Poblíž našeho domu je občas vidět zajímavý obrázek. Na cestě kolem Pokratického potoka, kam chodí lidé venčit své pejsky, jsou dvě příjemně umístěné lavičky. Nejsou teď příliš frekventované, na sezení je zima. Ale jakmile nastane příjemnější klima, lavičky ožívají.
Pejskaři mají ale smůlu. Lavičky většinou obsazuje mládež. Ať je teplo, nebo zima, kluci mají na hlavě golfovky s kšiltem a přes ně nataženou kapuci bundy, naraženou hodně do čela. Vedle nich na zemi jsou plechovky Coca-Coly nebo plastové lahve s něčím barevným, jednou rukou drží cigaretu a druhou chytrý telefon. A v uších sluchátka, která jim, při tom všem, vyhrávají jejich oblíbenou muziku. No, muziku, s trochou nadsázky se tomu hudba dá říci. Klasika a odznak současnosti. A vydrží tam takhle sedět hodně dlouho.
Ty světlé zítřky, o kterých jsme se kdysi hodně dávno učili ve škole a o kterých nám tak přesvědčivě vyprávěl prezident Zápotocký, ty kupodivu zůstaly i po onom předělovém roce 1989, jen změnily svůj obsah a formu. A také světovou stranu.
Ty mladíky na lavičkách žádné světlé zítřky nezajímají. Oni je totiž vytvářejí. A ani o tom nevědí. Asi bych měl ale ty jejich světlé zítřky dát do uvozovek. Co mají v hlavách, to skutečně nevím. Neptal jsem se jich. Ale asi ten chytrý telefon, který má každý v rukou, a něco bedlivě sleduje.
Možná je to z jejich strany jen určitý životní nepokoj. Hledání. Náplň. Standard. A když najdou to, co hledali, nepokoj se ozve znovu a telefon se opět rozsvítí.
Jsou to už ony naplněné, bájné „světlé zítřky?“ Myslím, že ani náhodou. Je to jen prostý vývoj. Vývoj společnosti, vývoj techniky. Běda však, pokud technika společnost předhoní. Pak má problém se s vývojem identifikovat. Technika společnost pohltí.
Starořecký milétský filozof Anaximandros již v šestém století před naším letopočtem napsal:
„Z čeho je věcem vznik, to se jim stává i zánikem, a tak si navzájem platí pokuty podle určení času.“
Úžasná myšlenka, stará 2700 let.
Většinu svého pozdního života ležím v literatuře a historii. Zajímají mě civilizační proměny a zvraty od starověku až po dnešek. A pozoruji, že je to pořád stejné, pouze jiná je kvalitativní úroveň oněch změn. Nejsem žádný nadšený optimista a ze stávajícího stavu naší společnosti nejsem vůbec nadšený, ale nejsem ani pesimista, abych nevěřil ve změnu. Jsem realista a vzhledem ke svému, zatím uplynulému, životu čistý pragmatik. Čím jsme dnes, za to vděčíme své minulosti, za kterou člověk jen těžko udělá tlustou čáru.
Dříve jsme cvrnkali kuličky, hráli mariáš a četli mayovky a verneovky. S tím si vývoj pochopitelně nemůže vystačit. Přišly počítače a za nějaký čas i chytré telefony. A vyspělá technika, virtuální realita a ničivé zbraně. Holt, vývoj. Ten zastavit nelze. A také k tomu není ani důvod. Ten problém je, jak už jsem se zmínil, sladit vývoj společenský s vývojem techniky, aby společnost nebyla technikou zahlcena.
Která je, vlastně, ta správná pravda? A kde ji hledat? A kolik těch správných pravd vůbec je? Nadprodukce všech možných pravd totiž výrazně snižuje jejich hodnotu. Současní zarputilí aktivisté by vám to určitě vysvětlili.
Náš život je odrazem světa našich idejí. Idejí, které většinou reflektují vývoj, se kterým se chceme identifikovat. Mnohdy ovšem marně. Idejí, které hledáme, kterých se možná i trochu bojíme, které chceme naplnit, ale bez kterých nedokážeme žít.
I ti mladíci na lavičkách, s chytrými telefony v ruce, mají určitě nějaké své ideje. Nelze jim je vyčítat. Žijí dnes a těžko je budeme přesvědčovat, aby cvrnkali kuličky, nebo četli mayovky a verneovky.
Karel Čapek vyslovil kdysi tuto zajímavou myšlenku:
„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“
Také mám občas ten pocit. Snad je to ale jen můj laický pocit.
![]()
Pošlete odkaz na tento článek
No fakt! A jsem jí po celý svůj život, představte si to! A taky se…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %