Velikonoce plné tradic, aneb jalovec nemusí být jen koření
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a Borkovi. Chalupu mají v malé osadě Bezděčín v blízkosti Lomnice nad Popelkou a z terasy v prvním patře je překrásný výhled na Trosky.
Když tam přijedeme, máme pocit, že se čas zastavil, že jsme v minulém století a že život neletí tak rychle a starosti mají jen zanedbatelný rozměr. A jak se stalo tradiční větou naší maminky – „děti, na Bezděčíně je VŽDYCKY krááásně“.
Když se řekne Velikonoce – většinu z nás napadne – „vajíčka a pomlázka“…, jenže na chalupě u maminky, se dávají do pohybu tradice smíchané z různých krajů, což má velké kouzlo a vše dostává velmi unikátní, jedinečnou nadstavbu těchto kouzelných svátků.
Na Velký pátek se většinou celá rodina sjíždí a zabydluje. Je to den, kdy vrcholí půst a tedy i den bez masa, na to maminka vždy klade důraz, coby správná křesťanka – „masa se najíte přes rok až až, dneska to vydržíte, bude zelňačka! Bez klobásky! A hele, víte co, běžte si nasbírat sedmikrásky a každý jich snězte deset, ať vás to pročistí!“ No, že by to bylo lepší než řízek, to teda ne, ale maminka se MusÍ poslouchat, i kdyby nám bylo bůhvíkolik.
Na Bílou sobotu už od rána zdobíme chaloupku do jarních a velikonočních dekorací, pomůžeme něco málo kolem chalupy, ale hlavně se celý den vaří, peče, smaží.. tradiční dobroty na další dny. Maminka zadělává na kynuté Jidáše, úžasné to medové pečivo, které rozvoní celou obývací setnici. Vedle toho smažíme Boží milosti, to jsou zase takové křupavé placičky, obalené v cukru se skořicí. Nesmí chybět piškotový beránek, dáváme si záležet, aby se neulomila hlava a kolem krku vážeme červenou stužku. Maminka si prozpěvuje, na kamnech se vaří drůbky na polívku, v remosce se peče kachnička, na vále schnou domácí nudličky, vedle je zaděláno na kynuté knedlíky a nálada je přímo kouzelně velikonoční. Kluci – naši muži, jakože „tajně“, odcházejí na proutky na pomlázky, berou si s sebou každý jednoho lahváče, a vypadají velmi šťastně, jak se tak vzdalují od toho šrumu kolem plotny. My, holky zase sbíráme kopřivy do nádivky a do sekané a při sbírání se hecujeme, kdo dokáže mladé výhonky kopřiv sbírat jen tak, bez rukavic – „jau, to štípe!“ Když se vrátíme, na stole je krásně zdobený mazanec a už slyšíme, jak se kluci s dobrou náladou vracejí. Nařezané proutky vkládají do necek s vodou, aby zůstaly pěkně ohebné. K večeru rozděláváme ohýnek, bereme kytáry a začínáme zpívat, opékat buřtíky, popíjet pivíčko a večer si všichni spolu moc a moc užíváme.
V neděli po snídani většinou já a moje dcery, schováváme po zahradě „velikonočního zajíčka“ – tak to je zase zvyk z Německa - to se zahrádka rozzáří barvami, a všude vykukují čokoládoví zajíčci, vajíčka a nesmí chybět také nějaká drobnost na sebe, většinou ponožky, to aby nás nepokakal zajíček. „Děkujeméé, zajíčkůů!“, zakřičíme nakonec a jdeme se ládovat dobrotami.
Odpoledne kluci vážou pomlázky a my, holky barvíme vajíčka. Vymýšlíme vždycky nové techniky. „Holky, zkusíme zase ty s lístečkama, jak se balí do obinadla“? „a ty s gumičkama přes sebe, ty jsou taky krásné, ty dělala vždycky Máňa, viď mami“. „Mami, kde máš ty cibulové šlupky?, cibulové jsou stejně nejkrásnější“. Když jsou vajíčka obarvená, ještě některá vyškrabujeme nožíkem – vymýšlíme obrázky a srdíčka – každá chystá to nejkrásnější vajíčko pro svého milého mužíčka.
Vrchol Velikonec je tady, Velikonoční pondělí! V domě je po ránu úplné ticho, když najednou slyším pištící řev – „jéééé, aúúúúú, nééé, pomóóc, to bolíííí, přestaň!!!!“ a do toho hluboký hlas „Hody hody doprovody, dejte vajíčko malovaný…!“ A je to tady! V tu chvíli se ve všech pokojích ozývají podobné výkřiky, je to jedna velká mela! Teprve teď si všímám, že jsem v pokojíčku sama a v tu chvíli se rozrazí dveře a dovnitř vlítne můj muž, oči mu planou a usmívá se od ucha k uchu – „hody hody doprovody…,“ slyším a začnu taky ječet a dojde mi, že nemám u sebe vajíčko. Všechny se scházíme v nočních košilkách v setnici, kam každá z nás dobíhá s jekotem a v těsné blízkosti za námi naši hoši s pomlázkami v ruce, šlehajíc nás jako o život – "kde máš vajíčko?", křičí jeden přes druhého. Vrháme se na ošatku, kde jsou pečlivě naskládaná barevná vajíčka a hledáme to své, teprve pak naši koledníci přestávají šlehat. Ale bohužel pro nás, jen dočasně - hoši přece musí vyšlehat i ostatní přítomné, takže pískot pokračuje, než dostane každý další malované vajíčko a za všeobecného veselí pánů v místnosti si my, holky, ukazujeme důsledek poctivě umotaných pomlázek.
Maminka říká – „co to máš ty kluku jeden za pomlázku, strašně to štípalo!“ Můj muž se šibalsky usmívá – „no, ty jsi nám vždycky vyprávěla, jak vás ve Studnicích u Hlinska šlehali jalovcem, když jsi jezdívala k Pepkovi a Máně, tak jsem si říkal, jak tě potěším a zapletl jsem ho do pomlázky! Víš jak budeš omlazená?“ Teprve teď jsme si všimli, jaké máme na nohách malinké pupínky od bodlinek „vše-uzdravujícího“ jalovce! Věříme v omlazení a tak se ani tak moc nečertíme.
Klukům ještě uvazujeme na pomlázky barevné stužky a „uff, to zase byla pomlázka, jak se patří! To jsme ale FAKT chytré, že jsme si ty vajíčka,jako každý rok, nechali ve světnici a ne blízko postele!“ Ale mezi námi děvčaty - my je tam necháváme schválně, aby měli ti naši kluci radost z veselé pomlázky.
Zasedli jsme ke společné snídani, maminka oloupala dvě malovaná vajíčka, rozkrojila je na malé kousky a každému podala jeden kousek. „Tak a teď si je vzájemně ve dvojicích vyměňte, na důkaz pospolitosti rodiny a abychom se tady zase sešli ve zdraví a lásce.“
Tak takové bývají Velikonoce u naší maminky, krásné, veselé, plné tradic, lásky a taky ozdravného našlehání pomlázkou a jalovcem. Ono totiž na této chaloupce je VŽDYCKY krásně!
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %