Může to být i docela hezké předsevzetí do nového roku – nebát se pouštět si do života nové lidi.

Péče o přátele. To je jedna ze zásad, kterou by měl dodržovat každý, kdo nechce být ve stáří osamělý, nešťastný, bez opory. Dobré vztahy jsou mnohdy důležitější než pevné zdraví nebo rodina. Podle průzkumu Češi a dlouhý život, který si zadala pojišťovna NN a konala se k němu diskuse s předními českými odborníky na problémy spojené se stárnutím, na tom však Češi s udržováním přátelství moc dobře nejsou. Na otázku, zda věnují čas přátelům, odpovědělo jen deset procent, že ano a čtyřicet tři procent, že spíše ano. Třicet devět procent tvrdí, že spíše ne a sedm procent, že ne.

Průzkum probíhal v řadě zemí a v tomto směru se Češi ukázali být pořádnými samotáři a sólisty. Například  v Turecku uvedlo čtyřicet procent lidí, že čas přátelům věnuje a čtyřicet dva procent, že spíše ano. Přátelsky z průzkumu vyšli i Nizozemci, Poláci, Estonci či Belgičané. Větší samotáři než Češi, kteří se hýčkáním přátelství moc nezabývají, se ukázali být Japonci. Mezi nimi plných devatenáct procent uvedlo, že přátelství vůbec nepěstuje.

Jenže právě to, zda člověk má či nemá okruh přátel, je velmi důležité pro to, jaké bude jeho stáří. Mluví se o tom čím dál více.

„Opravdu to není jen fráze. Máme projekt, kdy se snažíme dokázat, že společné procházky a navazování přátelství, ve vyšším věku působí příznivě na zdraví. Jde o seriózní měření a skutečně se ukazuje, že tomu tak je,“ říká gerontoložka Iva Holmerová.

Totéž potvrzuje z vlastní zkušenosti Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida. Zná řadu případů, kdy si v ní lidé ve vyšším věku našli nové kamarády a tím se jejich život stal veselejší, zábavnější.

„My jsme asi před dvanácti lety založili pěvecký sbor,“ vypráví. „Je to skupina asi dvaceti dam, které se scházejí a zpívají. Zpočátku zpívaly spolu, pak se propojily s různými dalšími hudebníky, často o generace mladšími. Takže se dostaly i na festivaly jako například Rock for People nebo Colours of Ostrava. Ta energie, jaká byla mezi nimi, když vyšly na pódium, a diváky, byla neuvěřitelná. Když jsme pak jeli domů autobusem, byly tak veselé, úžasné, že bylo úplně jedno, komu je kolik let. Ty dámy se díky zpěvu staly kamarádkami, začaly někam patřit. A to je ve vyšším věku hodně důležité,“ vysvětluje.

Většina lidí má přátele z dětství, z mládí. Nejčastěji přátelství vznikají ve školách, v práci. Tedy v mládí.

„Přátelství navazujeme často na základní a střední škole a mnohdy vydrží dlouho. Každý máme určitou komunitu a když z ní někdo vypadne, těžko se nahrazuje. Když začneme stárnout, těch lidí nám z ní vypadává víc. A nahrazují se čím dál hůře,“ říká psycholog Tomáš Vašák, který průzkum komentoval. Zmínil rovněž skutečnost, že Češi si obecně drží určitý distanc, odtažitost. „Projevuje se to například v satelitních městečkách či v panelácích na sídlištích. Lidé tam vedle sebe často žijí dvacet let a vůbec se neznají,“ podotýká.

Mnozí lidé začnou právě s přibývajícími roky pociťovat, že jim kamarádi scházejí.

„Dříve jsem nad tím nepřemýšlela, ale když jsem ovdověla a trávila jsem pak večery sama doma, začala jsem uvažovat, co asi tak dělají různé moje bývalé kamarádky. Některé jsem kontaktovala. A kupodivu, s jednou jsme se začaly scházet. Ukázalo se, že je léta rozvedená, že žije sama nedaleko ode mě. Navštěvujeme se, chodíme na výlety. Nenapadlo by mě, že najdu kamarádku v sedmdesáti, vlastně staronovou kamarádku,“ vypráví dvaasedmdesátiletá Dana z Ostravy.

Nejhorší je, když člověk časem získá pocit, že ve stáří se už noví lidé nemají pouštět do života. Sice se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale stárnout s takovým životním mottem není moc dobrá cesta. Tak jako je možné se stále něco nového učit, je možné se stále nenápadně rozhlížet, jestli se v okolí nevyskytuje někdo sympatický, zajímavý, s kým by stálo za to prohodit pár slov. Nebo jestli se v okolí nekoná nějaká akce, kde je předpoklad výskytu takových lidí.

Někdo má potřebu mít kolem sebe rušno vysokou, někdo je naopak o samotě naprosto spokojený. Nicméně, i samotáři zpravidla připouštějí, že by si občas s někým popovídat potřebovali. A když přijde nějaký malér, i ti samotáři nejzarytější, zjišťují, že je dobré mít přátele, kteří pomohou, poradí, zařídí, vyslechnou, povzbudí. Jednoho, dva, tři… Nezáleží na množství, ale na kvalitě. Najít někoho takového nového a navíc ještě kvalitního se zdá být ve vyšším věku nemožné. Ale spousta lidí už zjistila, že to nemožné není.