Matriky narozených, oddaných a zemřelých se začaly vést v 17. století, některé se nedochovaly, ty které ano, jsou u jednotlivých oblastních archivů digitalizované a jsou přístupné online. Což je pro genealogy fajn, vyhledáme matriku a čteme zápis po zápisu.

Intenzivní studium matrik má své schválnosti. Pokud si pochválím, jak mi čtení matrik už jde, příští zápis bude určitě celý naprosto nečitelný. Pokud sestavím rodičovské páry se stejným příjmením a přiřadím k nim děti, tak zaručeně bude mít většina párů děti stejného křestního jména a narozené v přibližně stejném období, takže rozhodnout, které dítě je můj předek, je nemožné. Nebo - jestliže můj předek žil a zemřel, tak se určitě musel narodit, tak sakra kde, když se celá rodiny z obvodu matriky po generace nehnula a přitom zápis o jeho narození v matrice chybí. Když konečně po letech najdu zápis o svatbě vzdáleného předka a těším se, že zjistím příjmení jeho manželky, tak zjistím, že ho tam matrikář nenapsal, protože to tehdy považoval za zbytečné nebo byl bordelář, doufám že se za odfláknutý zápis vaří v pekelném kotli.

1770 přední list matriky

Někdy je čtení zápisů komplikované tím, že jsou psány kurentem nebo latinsky či německy, ale i u česky psaných zápisů bývají problémy, protože ti, co prováděli zápisy do matrik, bývali někdy více, někdy méně, znalí písma, s úhledným nebo méně čitelným rukopisem. Za tu dobu, co brouzdám matriky, se mi vyprofilovaly určité typy matrikářů.

šetřílek typ 1  - papír je drahý, proto píše malým písmem a vejde se mu na jednu stránku matriky hodně záznamů, také šetří prostor na řádcích, takže píše až do ohybu vazby

šetřílek typ 2 - inkoust je drahý, tak ředí inkoust až do doby, kdy už tahy pera nejsou téměř vidět, pak dolije nový inkoust, takže další zápis je krásně čitelný, a postupně zápisy znovu slábnou jak inkoust ředí

krátkozraký - může splývat s šetřílkem typu 1, má pocit, že ty blechy, co píše, každý vidí - ne, nevidí!

mazal - semtam kaňka, řádky jdou chvíli nahoru, chvíli dolů, občas škrtá slova nebo celé zápisy, na okraji listu je otisk jeho prstu

vraťte mi školné - o pravopisu a gramatice sice slyšel, ale neudržel, písmo má nejisté

zbytnělé ego - zápisy začíná slovem JÁ nebo EGO a úvodní slovo je psáno větším písmem než ostatní slova, tento typ matrikáře při zápisu svatby často zapomene v rozrušení nad vlastní důležitostí napsat nejen jméno nevěsty, ale i to, čí je to dcera, takže je genealog s pátráním v této větvi v koncích

vykecávač - každý zápis dlouze uvádí povídáním o tom kdo, kde a kdy ho píše, že zapisuje oddavky, po kolikátém prohlášení a kdy prohlášení bylo, a než se dostane k tomu koho to vlastně oddával, tak ho tam občas zapomene napsat a skočí rovnou k tomu, kdo byl za družbu, u něj je třeba hledat informace zezadu, zvláště pokud je vám nápadné, že všechny zápisy na stránce začínají stejným příjmením

mor ho - mívá vypsanou ruku, ale až moc, písmo má bohužel naprosto nečitelné, nutí mě zapnout náhledy stránek a počítat, kolik jich ještě musím s tímhle rukopisem absolvovat

tady rozhoduji já – mluví německy, byl přidělen na faru v Čechách a hodlá germanizovat svůj farní obvod, takže při zápisu do matrik mění jména a příjmení svých oveček, sedláka Černého přejmenuje na Schwarze, ševce Sedláka na Bauera, variantou bývá latinsky píšící farář, který zapisuje sedláka Černého jako Nygrýna

počínající demence - příjmení otce ženicha nebo nevěsty několikrát škrtá a mění jejich křestní jména

rád bych do důchodu - zápisy má celkem dobré, ale napsané tak třaslavými tahy, že to je pro oči namáhavé a téměř nečitelné

hravý - často používá kudrlinky u prvního písmene nebo letopočtu nebo na konci stránek nebo daného roku, někdy vyzdobí úvodní stránku matriky méně či více povedenou kresbou

už jsem si to tak nalinkoval - když dostal novou knihu, tak si udělal sloupečky pro zápisy, nejširší udělal pro jméno oddávajícího, nejmenší pro jméno ženicha a nevěsty, takže se jejich jména pokouší vtěsnat do úzkého sloupečku, na stránku se mu tak vejdou s bídou tři zápisy a matrika vypadá poloprázdná, když konečně spotřebuje nalinkované stránky, poučí se ze svých chyb a začne zapisovat normálně

já přece vím o koho jde - zápisy odflákne, on přece ví o kterého Nováka nebo Dvořáka jde a odkud je, stejně tak ví, kterou Marianu si vzal, tak proč by se s tím vypisoval, že by to někdo chtěl číst za sto, dvěstě nebo i více let ho ani nenapadne

zapisuji za všech okolností - jeho zápisy bývají rozpité vodu, snad psal za deště nebo nad tím plakal (?) nebo vylije inkoust na celou stránku

neurotický pečlivka - v jedné matrice má zápisy o stejných událostech pro jistotu na dvou místech

ideál - má krásně čitelné zápisy, jména a příjmení ženicha a nevěsty píše větším písmem, krásná je i grafická úprava stránky, bohužel, takových je málo, kéž je mu země lehká

ukázka zápisu z roku 1757

Genealogické bádání je velké dobrodružství, které se dá podniknout z pohodlí domova. Je to taková detektivka, skládáte jednotlivé dílky informací a dostáváte se postupně dál a dál do vlastní minulosti. Někdy je bádání radostné, to když máte kliku a najdete co potřebujete hned, jindy frustrující, když se nedaří najít co potřebujete. Nevyhýbají se ani nehody, například není dobré se zahloubat do matriky při vaření, jak referovala kolegyně, končí to spálenou polévkou.

Kdo by chtěl začít, na U3V na VŠE v Praze poběží v příštím školním roce několik genealogických kurzů, jsou prezenční i online.