Co tam pořád děláš?
Na co furt koukáš?
Vždyť z toho zblbneš.

Takové věty starší generace často říká dětem, když vidí, že mají stále v ruce mobil. Takže, pokud někoho opravdu zajímá co na něm dělají, už má možnost to zjistit. Ale pozor, není to nic pro citlivé povahy. Možná je lepší něco nevědět.

Společnost Safer Internet Centrum ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci zveřejnila část výsledků rozsáhlého průzkumu o bezpečnosti dětí v online prostředí. Zapojilo se jich do něj víc než padesát tři tisíc.

Závěr je jednoznačný – online agrese mezi dětmi se zvyšuje.

„Jak je vidět z výzkumných zjištění, do rizikového chování dětí v online prostředí stále více zasahují nástroje umělé inteligence. Přes sedm procent žáků potvrdilo, že někdo zneužil umělou inteligenci k tomu, aby vytvořil jejich vlastní svlečenou fotografii. Co je alarmující, přes šedesát osm procent z nich rovněž uvedlo, že se staly terčem vydírání, u chlapců toto číslo dosáhlo téměř sedmdesát čtyři procent,“ uvedl profesor Kamil Kopecký z Institutu výzkumu a vzdělávání v oblasti digitálních technologií a kyberbezpečnosti Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Těžko srovnávat, co si pod pojmem agrese představují dnešní děti a co ti dříve narození. Ale mnoho žen si pamatuje, jak nějaká neurvalá poznámka dokázala v dětství snížit jejich sebevědomí. A to žily v době, kdy se kluci akorát tak snažili holkám zvednout sukni nebo na ně kouknout oknem, když se převlékaly do tělocviku. Jenže si teď představme, že holka vidí, jak na internetu žije svým životem  fotka, na které je nahá. Ona ví, že to není ona, že se nikde nesvlékla. Ale děti se jí přesto smějí, hodnotí její postavu. Prostě nějací lumpové vytvořili její falešnou fotku. Diví se ještě někdo, že dívenka má úzkosti, že se zhroutila? A to se nyní děje běžně.

„Sociální sítě dnes zásadně ovlivňují, jak spolu děti komunikují. Bohužel stále častěji vidíme, že online prostor se stává místem, kde se přenáší agrese, tlak vrstevníků i manipulace. Potřebujeme proto posilovat schopnost dětí rozpoznat hranice mezi vtipem a ubližováním a vést je k větší empatii a odpovědnosti,“ říká Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra.

Z průzkumu vyplynulo, že padesát osm procent dětí se nesvěřilo s tím, že jim někdo ve virtuálním prostoru ubližoval. Co si pod tím představit? Nejčastěji různé nadávky, ponižující fotografie a videa, vyhrožování. Nejčastěji za online útoky stojí vrstevník ze stejné třídy, u dívek se častěji takto projevuje bývalý kamarád či partner a významnou roli má i někdo, koho děti znají jen z internetu.

Potíž je v tom, že nemálo dětí v rodině necítí podporu, nesvěří se, protože tuší, že by starší generace jejich problém nepochopila.

„Uvědomil jsem si, že vnučka přestala rozlišovat, co se svět skutečný a co virtuální. Vyprávěla mi o nějaké kamarádce, která ji prý šikanuje. Delší dobu jsme to řešili v rodině  a pak z ní vylezlo, že se s ní nikdy neviděla, že ji nezná, že jsou v kontaktu jen na internetu. To je něco, co já nejsem schopen pochopit. Trochu jsem to nezvládl, vnučce jsem se vysmál. Vím, že to bylo ode mě hloupé, ale já vlastně nevím, co na to všechno říct,“ vypráví devětašedesátiletý Martin. A dodává: „Měli jsme opravdu jednodušší dětství. Když mi někdo něco provedl, vyříkali jsme si to z očí do očí nebo došlo na klukovskou rvačku a bylo po všem. Jenže dnešní děti se nechávají ponižovat od někoho, koho v životě neviděly a dokonce ani neví, jestli je to skutečný člověk nebo jde o falešný profil. Představa, že si moje vnučka píše s nějakou holčičkou a třeba je to ve skutečnosti chlap, mně fakt děsí.“

Cestou rozhodně není, když dospělí problémy dětí zlehčují.

To, že něčemu nerozumíme, že jsme to nezažili, neznamená, že máme právo to označovat za malichernost.

Rodiče a prarodiče mnohdy netuší, jaké platformy jejich děti pro komunikaci používají. Výzkumníci vědí, že děti tráví online velkou část dne a nejčastěji používají YouTube, Instagram a WhatsApp. Odborníci přitom rozhodně nedoporučují, aby WhatsApp používali žáci na prvním stupni školy. Právě jeho prostřednictvím často dochází k šikaně, k urážkám.

„Podle našich poznatků se ubližuje především v chatovacích skupinách typu třída či parta na WhatsAppu, přičemž hlavními agresory jsou vrstevníci,“ uvedla Soňa Petrášková, ředitelka Linky bezpečí.

Takže, pokud někdy vnoučátko bude působit smutné či dá nějak najevo trápení, neříkejme mu ihned, že je přecitlivělé. Neříkejme: kdybys stále nečuměl do mobilu, bylo by ti lépe. Protože vůbec nevíme, jaké to je být dítětem v době, v níž vládu nad světem převzal internet.