O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název Aquapark. To naopak nemusím. Nezbylo tedy, než se při návštěvě Slovenska namočit jen v místních krčmách a navázat tam zpřetrhaná přátelství.
Když jsem si v jedné z nich na termální kšefty postěžoval, stačilo pár družebních boroviček, abych došel k informacím, řadovým turistům běžně nedostupným.
Se slovy...Hybaj pod oný kopec...zabodnul místní štamgast a nový kamarád prst do otevřeného okna. A měl pravdu, pod lesem prýštila do malého jezírka perlivá a teplá voda, za kterou se o deset kilometrů níže platí v eurech. Bylo to úžasné hlavně k ránu, kdy padající mlha otvírala kraj, nikde ani živáčka, jen dobře naladěná ptačí hrdla.
Jednoho takového rána mi cestu k přírodnímu bazénu zkřížilo stádo ovcí, dva psi a bača. Seděl na louce a balil cigáro. Výslech se přímo nabízel. Zajímalo mě především, kdo velí přesunu skupiny. Dokouřil a pravil...Veď pozri... Zvednul se a začal stoupat do stráně. A ovce? Svému jménu ostudu neudělaly a bez mrknutí ovčího oka baču obklíčily a disciplinovaně kráčely s ním. Nevydal jediný povel, jediný zvuk, prostě se zvednul a šel. Probudily se ve mně velitelské buňky, a když byl ještě na dostřel, křičím: Pán bača, počkajtě, móžem si to zkúsiť? Veď choc...
Tak jsme šli. Na další zastávce, odměřené dvěma balenými, mě s úsměvem vyzval. Zvednul jsem sebe i kolo a začal pomalu stoupat. Ani s jednou ovcí to nehnulo, protože nejsou jen tak nějaké ovce a můj náskok se začal významně zvyšovat. Nezbylo vyčkat, až bača dokouří a určí ovčí tempo. Bylo jasné, že ten den jsou mi perlivá koupel, lázeňské procedury a strava na talíři definitivně zapovězeny.
Na salaš jsme došli v pořadí, 128 ovcí, bača, dva psi a upachtěný cyklista s kolem. Nikde žádná civilizační vymoženost, jen borovička. Bylo jí několik chodů. Bača byl totiž sečtělý člověk s přehledem a ocenil můj nevalný pokus rozprávať po slovensky. S přibývající borovičkou jsme si rozuměli čím dál tím víc až nakonec skoro jako otec a syn.
Jestli jsem doposud něco nemusel, tak brynzové halušky. Nic jiného se však nepodávalo, a tak se mi nabídnul i kuchařský postup. Byly úžasné a nic na tom nemění, že se zapíjely žinčicí. Vzhledem k tomu, že se smrákalo a s vědomím, že už neotočím pedálem, mi přišla vhod nabídka k ubytování, doplněná několika posledními borovičkami. Nic se tu ale ani vzdáleně nepodobalo lázeňské posteli. Nezbylo, než všechny následovat do ložnice a strávit celou noc zahrabaný ve slámě s ovcemi. Pravda, takové prostředí by ani koncentrovaný osvěžovač vzduchu neupravil, ale teplo bylo jako v kotelně. Dodnes nevím, jestli sálalo z borovičky nebo z ovcí.
Každopádně jsem se vyspal dobře a po snídani přišla odměna v podobě sešupu do údolí. Ranní borovičky jsem ocenil, dodaly mi víc odvahy při sjezdu. Zastavení smykem před lázeňskou vrátnicí, byla dobrá machrovinka, kterou ocenili zvláště řadoví lázeňští hosté. Personál mě ale vystavil pohoršujících pohledům. Absenci zaregistrovali už večer podle nedotčeného talíře. K večeři byly brynzové halušky, patrně z pytlíku.
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
