Iveta Tomčíková
Iveta Tomčíková
„<p>Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít předvánoční shon a něco koupit k Vánocům. Ještě se stačila svěřit, že jí chytly záda, ale že to zvládne. Přechod je prevít, dodala.</p>“
„<p>Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem nečekaně ovdověla. Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli. Netajili se s tím. Bylo jí smutno a chtěla prý pokecat.</p>“
„<p>Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku let a prý teď bydlí v Praze. V mezidobí se stačila vdát a rozvést. Bohužel manželství zůstalo bezdětné. Teď už prý chce být sama.</p>“
„<p>Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát. Hltal i slečnu, která seděla naproti němu. Hltal jí očima, ale i ušima.</p>“
„<p>Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede. Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí vedle mě.<br />Holčička se zjevně nudí a neví roupama coby. Nechce nabízený banán, nechce pít, nechce pusu od mámy, ani pusu od plyšového medvěda.</p>“
„<p>Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát. Většinou mě totiž napadají slovíčka k článkům, nebo básničkám v MHD.</p>“
