Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny rozebírají, co na sebe. Přesněji v čem jít, aby oslnily, až nastane hodina H a ony vstoupí do víru společenského života.
Začaly nákupem luxusních bílých lodiček, samozřejmě do špičky a na vysokém štíhlém podpatku. Švadlena v rodině je poklad, a tak s maminkou probírají krabice šatů po sestrách a sestřenicích. Všechno se může hodit. Listují v módních časopisech, vybírají, a ona sní. Snad dokonce o princi na bílém koni. Prázdniny končí, začíná škola a den D se přibližuje závratnou rychlostí.
Konečně! Dnes! Dnes poprvé. Od rána je nesvá, žaludek jako na vodě, myslí na všechno možné. Hustota železa a ruská slovíčka je to poslední, co ji zajímá. Fofrem domů, sprcha, oblíknout a zase téměř v poklusu na vlak. Ještě zbývá domalovat na wc v hotelu U Holubů nezbytné linky kolem očí a pak už, značně rozklepaná, vejde na sál.
Zahájení. Pánové, silně připomínající v tmavých oblecích a bílých rukavicích taťuldu Spejbla, dámy rozechvělé a patřičně natěšené. Když se ozve ,,Pánové, zadejte si dámy!“, je jí na omdlení. Kdo pro ni asi přijde? S hrůzou zjišťuje, že většinu kluků převyšuje asi o půl hlavy. Jana už korzuje s docela přijatelným taťuldou, bože, snad tam nezůstane stát? Konečně k ní přistoupí docela milý kluk. A odvážný. Smířil se s partnerkou, která ho převyšuje o několik centimetrů.
Zavěšeni do sebe korzují kolem parketu. Taneční mistr vysvětluje základy společenského chování a o chvíli později krok waltzu. Dlouhý krok, otočka, krátký krok…Né, tak to není, to je jinak, úpí v duchu a má pocit, že se ty blbý taneční kroky snad nikdy nenaučí. Naučila. Ale kouzlo tance objevila až později, na venkovských tanečních zábavách a plesech. A nejlepší tanečníci? Žádní lvi salónů, kdepak, většinou to byli pánové ,,v letech“. Ti při tanci nenaráželi do okolních párů jako kluci v tanečních. Vzali ji pořádně do náruče a pluli s ní po parketu jak plachetnice po moři.
Často si na taneční vzpomněla. Jak ty kroky vlastně byly? Waltz, ten první tanec, který se učila, už nikdy s nikým netančila. Zato tango, to by se taneční mistr divil, kolik mělo variací. Hlavně po půlnoci.
Ano, tanec je krásný, když se umí. Trošku připomíná život. Máte partnera, co vás pevně uchopí a krásně vede. Cítíte jistotu. A jiného, nedomrlého, co šlape na místě a rybí ploutev je proti jeho ruce pevná. S tím kráčet životem bude asi svízel.
PS:
Taneční stále jsou. Netvrdím, že na ně vzpomínám s velkým nadšením. Ale, ruku na srdce, jsou potřeba. Člověk se musí nějak otrkat, zvyknout si, že ne vždy je den zalitý sluncem. Občas se nedaří a jeden by se raději viděl úplně někde jinde a hlavně sám. A právě kvůli těm trapasům a následujícím mindrákům, co zažíváme a co nás provází životem, si myslím, že taneční jsou dobrou přípravkou. Neboť co tě nezabije, to tě posílí.
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená,…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy…
Nadace O2 vyhlašuje již 7. ročník grantového programu O2…
Redakce
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
