Dědo, to nedělej, ublížíš si. Babi, tomu nerozumíš. Měla bys… Neměla bys… To už se v tvém věku nehodí, to je zbytečné, to nezvládneš. Přesně to jsou věty, které slyší lidé vyššího věku od svých mladších příbuzných. Mnohdy jsou to rady dobře míněné. Ale pořádně otravné.
Mnoho lidí vysokého věku časem začne mít pocit, že se v rodině dostali do pozice dítěte. Jako by se role úplně obrátily. Ti, které celý život peskovali a vychovávali, najednou peskují je. Říkají jim co by měli a neměli dělat, co se hodí a co ne, dávají jim rady. Babičky a dědové, natož prababičky a pradědové se skutečně v mnoha rodinách považují za bytosti, nad kterými je nutné mít dozor. Podobně jako nad dětmi.
Dá se na to dívat ze dvou stránek. Je to pěkné, že mladí mají zájem o to, jak jejich starší příbuzní žijí. Důkazem je, že jim radí, starají se, aby se jim něco nestalo, aby byli v pohodě. Pohled druhý: I když je někomu třeba sto let a je svéprávnou bytostí, nikdo nemá právo mu udělovat rady typu, co může a nemůže dělat, pokud o ně sám nepožádá.
Ano, staří lidé mívají psychické i fyzické problémy, které jim mohou způsobovat maléry a mnozí potřebují péči. Ale pokud jde o lidi zdravé, soběstačné, je třeba počkat a radit, pokud si o radu či pomoc sami řeknou. Ostatně, britský dramatik George Chapman řekl: Mladí si myslí, že staří jsou blázni, ale staří lidé vědí, že mladí jsou blázni.
Ano, mladí se v nahlížení na schopnosti a život dříve narozených jako blázni opravdu někdy projevují. Na druhé straně je právě tento citát ukázkou ageismu, jenže v jiné formě, než jsme zvyklí. Jsou v něm podceňování mladí lidé, je v něm tvrzení, že něco nechápou, že něčemu nerozumějí jen proto, že jsou prostě mladí. A posuzování lidí podle věku je prostě ageismus, ať jde o lidi šestnáctileté, šedesátileté nebo stoleté. Své o tom ví sedmdesátiletá Zlatuše z Prahy.
„Od doby, co jsem loni ovdověla, moje dcera získala pocit, že jsem nesvéprávná ztracená duše, kterou je nutné stále kontrolovat a vést ji za ručičku. Sousedky říkají, že mám štěstí na fajn dceru, protože mi stále volá a stále ke mně chodí. Jenže ona mi organizuje život. Vím, že to myslí dobře, ale budu ji muset upozornit, že to přehání. Například mi letos vynadala, že chci jet s kamarádkou k moři. Řekla, že mi určitě bude špatně v letadle a že tam někde spadnu. Nevím, z čeho tak usoudila. Nepadám, nejsem nemocná, v letadle jsem neseděla deset let a právě proto to chci zase zažít, chci opět vidět moře, koupat se. Také mi řekla, že mi určitě nebude chutnat řecké jídlo, protože na ně nejsem zvyklá. Jak to může vědět? Jako že mi něco nebude chutnat proto, že jsem stará a tudíž zvyklá na knedlo vepřo zelo? Mně tím uráží, ale ona si to neuvědomuje.“
„Ageismus je mnohem širší ideologie, který jednak vysoce zvýznamňuje samotný věk a jednak pak ty jednotlivé věky opatřuje určitými nálepkami, například, že mládí je hloupé a stáří senilní. Tato ideologie věku, to, že ten věk je tak důležitou sociální charakteristikou každého z nás, je jako ideologie zneužívána k tomu, aby ti s tím správným věkem získali nějakou moc nad těmi se špatným věkem,“ uvedla v jednom z rozhovorů Lucie Vidovičová, socioložka zabývající se tématy spojenými se stárnutím. Říká, že se s diskriminací kvůli věku lidé setkávají v různých prostředích a rodiny nejsou výjimkou. Je to v podstatě zajímavý problém. Když se rodinní příslušníci o své staré příbuzné nestarají a nezajímají, je to špatné. Když se o ně starají a zajímají příliš, je to taky špatné.
„Je to poněkud otravné, ale místy úsměvné,“ říká k tomu jednaosmdesátiletý Vladimír z Ostravy, který ovdověl před deseti lety. Žije sám v malém panelákovém bytě. Sám si chodí nakoupit, sám si připravuje jednoduchá jídla, občas si zajde na oběd do blízké restaurace, když vidí, že mají polední menu, na které má chuť. „Servírky tam se mnou vždy požertují, majitel mě má rád, občas si společně dáme panáčka. Máme s tím mladý mužem společný zájem o známky, tak spolu občas i vyrazíme na nějakou výstavu,“ vypráví Vladimír. Žije pěkný, klidný život penzisty. Ovšem jeho vnučka mu neustále vysvětluje, že by měl jít do domova pro seniory, protože se mu v jeho věku doma může něco stát. Říká mu věty: Dědo, nekoukej na tu televizi tak dlouho do noci. Dědo, nedávej si k obědu to pivo. Dědo, proč jsi nebyl doma, přišla jsem za tebou včera odpoledne a ty jsi tam nebyl. Kde jsi byl?
Vladimír říká: „Ona mě kontroluje jako malé děcko. Tak jistě, chápu, osmdesátiletý dědek sebou může někde švihnout a rodina by pak se mnou měla starosti, ale tomu mám předcházet, že budu sedět jen doma na místě a pokud chci vyjít z domu, telefonovat to vnučce a ptát se na svolení?“
Tak až někdo bude mít chuť udělovat svým starším příbuzným rady a pokyny, bylo by dobré se zamyslet, jak je ten dotyčný může vnímat. A pokud někdo takové rady a pokyny od mladších dostává, není na škodu je se smíchem upozornit, jak mohou být vnímány. Možná, že v mnoha případech jde jen o nedorozumění, o snahu dobře míněnou.
Pošlete odkaz na tento článek
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Hájíte kila navíc, celulitidu nebo špatnou paměť tím, že…
Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Ministerstvo práce a sociáních věcí připravilo pod vedením Mariana…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Pomoct příbuznému, který je ve finanční nouzi, je přirozená a…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Na pátek 13. září připadá Mezinárodní den závětí, kdy si lidé po…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Vezmi si teplejší svetr. Co jdi dnes jedl? Nezhubla jsi? Nechci ti…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Když se syn ženil, byla jsem ráda, že si bere podnikavou,…
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat.…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Dělala jsem si legraci z lidí, kteří mluvili o tom, že chodí na…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Starý muž potkal známou, dlouhé roky neviděnou. Zapovídali se. Pak…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Žárlivost se na začátku vztahu může jevit jako projev lásky, zájmu…
Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak…
Milá Irenko, od chvíle, kde jsme s našimi vnoučaty vyčistili…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %