Čím více jsem se snažila řídit různými poučkami a radami, tím více jsem se cítila být nejistá, nespokojená sama se sebou a stále jsem se srovnávala s druhými. To jsou slova osmapadesátileté  Ilony, která zastávala vysokou manažerskou pozici. Před rokem se rozhodla, že ji opustí.

„Mám naspořeno, změnila jsem životní styl, takže žiju výrazně úsporněji než dříve, odstěhovala se na chatu do Beskyd. Najednou je mi tam úplně jedno, jestli jsem lepší nebo horší, protože se nemám s kým srovnávat. Možná snad se sousedkami, která má horší tepláky, když jdeme společně na houby,“ říká.

Přivydělává si různými konzultacemi pro firmy, čte, chodí na vycházky se psem. Její syn její rozhodnutí nechápe.

„Vždyť jsi ještě mladá, přece se tady nemůžeš takto zahrabat, měla bys na sobě pracovat, ještě jsi mohla něco dokázat,“ říká.

„To je právě to, že už nechci nikomu nic dokazovat,“ namítá Ilona.

Pro někoho je takový přístup k životu nepochopitelný, někdo jiný by těmto slovům zatleskal. Faktem je, že lidé, kteří se nyní nechtějí s nikým srovnávat a neustále se v něčem zlepšovat, mají v této době těžší život než dříve. V módě je říkat: chci být lepší.

„Někteří lidé se ve snaze naplnit všechny možné rady a doporučení dostávají pod tlak, který vede k tomu, že se cítí být nejistí, nespokojení. Paradoxně se tedy děje opak toho, co na své cestě za tím, aby byli šťastnější, spokojenější a úspěšnější očekávají,“ říká terapeutka Jana Novotná.

Zatímco mladá generace považuje nejrůznější motivační knihy a weby s radami, jak žít lepší život, za samozřejmost a využívá je, mnoho starších lidí je v tomto směru skeptických. Zní od nich často:  člověk si nakonec stejně musí se vším poradit sám.

Čím je člověk starší, tím je mu zpravidla představa, že by měl být jakýmsi supermužem nebo superženou vzdálená. A víc než nyní tolik oblíbené motivační knihy jsou jim bližší slova spisovatele  Marka Mansona, který říká: „Klidně buďte negativní, přijměte průměrnost a někdy se na všechno prostě úplně vykašlete. Samotná touha po pozitivním zážitku je už sama o sobě negativní zážitek a paradoxně přijetí negativní zkušenosti je samo o sobě pozitivní. Přijetí faktu, že nejsme úspěšní, nám dovoluje se víc soustředit na přítomnost a být šťastnější v daném stavu a situaci.“

Mimochodem, tento autor napsal knihu s názvem Dokonalé umění, jak mít všechno u pr..dle a ta se stala bestsellerem.

Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že současný trend touhy po úspěchu, nejlepších výkonech, perfektním vzhledu a neustálém seberozvoji, způsobuje u mnoha mladých lidí úzkosti, pocity nespokojenosti. Souvisí s tím, že mnoho mladých lidí nyní má duševní problémy. Jenže přemíra rad, jak být lepší, ba přímo dokonalý, způsobuje trable v každém věku, stejně tak studentům jako mladým maminkám, tak i lidem vyššího věku.

„Moje snacha je tak perfektní máma, až ji to ničí,“ vypráví pětašedesátiletá Jitka.  A pokračuje: „Denně vozí děti na kroužky a na tréninky, dům má uklizený tak perfektně, že se dalo jíst ze země a uklízí ho podle pouček na internetu. K tomu každý den podle videa na internetu cvičí. Než jde spát, stráví hodinu v koupelně, protože provádí důkladnou očistu pleti a vlasy si myje každý den v nějakých bylinkách, které chodí sama sbírat. Nechápu, jak vše zvládá, ale občas se rozbrečí. Svěřila se mi, že trpí pocitem, že není dokonalá, že nedělá pro rodinu dost. Je mi jí líto, mám ji ráda, ale ona absolutně není schopna pochopit, že by všechno bylo v pořádku, i kdyby si někdy jen tak sedla a natáhla nohy na stůl.“

Prohlásit, že jsme spokojeni sami se sebou a nechceme být lepší, nyní chce docela odvahu. Je dobré se připravit, že pokud to uděláme ve společnosti mladých lidí, můžeme být označeni za ubručené babky a dědky, kteří se neumějí ze života radovat a využít ho na maximum. Nicméně je dobré přiznat to aspoň sami sobě. Může to být docela úlevné a zdraví prospěšné.