Miluju třešně!
Zvlášť ty moje; ony to jsou vlastně višňotřešně - rodí je kříženec třešně s višní (přesný název neznám) a plody jsou opravdu chuti naprosto nevšední. A protože mají blíže k višním než třešním, jsou docela choulostivé a jejich sklizeň + následné zpracování musí proběhnout v ten samý den - fakt jde o hodiny; v opačném případě je "za stálého míchání " můžete druhý den rovnou vylít, vyhodit, však víte, kam.
Mám bezchybný časový plán:
11:00 - přistavit žebřík ke stromu a s košíkem vzhůru do koruny
14:00 - pracoviště kuchyň - vypeckovávání. To mám vychytaný: zmáčknout třešni prdýlku těsně pod peckou, popotáhnout za šťopku a pecka je venku i se šťopkou.
17:00 - třešně do 3 hrnců (3x po 1,5 kg), zasypat želírovacím cukrem a šup s tím na sporák - a míchám, míchám, "jedem" sotva dýchám...
Jenže v 11:30 telefon:
"Mamí, co vaříš?"
"Děvenko, máš smůlu, dnes nevařím - jsem na stromě." I děd to respektuje.
"Aha, to je blbý, tak my přijdem až odpoledne."
Hned je mi jasný, že můj dnešní skvělý časový harmonogram je v troskách, ale přece neodmítnu vlastní dceru s mým milovaným vnoučkem.
Přišli ve 14:00, zůstali na svačinu, zůstali i na večeři.
V 19:00 - lezu opět na strom, dotrhat, co jsem nestihla - ještěže je období nejdelších dnů a stihnu to tudíž do tmy. Celkem natrháno 15 kg višňotřešní.
20:00 - pracoviště kuchyň: průběžně odpeckovávám, džemuju, mezitím si máčím ruce v horký vodě, která mi má pomoct ze skleniček sundat etikety přilepený nějakým extra zas-aným lepidlem, no, konce to nemá a na sporáku zatím bublá už nevím kolikátá další várka;
02:00 - konečně mi došel želírovací cukr, došly skleničky, došly mi i síly.
Ten můj už šel dávno spát smrtelně znaven celovečerním sledováním fotbalu, ale přesto ho chválím, otevřel mi k tomu džemování 0,7 vynikajíciho burgundského červeného vína a to mě smiřuje s mým ženským údělem.
03:00 - Nesnáším třešně!
A jestli je pravda, že po smrti se převtělíme znovu do kohosi či čehosi, pak v červnu, prosím, chci být špačkem!
Ilustrační foto: Moje "zeď nářků" červnových
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
