Přátelé, každý si tady chodí po výletech, až jsem z toho dostal mindrák, že pořád sedím doma a snažím se v potu tváře napsat něco geniálního. Nic geniálního jsem zatím sice nevytvořil, ale říkám si - co kdyby. Přece se říká, když se štěstí unaví, sedne si i na .... Vidíte, a teď jsem právě zapomněl, na koho si má vlastně sednout. Trpělivě však čekám.
Při prohlížení íčka na mne sedl právě již zmíněný mindrák. Mnozí z vás nás pilně zásobují informacemi a krásnými záběry ze svých cest a procházek, a tak mne, místo bledé závisti, popadla najednou ta správná touha také si někam vyrazit. A pochlubit se ostatním. Chystal jsem se sice ukázat Věrce podzimní nádheru našeho nejbližšího okolí, tzn. chráněnou přírodní oblast Bílé stráně, zdvihající se na sever od města podél Pokratického potoka až do výše 350 metrů n. m., ale mrcha osud mi to zapověděl. V povětří pořád totiž létá to virové svinstvo, a tak nám naše vláda, ale hlavně naše vlastní opatrnost podobné návštěvy zatrhla. Musím bohužel vyrazit sám. Tedy, sám ne. Společnost mi v takovém případě dělá jedna, docela malá a děsně chlupatá ženská.
Je sobota, 14.00 hodin, Britney dostala košík, aby zase nesežrala něco nepatřičného, do kapsy vklouzl foťák a já jsem doma záměrně zamkl i svou artrózu. Na cestě by mi akorát překážela. Oba pak míříme nejsevernější městskou Mlýnskou ulicí k Pokratickému rybníku. Slunce, vědomo si své předchozí absence, svítí jako o závod, klima je příjemné, a tak mohu rozepnout bundu a vnímat toužebně očekávaný příval sluneční energie. Pro malou Britney je to po velmi dlouhé době neznámá cesta, tak očuchává každou travičku a každých pár metrů značkuje. Kde na to bere, to nevím, protože dnes v noci udělala opět v kuchyni velkou louži.
Pokratický potok se po letním suchu přece jen vzpamatoval, a tak nás cestou provází příjemné šumění spěchající vody. Pohled na rybník není nijak vábný. Vodou se nasytil teprve v nedávných dnech, a tak je celý zarostlý řasami a žabincem. Ale krásně čistý a příjemně vonící vzdoušek je jako balzám na duši, trápenou neustále katastrofickými zprávami médií.
![]()
Obešli jsme rybník a zamířili vzhůru k cestě, která se vine asi prostředkem svahu. Pohled do prudkého svahu nahoru k Bílým stráním mi řekl, že tohle tedy ne. Abych raději šetřil nohy a plíce. Je to dost neuvěřitelné, ale já, po sedmi letech bydlení v Litoměřicích, teď procházím místy, kde jsem ještě nikdy nebyl. Počáteční předsevzetí, jít pouze k rybníku a tam se otočit a jít zpátky domů, je to tam. A tak jdu vstříc neznámu. Britney se prodírá trávou a bahnitou cestou a občas se zastaví a otočí se na mne. Určitě si myslí, jestli jsem se nezbláznil.
Cestou potkávám dvě seniorky asi v mém věku, a tak si chvíli povídáme. Je to příjemné intermezzo. Hlavně jsem jim poradil, kam až mají vylézt, aby si to řádně vychutnaly. Tedy, až tam, kam já už určitě nepolezu. Ale ony vypadají natěšeně a zdravě. Určitě to zvládnou.
Pohledy na krajinu kolem jsou neobyčejně příjemné a pro mne nové a nohy dávají pokoj a Britney šlape a nic neříká.
Kousek před zahrádkami Skalice to otáčíme a míříme opět kousek dolů k cestě, vedoucí kolem potoka. Nemám krokoměr, jako mnohé zdejší cestovatelky, tak odhaduji naši vycházku asi na čtyři kilometry. V tomto terénu je to pro mne a staršího pejska až dost. Na cestě u chatek jsme už v civilizaci. Po hodině a půl docházíme k našemu paneláku. Britney se vrhla hladově na granule a já jsem měl najednou dilema. Léky na tlak, nebo Merlot. Můžete hádat. Ale asi uhodnete. V takovém případě vždy vítězí to moje horší já.
Ale na závěr přece jen jedna, již starší báseň. Užívejte si, tento čas podzimní, co nejlépe v pohodě se svými blízkými.
Hvězdář
Miluji podzimní, tlející stíny šera,
šedavý zápach listí,
miluji těkavé, sentimentální oči podvečera.
Asi se stanu astrologem
a budu číst osudy z hvězd,
které za noci vlají.
A budu číst o osudech,
které se rozbíhají,
aby se v nekonečnu
jednou
sešly.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %