Předchůdcem dnešního barokního zámku, později sídla operní pěvkyně Emy Destinnové, byla pravděpodobně v 7. až 10. století dřevěná strážní tvrz.

První doložená písemná zmínka o Stráži nad Nežárkou pochází z 24. května 1284 ze smírčí listiny, vydané příznivci Záviše z Falkenštejna. Vítkovci (páni z Růže), v ní slibují panovníkovi a budoucímu českému králi Václavu II. věrnost a dodržení smíru na dobu čtyř let. Jako první je podepsán Oldřich z Hradce (Jindřichova). Na druhém řádku je uvedeno jméno dalšího člena významného panského rodu pánů z Hradce, Sezemy ze Stráže (ve tvaru Zesema de Stras).

Jindřichohradecká listina z 13. ledna 1267 hovoří o Sezemovi, který založil nad řekou Nežárkou gotický kamenný hrad, čímž se stal zakladatelem panského rodu ze Stráže. V listině je zmiňován jako syn (patrně Jindřicha, † po 1234) bratra Oldřicha (nepochybně stejného), pod nímž je Sezema podepsán na výše uvedené smírčí listině. 

Zda jsou však oba Sezemové (z let 1267 a 1284) totožní, se s naprostou jistotou doložit nedá, přestože to renomovaní historici předpokládají. Svědčí pro to i téměř totožné erby pánů z Hradce a Stráže. Páni z Hradce mají v erbu zlatou pětilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky položenou v modrém štítu, zatímco páni ze Stráže modrou pětilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky ve zlatém štítu.

Znak Stráže nad Nežárkou

Strážský hrad roku 1570 vyhořel a později byl přestavěn v pozdně renesančním slohu. Barokní přestavba proběhla po roce 1715, kdy patřil Černínům z Chudenic. Z původního hradu zůstala jen gotická věž. Panství měnilo poměrně často své majitele. V roce 1577 jej koupil Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Království českého, který pověřil Jakuba Krčína rozšířením rybniční soustavy na panství.

Současná podoba zámku ve Stráži nad Nežárkou

Od zadluženého Petra Voka z Rožmberka (Vilémova bratra a dědice) koupil původní část strážského panství v roce 1596 za 26 tisíc kop míšeňských Adam II. z Hradce. Panství tehdy sestávalo z městečka Stráž a šesti okolních vesnic. V 17. století přešla Stráž i s Hradcem na Slavaty, poté na Šternberky. V roce 1811 koupil zámek Karel Ludvík baron Leonhardi, od roku 1914 se majitelkou stala mezinárodně proslulá česká operní pěvkyně Ema Destinnová.

Půdorys dnešního města dokládá, že bylo založeno podél obchodní cesty a náměstí bylo jedním velkým tržištěm. Obyvatelé se zabývali nejen řemeslem, ale i polním hospodářstvím. V přízemí domů bývaly obchody a řemesla, a zbytek parcely s dvorem, stodolou, případně zahradou, sloužil zemědělství.

Náměstí Emy Destinnové (dříve jedno velké tržiště)

Na město byla Stráž povýšena nejvyšším usnesením císaře Františka Josefa I. ze dne 28. října 1876. Obec měla vlastní sklad soli, převážně lesní a rybniční pozemkové hospodářství, vybírala mýto a tržní poplatky. Kolem roku 1900 je Stráž uváděna jako starobylé město v Čechách nad Nežárkou s 202 domy, 1496 obyvateli, čtyřtřídní školou, poštou, telegrafem, četnickou stanicí, občanskou záložnou, několika mlýny, výrobou bavlněných látek, koželužnou, perleťářstvím a výročními trhy.

Z původního opevnění zbyla do dnešních dnů dominantní zvonice, upravená roku 1861 dle návrhu stavitele Gaubeho. Je pravděpodobné, že dříve sloužila k obranným účelům.

