Jana (67 let): Manžel je fascinován politikou, mě to psychicky ničí
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu se svěřit. Nemám blízkou kamarádku a nejsem typ, který by o osobních problémech vyprávěl sousedkám. Jenže jsem čím dál víc zoufalá.
Do penze jsem se těšila, po letech práce ve vedoucí funkci v sociálních službách, jsem opravdu unavená a těšila jsem se na odpočinek. Žijeme v malé obci kousek od Ostravy a tak jsem si plánovala, že zvelebím zahradu a občas si vyrazím do města za nějakou kulturou. Manžel šel do penze ve stejný rok jako já. Vím, že když teď řeknu, že se v důchodu změnil, bude to znít jako klišé. Nechci působit jako ženy, které si stěžují, že se z jejich partnerů stali bručouni, že s nimi nechtějí cestovat a chodit do divadel. Za čtyřicet let, co jsme spolu, manžela znám a vím, co od něj můžu čekat a co ne. Tedy, myslela jsem si to. Nikdy nebyl moc společenský, měl rád svůj klid, dílnu, zahradu. A mně to vyhovovalo, i já jsem spíše samotářský typ. Jenže v poslední době jen sedí u televize a u internetu. Jako by byl fascinován politikou. Nevím, jak jinak to vyjádřit. Sleduje zprávy, pak další zprávy, totéž přitom viděl přes den na internetu. Vše hlasitě komentuje. Kdokoli se objeví na obrazovce v nějakém diskusním pořadu je podle něj idiot nebo debil. Používá čím dál víc vulgární slova.
Mluvil tak i před vnučkou a snachou, když u nás byly na návštěvě. Začala jsem se za něj stydět. Nedávno se u nás zastavil na zahradě soused, manžel vyšel z domu a hned začal mluvit o politické situaci. Bylo znát, že to sousedovi není příjemné. Manžel má dost konfrontační tón, pouští se do ožehavých témat, ale co je nejhorší, mluví a chová se, jako by měl vystudovaných pět vysokých škol. Stal se z něho mluvka, který má na všechno názor. Nejhorší ale je, že sympatizuje s různými divnými stranami, které vznikají. Já se o politiku nikdy nezajímala. K volbám chodím, ale tím to pro mě končí. Jenže teď doma neslyším nic jiného než nadávky na toho či onoho politika. Nejhorší je, že manžel nesnáší ženy v politice. Když se objeví záběr, kde mluví politička, nazývá je hanlivými výrazy, najednou mluví sprostě, to dříve nedělal.
Jsem zoufalá a vlastně jsem ráda, že k nám moc lidí nechodí, protože se bojím, co zase bude vyprávět. Syn se mě ptal, co se s ním děje. Prosila jsem ho, aby si s ním promluvil. Asi si něco řekli, nevím co, ale syn pak řekl, že má pocit, že se táta zbláznil. Jezdí k nám čím dál méně. Nedávno mi řekl, ať je přijedu navštívit sama. Evidentně nemá na ty řeči náladu.
Svěřila jsem se sestře. Řekla mi, že bych měla žít svůj život, víc chodit do společnosti, najít si přátele, nesedět pořád s ním doma. Jenže to se řekne, jak před sedmdesátkou změnit život? To mám začít někde vysedávat v kavárnách jen proto, že nemůžu doma poslouchat nesmyslné řeči manžela? To přece není řešení.
Nejhorší je, že si myslím, že manžel opravdu říká nesmysly. Fandí lidem, kteří jsou označováni za extremisty, pořád mi cituje nějaké věci, které vyčetl na Facebooku. Říká, že televizi nevěří, přitom na ní pořád kouká. Kdykoli mu něco odpovím, reaguje slovy: „Tomu vůbec nerozumíš, netušíš o co jde.“
Už jsem se z toho několikrát rozbrečela. Večery trávím sama v pokoji, kde si čtu. Manžel vedle kouká na televizi, pak do noci sedí u počítače. Už se mnou téměř nemluví. Jsem pro něj hloupá husa, která nemá stejné názory jako on. Každý, kdo nemá stejné názory jako on, je pro něj hloupý.
Nevím, jestli se takto v penzi chovají i jiní muži, zda je to normální nebo zda jde o nějaký psychický problém. Někdy mám strach, že ano. Především mám ale strach z toho, jak se svět vyvíjí, z té všudypřítomné agresivity, z toho, že může být válka. A manželovo neustálé nadávání na všechno a na všechny a rozebírání politických problémů ve mně ten strach ještě znásobuje.
Je mi jasné, že mi v tomto směru nikdo neporadí, ale vlastně se mi trochu ulevilo, když jsem se s tím, co mě trápí, svěřila.
(Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenářky, která si nepřála uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Ukázkový úvodní text článku
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem…
Je konec čtyřicátých let minulého století. Mladý hezký muž se…
O politiku jsem se, nevím proč, zajímala už od dětství. Nemám ráda…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %