A k zobcové flétně jsem se vrátila. Po roce na ZUŠce v Praze si ráda doma zahraji nějakou písničku ze zpěvníku. Prostě si jen tak pískám pro radost.

Letos jsme se se sestrou přihlásily na ZUŠku do Písku na malbu. Vlastně jsem kdysi chodila v Praze na keramiku a tento dvouletý kurz v Písku zahrnuje k tomu kromě malby a kresby, keramiku a grafiku. Na první hodině jsme malovali uhlem zátiší a bylo to moc hezké. Na kurzu je pět seniorek s nadšením pro tvořivou práci.

Pak je tu můj další koníček, vlastně velký kůň, a to jsou cizí jazyky. Kdysi jsem absolvovala intenzívní kurz němčiny, a tak jsem se vrátila k četbě v němčině. Ale i k dalším jazykům. Obvykle si vezmu dvojjazyčnou knihu namluvenou rodilým mluvčím. Napřed si přečtu text v češtině, pak text v originále, vypíši nová slovíčka, podtrhnu zajímavé obraty a hlavně poslouchám. Ležím na gauči, vnímám intonaci jazyka a prožívám spolu s hrdiny a hrdinkami jejich příběhy. Příběh vdané ženy Friederiky, manželky profesora na střední škole, která se zamiluje do studenta, kterého manžel vyučuje. Stejně tak ve francouzštině příběh sirotka Perrine, která hledá svého dědečka. V angličtině spolu s Alenkou se toulám v říši divů či v Dickensově Vánoční koledě prožívám napravení pana Scrooge a raduji se z jeho ledového srdce, které roztálo. Čím působivější děj, tím se lépe pamatují celé věty. Vlastně tím poslechem relaxuji a snažím se v duchu či potichu opakovat věty, abych se zbavila slovanského přízvuku. Říká se tomu shadowing a je podle mne velmi prospěšné. Nikam se nehoním, toto mé studium je cesta i cíl.

A když se projdu lesem či uvařím nebo upeču něco dobrého, jsem spokojena. Přidám i nějaký výlet, cestování mne velmi obohatí.

On vlastně důchod má tu výhodu, že si každý může najít to, co ho baví, co ho zajímá. A když je člověk při zdraví, je to moc hezké životní období.