Raně novověká stavba, upravená v polovině 19. století. Vzhledem k absenci věže u kostela sv. Petra a Pavla je velmi pravděpodobné, že se jedná od počátku o městskou zvonici.

Kromě zámku se však Stráž nad Nežárkou může pochlubit i mnoha dalšími památkově chráněnými objekty. Kostel sv. Petra a Pavla je ojediněle dochovanou středověkou stavbou ve městě a zároveň památkou stavitelství v období vlády Lucemburků. Na jeho místě původně stával dřevěný kostelík, který byl roku 1267 nahrazen kamennou stavbou. Dnešní podoba vychází z gotické přestavby z roku 1413. Kostel je významný i vazbou na historické osobnosti, některé z nich zde mají umístěné náhrobníky (za všechny lze zmínit Jindřicha ze Stráže). Nejstarší památkou je pozdně gotický reliéf Madony s Ježíškem z doby kolem roku 1500, dále pozdně gotická kamenná kropenka z 16. století a gotická křtitelnice v presbytáři.

Průčelí kostela sv. Petra a Pavla

Během husitského období se ve strážském kostele přijímalo pod obojí, údajně až do převzetí farnosti jindřichohradeckými jezuity roku 1596. Po roce 1726 byl kostel opraven v barokním slohu a vyměnil se mobiliář kostela.

Obraz sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři namaloval v roce 1866 plzeňský malíř Jan Herzog. Samotný oltář je dílem uměleckého truhláře a řezbáře jindřichohradeckého rodáka Matěje Neubauera z roku 1894. Bočními sochami na oltáři jsou sv. Václav a sv. Vojtěch. Od Matěje Neubauera pochází také novogotická kazatelna z roku 1894 (vlevo od hlavního oltáře) a novogotické oltáře z roku 1896 se sochou Nejsvětějšího srdce Páně (vlevo) a oltář Panny Marie se sochou Panny Marie Lurdské (vpravo).

Roku 1922 byl farní kostel povýšen na děkanský, zvony zrekvírované za války byly nahrazeny třemi novými až v roce 1931.

V rámci přestavby kostela sv. Petra a Pavla v gotickém stylu v roce 1413 byla nejspíše přistavěna i boční, tzv. zámecká, kaple Archanděla Michaela. Kostel a kaple jsou obklopeny poměrně velkým pozemkem zrušeného hřbitova, na němž stojí kříž z 19. století.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí na širokém pilíři příhradového silniční mostu přes Nežárku s navazujícími menšími kamennými mostky u cesty poblíž mlýna směrem na Plavsko. Jedná se o sochařské dílo pražského kamenického mistra Otty Sandtnera z roku 1894. Podstavec vytesal František Kovář z Chlumu u Třeboně. Socha byla pořízena z darů obyvatel Stráže nad Nežárkou, přičemž náklady na pořízení činily tehdy 334 zlatých a 38 krejcarů.

Pivovar STRÁŽ vznikl v bývalém objektu podniku JAS Stráž nad Nežárkou, který vyráběl proslulé dřevěné hračky. Pivovar navázal na historii vaření piva ve Stráži od poloviny 16. století do roku 1926. První várka piva zde spatřila světlo světa 1. prosince 2021.

Dát si dobrý oběd bych doporučila v restauraci Nežárka. Netradiční interiér, vynikající chuť, ceny více než příjemné.

Sladkou tečkou za výborným obědem by mělo být posezení v cukrárně Rozinka. Naprosto luxusní zmrzlina, výborné domácí zákusky, osvěžující káva a další dobroty. 

Získaných kalorií je možné se zbavit například procházkou na nedaleký hřbitov, kde jsem objevila několik zajímavých náhrobků (více v galerii).

Malebnému hřbitůvku vévodí hřbitovní kaple Panny Marie Bolestné. Na její výstavbu byla počátkem 20. století použita část původního zdiva z přestavby kostela sv. Petra a Pavla v roce 1913.

Více informací:

https://www.straznadnezarkou.cz/

https://www.pivovarstraz.cz/