodiny. Když je nějaký důvod k oslavě, běžně se u Marie a Václava doma schází nejméně dvacet lidí, často více. Sousedé jim často říkají: „Máte radost, že? To je moc pěkné, že je vás tolik.“
Marie na to říká: „Čím jsem starší, je pro mě tolik lidí pohromadě těžší vnímat. Ten hluk a překřikování mi čím dál více vadí. Jenže rodina bere za samozřejmost, že se schází u nás, protože nás berou jako zasloužilé zakladatele rodu. Sice se dcery a vnučky starají o občerstvení, ale přesto mě to vždy pořádně unaví.“
Václavův názor: „Rodina drží pohromadě, když jde o veselé události, jako jsou oslavy narozenin a různých výročí. Jak je ale třeba s něčím pomoct, každý si hledí jen svého. Synové si nepomáhají vůbec, ti jedou každý po svém. Když jsme potřebovali velký úklid po výměně oken, nikdo se k nám nehrnul. Nakonec přijely dvě vnučky, ale bylo jasné, že je to pro ně obrovská ztráta času. Vlastně si na pospolitou velkou rodinu spíše jen hrajeme, když něco slavíme.“
Většina lidí si od velké rodiny ve stáří slibuje určitou pomoc, oporu. Představují si, že pokud mají více dětí, vnoučat, pravnoučat, nebude jim hrozit ve stáří osamělost. Opak je pravdou. Mnozí lidé sice mají potomky, ale jejich současný životní styl je takový, že se rodina pohromadě sejde jen výjimečně.
„Při péči o seniory, kteří jsou odkázání na pomoc druhých, velmi často dochází k tomu, že se o ně stará jen jeden z potomků, většinou dcera. Málokdy to funguje tak, že se zapojí celá rodina,“ uvedla socioložka Jiřina Šiklová.
„Nyní se velmi často stává, že děti mají více babiček, ale ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí, že se velká rodina schází, že by se rodiče starali o babičku či dědečka, takže nevědí, co to obnáší, a necítí se být k tomu povinováni. Senioři se tak často ocitají sami, i když mají početné příbuzenstvo,“ řekla Hana Matějovská Kubešová, z Kliniky interní geriatrie Fakultní nemocnice v Brně.
Příkladem toho, že početná rodina automaticky neznamená soudržnost a pomoc slabším a starším členům, je situace, kterou prožívá osmašedesátiletá Irena z Prahy. Vychovala dvě vlastní dcery a dva nevlastní syny, které získala ve druhém manželství. Všichni mají početné rodiny. Dokud měli malé děti, Irena jim je často všem hlídala. Mnohokrát o prázdninách měla doma pět až sedm vnoučat najednou. „Bylo to náročné, ale máme domek se zahradou, tak jsem to zvládala. Brala jsem to tak, že to, co jim dám, se mi jednou vrátí. Že prostě budou mít babičku rádi a nestane se mi, že by mi ve stáří neměl kdo podat čaj, jak se říká,“ vypráví Irena. Jenže nyní žije život, jaký si nepřála. Její druhý manžel zemřel a jeho synové s rodinami ji navštěvují jen výjimečně. Její dvě dcery mají náročná zaměstnání, někteří vnukové studují v zahraničí. Irena se sama stará o svou těžce nemocnou mámu. Péči o nepohyblivou téměř devadesátiletou maminku nezvládá, marně čeká, až se uvolní místo v domově pro seniory. „Nikdo mi nepomůže. Všichni dobře vědí, v jak těžké situaci jsem, ale nikdo z rodiny neřekne: přijedu, budu s tvou mámou přes víkend, ty si odpočiň, někam si zajeď. Všichni berou jako samozřejmost, že péči musím zvládat sama, nepřetržitě každý den, a když potřebuju volno, že musím platit pečovatelskou službu. Došlo mi, že jsme se scházeli, jen když u nás bylo veselo, já vyvařovala, obskakovala ostatní, manžel všechny bavil, hrál na kytaru, grilovalo se. Jak začalo být smutno a těžko, rodina pohromadě nedrží,“ vypráví.
Pro mnohé lidi ve vyšším věku představuje početné příbuzenstvo i starosti finanční. Někteří lidé totiž mají pocit, že jsou povinni svým dětem, vnukům a pravnukům stále něco dávat. A čím více jich mají, tím finančně náročnější to pro ně je.
„Mám pět vnuček a dárky pro ně mě dost vyčerpávají, protože vlastně všechno mají a snažím se jim vždy koupit něco kvalitního. Já už nic nepotřebuju, tak celý rok šetřím na jejich dárky,“ vypráví šestasedmdesátiletá Marcela. Je pravda, že když má narozeniny nebo o Vánocích, se u ní celá početná rodina schází. Marcela pro ni vše chystá, peče, vaří, smaží. Pak několik týdnů jí velmi střídmě, protože nevychází s důchodem. Její přítelkyně ji často upozorňuje, že by to přece mělo být naopak, že by početná rodina měla hostit ji. „No, to nepřichází v úvahu, to bych nikdy nedopustila,“ říká Marcela.
Mít hodně příbuzných je fajn, stejně jako je skvělé mít hodně přátel. Ale i u příbuzných, stejně jako u přátel, platí, že v nouzi a v krizi se pozná, na koho je opravdu spolehnutí. To, že se jedná o členy jedné rodiny, samo o sobě neznamená, že jde o partu lidí, která drží při sobě v dobrém i zlém. Takže, kdo celý život žije s představou, že mít co nejvíce potomků je stoprocentní záruka toho, že ve stáří nebude osamělý, může se mýlit. Někdy mají více společenských kontaktů a dobrých duší ochotných pomoci, paradoxně lidé, kteří nemají moc příbuzných, případně žádné.
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Na pátek 13. září připadá Mezinárodní den závětí, kdy si lidé po…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Vezmi si teplejší svetr. Co jdi dnes jedl? Nezhubla jsi? Nechci ti…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Žárlivost se na začátku vztahu může jevit jako projev lásky, zájmu…
Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak…
Milá Irenko, od chvíle, kde jsme s našimi vnoučaty vyčistili…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %