Do VDP (velkých důchodových prázdnin) jsem si pořídila toulavé boty. A nejen že jsem si je pořídila. Já je pravidelně i obouvám a vyzbrojena jen batůžkem s vodou, telefonem a foťákem naslouchám naléhavému volání zvenku a ničím a nikým nezdržována vyrážím na toulky po okolí. Věřte, že nemusíte za pěknými zážitky - a dnes se to týká zážitků se zvířaty, přesněji ptáky - chodit nikam daleko. Pojďte se přesvědčit se mnou.
Brzy zjara se za tmy naše sídliště rozeznělo naříkavými tóny. V první chvíli jsem si myslela, že se spustil alarm u některého z aut. To zvláštní houkání v pravidelném intervalu však nepřestávalo. Nepřestalo ani po hodině. Ani po dvou. Ráno však bylo ticho. Ale večer se začalo ozývat znovu. Autoalarm to asi nebude, ale co by to mohlo být? Nedalo mi to a před půlnocí jsem vyšla ven a vydala se po zvuku. Dokud jsem šla pod lampami, bylo mi hej, ale jakmile jsem se dostala do tmy tmoucí, nebylo mi nejlehčeji. Jen jsem zjistila, ze kterých míst se zvuky ozývají a raději se vrátila k domácímu krbu. Další večer jsem nečekala na úplnou tmu, vzala foťák a šla téměř najisto. A ejhle - zvuky vycházely z hustého sídlištního smrku. Seděly tam sovičky (zřejmě puštík obecný) a dávaly o sobě vědět nejen rodičům, ale i širokému okolí. Udělala jsem zkusmo pár fotek a pořídila záznam jejich hlasového projevu. Téměř ze tmy však fotky nejsou dobré a slouží opravdu jen jako důkazní materiál. Další den se houkání ozývalo ještě za světla. Moje postava s foťákem přilákala spoustu dětí, a tak jsme spolu vzhlížely do hustého smrkového větvoví. Sedící sovičky jsme sice jakž takž viděly, ale měly dobré schovávačky a vyfotit se nedaly. A to byl poslední večer, kdy byly slyšet. Někdo mi pak řekl, že mláďata vyletěla z hnízda. A já mám radost, že panelové sídliště si vybraly za svůj domov i sovy, které bychom tu zrovna nečekali.
Sovičky na sídlišti v Roudnici n. L.
Jednou jsem se v podvečer vracela z procházky. A když jsem procházela kolem komínů kotelny, zaslechla jsem doslova ptačí vřískot. Hledala jsem očima, odkud ten křik přichází, až jsem našla místo, kde mezi prstenci komína vykukovaly ptačí hlavičky. Špačci pohrdli všemi budkami a škvíru si vybrali za svůj byt. Malí rošťáci tam byli jako na pavlači. Zvědavé hlavičky se rozhlížely na všechny strany a mrňata volala rodiče, ať si pospíší s menáží. Máme hlad, máme hlad ... Pozorovala jsem je hezkou chvíli a vůbec se mi nechtělo domů.
Jak tak chodím po okolí, už vím, kde potkám třeba sojky. Jenže vždycky je jen vyplaším, přeletí o kus dál a ztratí se v korunách stromů. Vím, kde žijí strnadi. Na sídlišti jsem narazila na brhlíka i strakapouda a vrátili se sem po letech i konipasové. Na stejném místě jsem dvakrát zastihla dravce - asi luňáka. A vím už, že husice nilské u nás nejsou jen v zimě, ale zůstávají i přes léto. V zimě jsem narazila na hýly.
Jeden zážitek je však z relativně větší dálky, i když se odehrává na Labi. A sice v Pirně, kde je mimochodem moc hezky. Na kotevním laně jsem zastihla při nácviku létání jiřičky. Štěbetaly a předváděly svoje kousky. Chvílemi se zdálo, že se ještě bojí, ale překonaly strach a zkoušely ten zázrak létání znovu a znovu!
A už končím, protože musím zase jít. Volání zvenku je silnější než můj "sitzfleisch" doma u počítače.
Pošlete odkaz na tento článek
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %