Tykání čím dál více proniká do našich životů. Je vůči starším lidem neuctivé?

Můj svět Psychika

Tykání čím dál více proniká do našich životů. Je vůči starším lidem neuctivé?

Datum: 29. 4. 2021

Diskuze: 25

Tykání čím dál více proniká do našich životů. Je vůči starším lidem neuctivé?

FOTO: Pexels

Nabídka speciálně pro tebe. Nezmeškej poslední dny výhodných cen. Ahoj, máme pro tebe slevu… Stalo se běžné, že e-shopy, hobbymarkety a různí prodejci v mailech klientům a zákazníkům tykají. Mladým lidem to připadá normální, těm starším někdy podivné.

Tykání a vykání mělo dříve přesně stanovená pravidla a kdo je nedodržoval, byl považován za nevychovaného burana. Jenže s průnikem angličtiny do českého slovníku se objevil trend, že mnoho lidí či firem používá tykání běžně. Berou to tak, že v angličtině se vykání a tykání nerozlišuje, považují ho za zbytečné. Objevují se i názory, že tykání je naopak rozumnější, protože díky němu jsme si tak nějak rovni a je jedno, jestli je člověku dvacet nebo šedesát let.

Někteří lidé ovšem úpí zděšením, když jim chodí mailové nabídky typu:

Poslední dny výhodných cen, nepropásni je.
Speciální nabídka jen pro tebe.
Až do pátku ti odvezeme zboží domů zdarma.

„Před časem jsem si kupovala skříň v jednom velkém hobbymarketu. Pán u pokladny chtěl můj mail. Myslela jsem si, že je to kvůli dodání zboží, tak jsem mu ho, stejně jako telefonní číslo, nadiktovala. Od té doby mám od nich denně jeden i dva maily s nějakou nabídkou, ve kterých mi ten řetězec familiárně tyká. Připadá mi to směšné. Můj muž říká, že je to neuctivé. Když jsme tak nad tím přemýšleli, došli jsme k závěru, že je opravdu bizarní, že řetězec známé značky tyká sedmdesátileté zákaznici,“ vypráví Jiřina z Ostravy.

„No jo, jenže oni neví, kolik je zákazníkovi let,“ říká na to její vnuk.

„No, právě proto o tom mluvím. Normální je přece zákazníkovi vykat a pak se předejte směšné situaci, že sedmdesátileté paní někdo tyká,“ reaguje Jiřina.

„Jak se tak často pohybuji v on-line prostředí, všímám si, že mnoho lidí, jimž jsem zobrazen pouze na monitoru, má tendenci považovat mě za kolegu či „kámoše“, se kterým sdílí stejný osud osob připoutaných na pracovní židli. Nevidím však ani jediný důvod, abych rezignoval na běžné a uznávám, že mírně konzervativní, způsoby jednání se mnou. Jedním z těch, které mě čas od času vyrazí dech, je, že mi někdo hned začne tykat a k tomu jako korunu zkrátí mé jméno,“ uvádí Daniel Šmíd, jeden z nejuznávanějších odborníků na etiketu.

Zastává názor, že v českém jazyce je běžné, že se v případě setkání dvou dospělých lidí tyto osoby oslovují příjmením při zachování vykání. Jinými slovy, ať už jde o obchodní korespondenci, obchodní nabídku či běžné setkání v práci či ve společnosti, je na místě napsat či říct: Pane Nováku, jsem rád, že vás poznávám. Nebo: Pane Nováku, dovolte, abych Vám nabídl...

Pokud jde o hromadný mail určený více lidem, ani v tomto případě není důvod k tykání, naopak. Mnohem vhodnější by bylo: Vážení zákazníci, dovolte, abych Vám nabídl…

Je jasné, že mnoha lidem může takové jednání připadat mírně archaické a považují za běžné si tykat, oslovovat se křestními jmény, zejména v internetovém prostředí. Tak jistě, někdo, komu je sedmdesát, může považovat za příjemné, když ho dvacetiletá slečna osloví „ty, Pepo“, ale zpravidla se tak stane jen ve chvíli, kdy slečna neví, jak ten, komu píše, vypadá a kolik mu je ve skutečnosti let. Což je na internetu běžné. Takže Pepa může zdárně předstírat, že je třicetiletý junák, ovšem jen v případě, že nedojde na videohovor.

Daniel Šmíd o etiketě přednáší a zájemcům zpravidla vysvětluje, že v ní stále platí přesně daná pravidla. Například to, že tykání nabízí starší mladšímu, žena muži, případně, že může dojít k jakési mezifázi, kdy starší člověk řekne mladšímu, že ho může oslovovat křestním jménem. Ovšem to znamená, že dotyčný pak staršího oslovuje například: „Prosím Vás, Miroslave, mohl bych Vás požádat.... Neznamená to, že začne říkat: „Mirdo, prosím tě….“

Pozoruhodnou zkušenost s tímto má například osmapadesátiletý Petr, který před časem nastoupil do jedné firmy nabízející finanční produkty. „Vzal jsem tam řadovou pozici obchodníka, přestože jsem dříve bral vyšší plat a lepší postavení. Ale původní zaměstnavatel snižoval stavy a já byl rád, že jsem našel práci v oboru. V mém věku jsem si už nechtěl vyskakovat. Jsem tam nejstarší, ale ti mlaďoši mě přijali moc hezky. Přišli všichni najednou, řekli, že si všichni tykají a jestli mi nevadí, když si s nimi taky budu tykat. Mně se to moc líbilo. Prolomili ledy, nedali mi najevo, že bych mohl být jejich táta, vzali mě mezi sebe. Mně je příjemné, že mi tykají. Ovšem na druhé straně mi přijde směšné, když mi přijde mail z nabídkou z nějakého e-shopu a automaticky mi v něm prodejci tykají taky,“ vypráví.

Daniel Šmíd také upozorňuje, že není úplně korektní používat výraz mladík, či slečna. „Každá žena, která pracuje nebo její věk odhadujete na více než devatenáct let, je paní. Neoslovujte mladé ženy slovem „slečno“. Studentky vysokých škol, servírky, průvodčí, prodavačky, oslovujte „paní“. Slečna už není vyjádřením partnerského svazku, ale věku. U mužů také nepoužíváme formu „mladíku“ nebo „hochu“. Nepoužívejte ani oslovení „mladý pane“ nebo „mladá paní“. Můžete se dostat do rizika, že vedle opodál stojící dámu oslovíte jinak,“ vysvětluje na svých stránkách Daniel Šmíd.

No jistě, když muž řekne jedné sousedce „mladá paní“ a druhé „paní“, může se ta druhá urazit, protože je třeba ve skutečnosti mladší, než ta, která mu připadá mladá.

Ano, pro někoho to může být slovíčkaření, zbytečné téma. Jenže zdánlivě zbytečné maličkosti utvářejí obraz o tom, jaký člověk je, jak působí na okolí, jak se mu daří uspět v životě. Formují prostředí, ve kterém žijeme. Člověk či firma, který rozesílá tykací maily nebo kolegy automaticky osloví zdrobnělým jménem a tykání bere jako tu nejpřirozenější věc na světě, vysílá signál, že je tak trochu buran, i když si myslí, že se chová v souladu se současnými trendy.

| etiketa | psychika | reklama

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

25 komentářů

Hana Rypáčková 4.5.2021 11:18

Tykám těm, které oslovuji jménem "Petře ty", ale "soudruřko ty " jsem nesnášela, nebyla jsem soudružka a vždy jsem se ohradila. Učitelka na gymplu nám nabídla tykání, měla autoritu a dodnes jí tykáme , je o pět let starší než my.

Helena Záchová 3.5.2021 23:44

Nabízet lidem tykání má podle pravidel slušného chování určitá pravidla. Kdo je nedodržuje je normální hulvát.

Antonín Nebuželský 3.5.2021 14:14

Posledních deset let jsem pracoval jako montér a tam se na vykání moc nehraje. Ovšem úcta, pokud si ji člověk zaslouží, je poznat i tak. A člověk omládne.

Jarmila Komberec Jakubcová 1.5.2021 21:14

Oslovení "Čau lidi" se panu premiérovi fakt nepovedlo - proto jeho povídání nesleduji, mně neoslovil.

Helena Lepková 1.5.2021 18:24

Mně vadí ,Čau lidi, našeho premiéra. Přitom je známo, na jakou cílovou skupinu míří.

Soňa Prachfeldová 30.4.2021 19:43

Nemám ráda přílišnou familiérnost. Když děti , které znám od mala a ony dospějí , vykám jim,. Pokud neřeknou sami, vždyť mi nevykejte, tak sama od sebe netykám. Myslím, že vykání je slušné chování .

Hana Práglová 30.4.2021 08:13

Znám lidi, kteří tykají téměř každému. To se mi nelíbí. Za slušnost považuji vykání. Tykání po čase a jen s někým. Jsou ženy, o cca 20 let starší, které mi tykání nabídly. Některých si vážím natolik, že mi slovíčko TY z úst nevyjde.

Hana Řezáčová 29.4.2021 23:06

V práci jsem si se všemi spolupracovníky postupně tykala, ale čekala jsem až mne ty starší k tykání vyzvou a mladší čekaly až je vyzvu já - nikdy nikdo nezačal tykání sám od sebe ... Vykala jsem i rodičům manžela, manžel mým rodičům, snacha i partner od dcery nám taky vykají, vykala jsem i strýcům a tetám ... V článku mne zarazilo, že se nemá říkat slečno, ani velmi mladým ženám (je uváděna hranice cca 19 let) - to mi přijde divné ...

Eva Kopecká 29.4.2021 22:25

Byla ke mně přidělena nová kolegyně. Šikovná, milá, pracovitá. Tak jsme měly obě co dělat, že jsme ani neměly čas probrat nějaké osobní věci. A vykaly jsme si. Já na rozdíl od některých mých vrstevnic nemám tu potřebu jednat s těmi o generaci dvě mladšími stylem hej ty. No a před svátky ji přeju, ona mně taky, a povídám jí, co kdybychom si po svátkách začaly tykat, co myslíte. No holka se úplně rozzářila, měla radost. Bylo to takové ocenění nejen její práce, ale i toho, jaká je....když si udělala úraz, donesla jsem ji domů koláč. Jsou lidi, kteří mi jednou v důchodu budou chybět. Ono snad ani až tak není úplně prvořadé, zda si člověk tyká či vyká, ale jaký je. Setkala jsem se dočasně na svých volnočasových prázdninových aktivitách a v nové práci s podstatně staršími lidmi, kteří mi sympatičtí byli, a já jim asi taky. Bylo mi třicet čtyřicet, jim šedesát sedmdesát a oni...budeme si tykat. Jo. Dělala jsem, co jsem mohla, abych formulovala věty tak šikovně, abychom se domluvili a zároveň nemusela tyknout. Měli mě prokouknutou. Nechali mě říct pracně vymodelovaných pár vět ve stylu DOBRÉ RÁNO, JÁ BYCH SI TADY VZALA KLÍČ OD SKLADU, MY TAM TOTIŽ NUTNĚ POTŘEBUJEME VZÍT TO A TO, ALE URČITĚ HO HNED PAK VRÁTÍME... a ještě než jsem to dořekla, už jsem věděla, že to neprošlo. Oni si to hlídali, a oni na to čekali. Tak děvenko znova. A pořádně. Já měla trémou zpocené snad i hřbety rukou. Klíč jsem potřebovala....tak jsem tedy musela říct ahoj půjč mi prosím...a ejhle....ruka s klíčem se otevřela....jo.

Jana Šenbergerová 29.4.2021 19:24

Vykám, protože je to zvykem. Ale tykání pokládám za mnohem sympatičtější. Lidský zvyk vydělovat se ze skupiny lidí jakýmkoliv způsobem se mi zdá směšný.

Načíst starší příspěvky