Blbá nálada, deprese. Pozor, není to totéž

Psychika Zdraví

Blbá nálada, deprese. Pozor, není to totéž

Datum: 17. 5. 2019

Diskuze: 9

Blbá nálada, deprese. Pozor, není to totéž

Ilustrační foto: ingimage.com

Mám depku. Ta věta se stala běžnou součástí slovníků mnoha lidí. Jenže tak velmi často označují stav, který je ve skutečnosti špatnou náladou, přechodným smutkem. Deprese je něco zcela jiného. Pokud někdo tyto pojmy nedovede odlišit, škodí tím sobě i svému okolí.

Velmi často je toto zaměňování pojmů vidět u lidí vyššího věku. „Je pořád ubručená, otrávená, nic jí nedělá radost. Nechce se mi za ní chodit, protože v podstatě jen pořád nadává, že je všechno špatné,“ říká pětadvacetiletá Simona o své pětasedmdesátileté babičce. Dotyčná paní se opravdu chová tak, že se jí lidé z jejího okolí začínají záměrně vyhýbat.

Typický rozhovor s ní:

„Jak se máš?“
„Jak asi? No co myslíš? Jak se v mém věku a v mé situaci můžu mít?“
„No já myslela, co děláš, babi, a tak?“
„Co bych asi tak mohla dělat? Koukám na televizi. Nic v ní není. Jsou to pitomci, dávají tam samé staré filmy, které jsem viděla desetkrát. A nové filmy nestojí za nic.“
„Hm. Nechceš si někam vyjít?“
„A kam jako? Ne, nechci. Nějak mě zase bolí ty klouby a všechno.“
„A co na to doktorka?“
„No co by? Už tam ani nechodím. Stejně mi nepomůže. Akorát za každou moji návštěvu shrábne prachy od pojišťovny.“
„Aha. No tak ahoj, babi. Já zase zavolám.“

Jenže pozor, dotyčná paní nemusí být ubručená stará bába. Klidně může trpět depresí. Potíž je v tom, že starší generace nebyla příliš zvyklá se ve svých pocitech pitvat a chodit k psychologům či psychiatrům. A čím jsou lidé starší, tím méně jsou ochotni mít s tímto druhem lékařů něco společného. A tak oni sami i jejich okolí vlastně nevědí, zda je jejich nedobrá nálada jen nějakou pózou, přechodným stavem, projevem neschopnosti vyrovnat se se stárnutím nebo skutečnou poruchou, nemocí.

Americký Národní institut duševního zdraví nedávno vydal rozsáhlou studii, která upozorňuje na to, že deprese je u starších lidí velmi podceňovaná a na rozdíl od mladých lidí i velmi zřídka diagnostikována. Neznamená to, že by mladí trpěli depresí více než starší lidé, jen se zkrátka nebojí v tomto směru hledat pomoc, nechat si poradit, mluvit o svých potížích, pocitech. A také vědí, že depresi není možno zaměňovat s pouhou špatnou náladou. Z americké studie vyplývá, že depresí trpí patnáct procent amerických seniorů a z těch, kteří žijí v domovech pro seniory, dokonce plných dvacet procent. Velmi často jde o lidi, kteří trpí i jinými nemocemi, například chorobami srdce, rakovinou či vážnými pohybovými problémy. Depresivní symptomy zahrnují skleslost, sklíčenost, nemluvnost. „Příznaky deprese jsou velmi často u starších lidí považovány za průvodní jevy stárnutí. Senioři zpravidla nejdou k psychiatrovi. Spíše si stěžují na různé potíže praktickým lékařům, jenže ti mnohdy neobjeví, že se za nimi skrývá psychický problém,“ upozorňuje gerontoložka Iva Holmerová.

Určit, kdy se jedná o depresi, která vyžaduje léčení a kdy o špatnou náladu, je těžké pro laika a mnohdy i pro lékaře.

Příkladem je jednasedmdesátiletá Kateřina, která před dvěma roky ovdověla. Zároveň se dostala do obtížné finanční situace. S mužem neměli nic naspořeno a ukázalo se, že byt, ve kterém žili, není schopna sama utáhnout. K tomu vážně onemocněla její jediná dcera, což Kateřinu naprosto zdrtilo. Jinými slovy, bylo toho na ni najednou moc. Velmi se změnila. Z veselé a velmi aktivní ženy se stala zamračená paní, která všechny a všechno kritizuje. Její jediná přítelkyně se s ní postupem času přestala stýkat. Popisuje to takto: „Katka je úplně jiný člověk. Chápu, že to má velmi těžké, ale nehledá řešení. Místo toho, aby si požádala o příspěvek na bydlení nebo hledala levnější byt, říká, že žijeme ve společnosti, kdy jsou všichni odsouzeni stát se žebráky a bezdomovci. To přece není pravda. Já se byla zeptat na úřadě, zda by jí nemohli pomoci a byly tam velmi ochotné paní, které říkaly, ať rozhodně přijde, že má na příspěvek nárok. Nešla tam. Stále jen všechny kritizuje, mračí se. Když jsem ji přišla navštívit, řekla, že bez ohlášení nemám chodit. Přitom mi předtím dlouho nebrala mobil.“

Dotyčná je přesvědčená, že by si Kateřina měla zajít k lékaři, že se jedná o začínající psychické potíže, ne o přechodnou špatnou náladu. Když to ovšem Kateřině řekla, ta se urazila a řekla, že se z ní snaží dělat blázna.

Před časem proběhlo šetření mezi více než třemi sty obyvateli dvanácti domovů pro seniory v České republice. Bez známek deprese lékaři shledali ani ne polovinu z nich. „Pro nás, kteří poskytujeme služby pro seniory, jde o alarmující výsledek a poukázání na to, že bychom se na tuto velice znevýhodněnu skupinu lidí měli více zaměřit,“ uvedla gerontoložka Iva Holmerová.

Zkrátka, když má nyní špatnou náladu mladý člověk nebo člověk středního věku, ze všech stran slyší: Určitě máš depku, zajdi si k psychiatrovi. Bereš na to nějaké prášky? Hele, mám skvělého terapeuta, objednám tě u něj, dostal mě ze stavu totálního vyhoření. Hele, já se nechal na pár týdnů hospitalizovat na psychině a skvěle mi to pomohlo, zkus to taky….

Ale když je smutný, zamlklý, bez nálady člověk vyššího věku, nic takové od svého okolí neslyší. Všichni si totiž myslí, že to jsou průvodní jevy stárnutí. Babička nebo děda jsou staří, no tak jsou prostě mrzutí, to je normální, myslí si jejich příbuzní.

A právě to je ta chyba. Chyba, za kterou si však mnohdy lidé mohou sami, protože nedovedou a ani nechtějí rozlišit, kdy jde o špatnou náladu a kdy o dlouhodobý vážnější problém.

| psychika | zdraví

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

9 komentářů

Ladislava Mikendova 21.4.2021 09:05

Bohužel lidé se zbytečně brání lékům a ani od lékařů člověk nemůže čekat přiměřenou péči.Můj manžel onemocněl diabetem I.typu a přestože byl velmi disciplinovaný a měl skvělou diabetoložku,celoživotní diabet vyústil v těžké potíže cévního charakteru a v 60 letech mu amputovali nohu. Před amputací ho lékař upozornil, že ač je defekt v místě holeně,doporučuje mu amputaci nad kolenem,protože v holeni je malá zhojitelnost.Manžel ale chtěl mít koleno a tak neposlechl. Za čtrnáct dní po operaci se dosud úspěšně se hojící rána zanítila a muselo dojít k reoperaci. Z nemocnice se mi vrátila absolutní troska dříve veselého a optimistického člověka. Obrátila jsem se o pomoc na jeho diabetoložku a ta mi řekla,že antidepresiva už mu měli dát po tak závažném zákroku už nemocnici . Už po týdnu medikace byl z manžela jiný člověk,bylo to úžasné.

judita lišková 19.5.2019 06:21

Paní v úvodním rozhovoru celkem chápu...nebaví ji televize, k doktorce se svými problémy radši ani nechodí - slyší od ní zřejmě stále jedno a to samé a výsledek nikde. Bohužel, tak to často je...lidé mají potíže, o nichž...jak se domnívá valná většina... prostě vyřeší lékař. Tak tomu vůbec není. Má-li starší či starý člověk dlouhodobé potíže, nelepší se, doktoři jeho stesky hodně často bagatelizují. Předepisují léky, myslí si, že pacient má holt už věk na to, aby ho leccos bolelo - a přitom je ani ve snu nenapadne, že i mnohé tělesné bolesti mohou být projevem tzv. larvované deprese. Tudíž takové, která se projevuje z větší části příznaky tělesnými než duševními. Pochopitelně se takový člověk ale cítí mizerně i psychicky. To je pak nekončící bludný kruh..

Oldřich Čepelka 17.5.2019 21:33

Skutečná deprese je nemoc. Můj známý středního věku má manželku, která je v chronické depresi (spíš má bipolární poruchu, ale s výraznou depresivní fází), mají i děti. On jde ráno v šest do práce a manželka leží na gauči a dívá se do stropu. On přijde ve čtyři z práce a manželka leží na gauči a dívá se do stropu. Atp. To je naprosto devastující a partner musí být hodně silný, aby s tím uměl zacházet… Dnes jsem byl na pohřbu cca 65-leté ženy, která před lety rovněž onemocněla depresí. Jenže se neléčila a postupně – myslím si - zdravotně poškodila svého manžela, který už neměl sílu, později (psychosomaticky) onemocněl a zemřel před dvěma týdny. Nebojme se přivést příbuzného k lékaři, jestliže se domníváme, že duševně onemocněl (bludy, mluvení z cesty, dlouhodobá nenálada bez vnější příčiny…).

Danka Rotyková 17.5.2019 20:15

Se všemi, kteří se dostanou do depresí, soucítím. Bohužel, někteří lidé jsou odolnější nebo jsou prostě jen málo empatičtí, a proto těm druhým nevěří. Věřit nemusí, ale své názory by si měli nechat pro sebe. Dnešní tlak na zaměstnance určitých profesí je opravdu velký. Pak není divu, že lidé onemocní.

Zorka Horká 17.5.2019 15:43

Psychické problémy, které může přinést třeba zrovna to truchlení, bych si netroufla zlehčovat. Nevím, zda se mluvilo o invaliditě, ale o diagnóze ano. Obávám se, že psychická odolnost některých mladých lidí je asi mnohem menší, než by se zdálo. Společnost od nich očekává neustále pozitivní náladu, fyzickou připravenost, ochotu, úsměv na tváři no zkrátka reklama na ŠTĚSTÍ. To my, senioři jsme to měli svého času myslím jednodušší.Nedávno se mi dostala do ruky kniha Důmyslné umění jak mít všechno u pr**le . Název vulgární, ale kniha vystihuje každodenní život skvěle. Osobně nemám ráda ty zaručené návody na šťastný život, tohle se docela povedlo.

Věra Ježková 17.5.2019 15:21

Děkuji za článek. Nesnáším slovo depka. Deprese není špatná nálada, deprese je paralyzovaný život. Bohužel není „výsadou“ seniorů. Velmi dobře a osvíceně o ní psal např. M. Vašut.

Zdenka Soukupová 17.5.2019 14:22

Pane Karle, nevíte, kdy to bude? Ihned bych začala truchlit. Ještě nevím, pro co, ale jistě by se něco našlo...

Zdenka Soukupová 17.5.2019 14:20

Co dodat? Znám taky pár takových, u kterých je všechno špatně. Doma, v rodině, v obchodech, ve státě, v celém světě. Na každé téma ,na každou radu, na každou snahu pomoci reagují negativně. Tak co tedy s tím? Odvléci je někam násilím? Já jen tiše doufám, že se k takovému stavu nepropracuji.