Přemysl Otakar I.

Za své české jméno Přemysl přivěsil podle tehdejšího zvyku ještě jedno německé. Otakar.

Byl synem Vladislava II. a Judity Duryňské. Za podpory pražského biskupa Jindřicha Břetislava a římského císaře Jindřicha VI. se stal Přemysl v r. 1192 českým knížetem. Pro nedodržení sumy slíbené císaři, ale i v důsledku rostoucích ambicí biskupových byl v r. 1193 sesazen z trůnu a na sklonku tohoto roku uprchl do ciziny. Pobýval na dvoře Fridricha I. Barbarossy a připravoval se na návrat. Navázal styk s císařem Jindřichem VI. a posléze dosáhl změny jeho postoje k Přemyslu.

Česká šlechta vyhlásila novým knížetem Přemyslova mladšího bratra Vladislava Jindřicha. Ten ovšem dobrovolně ustoupil z knížecího stolce a „spokojil se“ s postavením moravského markraběte.

Zápas o německý trůn

Českým vládcem se stala silná osobnost, v říši propukl dlouholetý zápas o trůn, z něhož Přemysl dovedl těžit obratnou politikou a manévrováním ve sporech mezi znepřátelenými uchazeči Filipem Švábským (Štaufové) a Otou IV. (Welfové). Boj mezi Štaufy a Welfy o římský trůn trval po smrti císaře Jindřicha VI.

Královská koruna

Za podpory Filipa Švábského obdržel Přemysl královskou korunu, již si dal o pět let později potvrdit Filipovým protivníkem Otou IV.

Když skončilo neúspěchem Přemyslovo jednání s papežem o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, kompenzoval papež Inocenc III. alespoň uznáním královského titulu. Když papež Inocenc III. uznal tento titul r. 1204, nikdo už nemohl pochybovat, že český panovník drží královskou hodnost dědičně.

Zlatá bula sicilská

R. 1212 se království stává Zlatou bulou sicilskou dědičným. Přemysl zavedl princip tzv. primogenitury a korunu Přemyslovců od té doby předává panovník prvorozenému synovi.

Přemysl Otakar I. obratně a velmi účelově využil svárů uvnitř římskoněmecké říše a vydobyl svému majestátu uznání všech rozhodujících autorit včetně císaře a papeže. Zlatá bula sicilská znovu potvrzovala právo na domácí volbu panovníka bez zásahu zvenčí. Také právo investitury /zvolení/ biskupů, území české státu bylo prohlášen nedělitelné.

Adléta Míšenská

První manželka krále Přemysla, s nímž žila dvacet roků a měli čtyři děti. Po dvaceti letech musela Adléta ustoupit Konstancii Uherské. Přemysl žádal papeže o prohlášení manželství za neplatné z důvodu příbuzenství ve čtvrtém koleně.

Přemyslovy mezinárodní úspěchy byly komplikovány jeho rozvodem s Adlétou Míšenskou a novým sňatkem s uherskou princeznou Konstancií. Adléta se totiž obrátila o pomoc k papeži a usilovala o udržení práv svých dětí. Papež Inocenc III. konečné rozhodnutí v této při odkládal a teprve po Adletině smrti bylo její manželství s Přemyslem zrušeno. Adléta zemřela r. 1211 v klášteře sv. Kříže v Míšni.

Konstancie Uherská - sestra uherského krále Emmericha

Přemysl se s Konstancií oženil r. 1198. Porodila králi devět dětí a po jeho smrti se věnovala zakladatelské činnosti. R. 1233 vznikl z jejího podnětu klášter cisterciaček Brána nebes (Porta coeli) v Tišnově na Moravě, který jí posloužil také jako místo posledního odpočinku.

Markéta (Dagmar)

Dcera Adléty a Přemysla byla provdána za Valdemara II. Vítězného, od r. 1202 dánského krále. Sňatek se konal v příhodnou dobu r. 1205, kdy byla Adléta znovu uznána za Přemyslovu legitimní manželku. V Dánsku užívala krásná Markéta jméno Dagmar a vstoupila do dánských písní jako dobrá královna – Dagmar - Jitřenka „lepšího života“.

Přemysl Otakar I. umírá r. 1230 (?). Dožil se nejvyššího věku ze všech historických Přemyslovců, jistě nejméně sedmdesátky. Je pochován ve svatovítském chrámu na Hradčanech.

Zdroje: Christopher Hibbert: Řím

              Petr Hora: Toulky českou minulostí 2

              J. Čechura, J. Mikulec, F. Stellner: Lexikon českých panovnických dynastií

               P. Čornej, J. Lockerová, P. Major: Panovníci českých zemí