Jak je to ve skutečnosti? Za prvé, cituji: "nepracovat a brát plat je naprosto úžasný pocit". Starobní důchod není plat, ale výnosy z investic do výchovy dětí (definice). Za druhé, citát: "Kamarád můj pocit shrnul do věty: Vždyť sis to všechno zaplatil“. Žádný důchodce si nepřispíval ze svého odvodu sociálního pojištění (dále jen SP), na svůj důchod. Jedná se o lež přímo v názvech zákonů č. 589/1992 Sb., a 155/1995 Sb. Ve skutečnosti se jedná o daň, protože peníze odvedené jako SP končí obratem na kontech a v kapsách dnešních důchodců. To znamená, že na našem osobním kontě u ČSSZ je po roce i třiceti letech odvádění SP nula korun! Protože důchod z nuly nikdo nevypočítá, je výše důchodu počítána z hrubé mzdy! Za třetí dva výroky: „fotím, chodím na výlety, na nákupy a doma do všeho kecám“; „věnovat se neomezeně svým zájmům“. Ten článek vyvolává dojem, že se zde jedná o bezdětné důchodce. To, že si bezdětní mohou starobní důchod v plné výši užívat, aniž by investovali do výchovy dětí, umožňuje vadná účetní metodika používaná ČSSZ. Jen v roce 2023 nechal vyplatit ministr práce M. Jurečka na základě vadného účetnictví 68,4 miliard korun. Téměř stejná částka tvoří rozdíl mezi příjmy z odvodů SP a výdaji na starobní důchody, tj. jedná se o schodek státního důchodového systému! Nejde jen o peníze, jedná se o velmi zlou dezinformaci. Dezinformaci pro mladé lidi, že na starobní důchod stačí jen pracovat, vychovat děti není zapotřebí. Proč investovat 1,8 – 2,8 milionu korun do výchovy jednoho dítěte, proč mít spoustu starostí a odpovědnosti navíc, nastavovat druhou směnu a mít k dispozici pro sebe polovinu peněz při stejné výši mzdy ve srovnání s bezdětnými, když mi zabezpečení na stáří zaplatí na základě vadného účetnictví cizí děti, které jsem nevychoval? Je to jeden ze dvou hlavních důvodů, proč hromadně vymírá pracující populace České republiky. Ze statistiky: V roce 2023 porodnost v Česku atakovala historicky nejnižší porodnost z roku 1999, kdy se narodilo 89 471 dětí. Pro představu, v 10 milionové populaci Česka se musí narodit nejméně 154 000 dětí, abychom měli vyrovnanou demografickou bilanci.

Tak ať Vám ta pohoda a zdraví vydrží co nejdéle :-). U nás to bylo podobné, když manžel odešel do předčasného důchodu, zatímco já jsem ještě dva roky pracovala. Teď už jsme doma spolu. Jen těch peněz, co se ušetří za benzín a cestování autobusy. Oba jsme většinu života do práce dojížděli. Konečně máme čas na sebe, koníčky, dům, zahradu,... snažíme se užít si každý den :-).

Důchod je to nejlepší, čeho jsem se mohla dožít. Mám spoustu času na přemýšlení o nesmrtelnosti brouka, i o té své. Musím jen přijímat potravu a vyloučit, co tělo nepotřebuje a pár dalších nezbytností, abych fungovala a mohla dělat, co mě těší. A život "bez práce" mě opravdu baví.

Jsem rentiérka. Pobírám rentu. To může pobírat i někdo mladý.

To, že nic nemusím a všechno můžu je mýtus. Musím spoustu věcí např. uklízet byt dbát na osobní hygienu, chodit nakoupit a k lékaři, brát nějaké ty prášky, cvičit a udržovat se v kondici a spoustu dalších věcí.

Ten pocit, že nic nemusím dobře znám. Do práce jsem se vrátila po rakovině a v invalidním důchodu. To, co jsem tam zažila mě dohnalo ze dne na den k odchodu. Byl to jeden z nejlepších kroků, které jsem v životě udělala. Přeji nám důchodcům ještě možnost dlouho se radovat ze života.

Já se v důchodu snažím dohnat, na co jsem v pracovním procesu od nevidím do nevidím neměla čas a je to skvělý

Jojo, z toho brzo vystřízlívíte. Když mi některá ještě pracující kamarádka řekne, jak se těší do důchodu, tak jí říkám: Vůbec se netěš, tolik práce jako v důchodu jsi v životě neměla. Ale jednu - vlastně dvě výhody to má: Nemusím nic, co nechci, ale můžu všechno, co chci.

Já bych se bez práce asi zbláznila je to můj hnací motor a důvod proč každý den vstát upravit se a něco dělat.