Mirek (74 let): Děti se rozhodly, že budou rozhodovat o mých financích
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl rozhazovat peníze. A pak mi přišli oznámit, že by se rodina o veškerých výdajích měla radit společně.
Můj příběh je tak trochu k smíchu, i když je smutný. Rozhodl jsem se s ním podělit tímto způsobem, protože nikomu ze svých kamarádů nechci říct, co mě potkalo. Potřebuju se svěřit, ale ne nikomu, kdo mě zná. Protože by lidé řekli, že jsem pitomec, který špatně vychoval své děti.
V devadesátých letech jsem měl štěstí, podařilo se mi vydělat peníze. Zainvestoval jsem, vedl jsem pak v průběhu let několik menších firem. Jsem finančně zabezpečený. Mám svůj dům, chatu, můžu si dovolit vyjet si k moři, zajít na dobré jídlo. Nic víc nepotřebuju. Mám odloženo dost peněz na dobu, kdy na tom třeba nebudu dobře, abych si mohl zaplatit péči.
Čím jsem starší, tím více si uvědomuju, že jsem měl v životě štěstí. Žena zemřela, když jí bylo šedesát a já si od té doby vážím každého dne a každý den si na ni vzpomenu. A přitom si říkám, jak by měla radost, že svítí slunce, že nám na zahradě rozkvetla magnolie, že zčervenal javor. Chci si život užívat, ale zároveň pravidelně přispívám na charitu, přesněji vybírám si projekty a spolky, které dělají charitu, jež je mi něčím blízká. Nemluvím o tom, je to moje věc, se ženou jsme to dělali a vím, že by byla ráda, že v tom pokračuji.
S dcerami jsme mluvili o katastrofě, která postihla sever Moravy a já mezi řečí zmínil, že jsem na pomoc postiženým povodní poslal nějaké peníze. Řekl jsem i částku. Uvědomil jsem si, že se dcera tvářila divně. Další den volala druhá dcera a ptala se, jestli je to pravda. Cítil jsem, že ani jí to není po chuti. Měl jsem z toho velmi divný pocit. Obě jsou rovněž slušně zabezpečené, mají dobrou práci, oběma jsem kdysi výrazně přispěl na bydlení.
No a pak se ohlásil syn. Přišel a začal vyzvídat, jestli mám závěť, komu chci co odkázat. Bylo to víceméně v legraci, máme takový drsnější humor, ale tentokrát jsem cítil, že je za tím skutečný zájem. Pak řekl něco ve smyslu, že by rodina měla mít navzájem přehled o financích, že mi doporučí finančního poradce, který se těmi mými probere, nastaví vhodné strategie.
Zarazil jsem ho. Celý život jsem s penězi uměl zacházet. Kdyby ne, neměl by se on ani jeho sestra tak dobře, jak se mají. A teď, na stará kolena, je opravdu jen moje věc, co se svými penězi dělám. I tak jim po mně hodně zbyde.
Říkal, že to myslel dobře, ale cítil jsem, že je naštvaný. Pak se začal vyptávat na mé příspěvky na dobročinnosti. Začal mi líčit různé případy, kdy byly dary zneužity, hledal v mobilu články o podvodných charitách. Byla to nevýslovně trapná chvíle. Připadal jsem si, jako by mě považoval za dementního. A zároveň mě děsilo, kde se v mých dětech vzala taková chamtivost, lakota. Vždyť jsme je s manželkou vychovávali úplně jinak.
Pak přišly dcery. Začaly mi líčit, jak různí podvodníci cílí na staré lidi, jak jim luxují bankovní konta. A že je napadlo, že by nebylo špatné, kdyby měly přehled o tom, co se děje na mém účtu, že to jde nastavit tak, aby se tam mohly přes internetové bankovnictví podívat, kdybych o to v bance požádal.
Nic jsem na to neřekl. Zaskočilo mě o tak, až jsem mlčel. Děti mě chtějí kontrolovat, kolik utrácím. Vadí jim, že jsem poslal peníze lidem, kteří přišli o všechno. To je pro mě hodně špatná zpráva a vlastně nevím, jak se zachovat, co dál.
Z deprese mě nakonec vyvedla vnučka, která mi řekla, že s kamarádkami ve škole pořádají sbírku na zakoupení čisticích prostředků pro vesnici, kde žije babička jedné ze spolužaček a má povodní zničený dům. Tak jsem jim přispěl. A získal jsem pocit, že to s mladou generací vůbec není špatné, jak často slyšíme.
Ale ten hořký pocit z toho, že si mé děti nárokují právo kontrolovat, co dělám se svými penězi, poučovat mě a posílat na mě nějakého finančního poradce, je hodně silný.
(Autor, jehož text byl redakčně upraven, si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla…
Redakce
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Venku mrzlo až praštělo. Tedy nic moc příjemného a navíc měl hned…
Jak se mi to povedlo? Stačilo se jen dožít určitého věku,…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Ve filmu "Líbáš jako bůh" mě vždycky pobaví hláška: "Na týhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Když jsme kdysi stavěli dům, představovali jsme si, že se v něm…
Redakce
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
