Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký čas čekání, život na prášcích a pak přišel den D a hodina H.
V čekárně specializovaného pracoviště zubního střediska u Karoliny byli celkem dva pacienti. Po nějaké době vyšla sestra, vzala si dokumentaci a kartu pojišťovny a zmizela za dveřmi.
Pacienti zabrání do svých problémů ukázněně čekají, až pak přichází nějaká VIP a rázně vstupuje do ordinace. Ozývá se přátelský hovor, potom přicházejí a vstupují další osoby v lékařském oděvu a přidávají se k hovoru. Ale než odborná konzultace, je to více smích a veselí a také je slyšet cinkání „nádobí“. V čekárně přibývá netrpělivých pacientů objednaných na čas, který ovšem už dávno minul.
Napětí v čekárně se stupňuje, ale i soucit s těžkým případem, který tam mají, když už se tam sešli všichni lékaři z celého poschodí. V sousedních ordinacích je zamčeno a ticho, asi to bude skutečně velmi závažný případ. Pacienti však dál ukázněně čekají a podivují se, cože je tam je tak veselého, že mluví jeden přes druhého. Většinou však sdílejí představu bolesti s tím trpícím pacientem, který je zřejmě tam uvnitř.
Ovšem ne tak všichni. Našla se sobecká, až 3. v pořadí, netrpělivá, arogantní žena, nedbalá zákazu klepání na dveře a zaklepala. Zvuky zevnitř dočasně zeslábly, čekající pacienti ocenili odvahu nebo možná odsoudili drzost při tak hrubém porušeni zákazu. Ale dlouho se nic nedělo, tak odvážně a tentokrát rázně zabušila na dveře.
Nastalo dramatické ticho. Po chvíli vyšla sestra, asi pokárat toho drzého odvážlivce. Pro jistotu se vybavila rouškou přes obličej. Ráno ji neměla, tak čekající pacienti spekulovali, že ke svačině mohla mít asi nějaké aromatické jídlo a z hleduplnosti k ostatním nechtěla svým dechem obtěžovat okolí.
„Dejte mi zpět moje doklady a hned!“ Takovým požadavkem zaskočila sestru, která už chtěla dát najevo, kdo tu velí. Statečná žena si vzala svoje doklady a překvapivě zbaběle odešla. Proč? Tak odvážná, snad nedostala strach z bolesti nebo že by se jen zalekla "veselého" lékaře? Nebo pouze nechtěla uznat, že hodinka sem, hodinka tam, to není zas tak moc čekání. Vždyť lékaři jsou také jen lidé, třeba špatně placení, hodně vytížení a systém jim ani nic víc neumožňuje.
Že prý pojišťovna jim více nezaplatí. To mi řekl hodný pán doktor, který mi jeden den před výjezdem do ciziny pomohl v nouzi a nikde ten výkon nevykazoval.
Zdá se mi to nebo systém je soběstačný a ani nepotřebuje více pacientů?
Že prý za "B" je přesnější.
Pošlete odkaz na tento článek
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %