Cestování
Michaela Přibová
Ukázkový úvodní text článku
Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.
Na středu 25.2.2026 jsem našim seniorům připravila výlet na Slovensko do Vysokých Tater. Jeli jsme vlakem do Popradu, pak električkou do Starého Smokovce a nakonec lanovkou na Hrebienok.To byl cíl naší cesty.
Ukázkový úvodní text článku
Po prohlídce vily Tugendhat jsem toužila už dávno, ale nikdy mi to nevyšlo. Teď však navštěvuji Brno častěji, proto jedny z mých prvních kroků vedly do tohoto architektonického skvostu, zapsaného v roce 1969 do Státního seznamu kulturních památek ČSSR.
Když jsme si se ségrou koupily své první hole nordic walking, byly jsme plny nadšeného turistického očekávání. Neboť jsme byly okouzlené. Jimi. Na dovolené na Šumavě nám totiž hole půjčili. Šlo o první vzájemné setkání.
Jaro už pomalu ťuká na dveře, ale zima se stále nechce vzdát. Ve čtvrtek 19. února dvouhodinový výšlap s Dorinkou okolo Vratislavic. Všude kolem spousta sněhu a sluníčka, zkrátka pohlazení na duši.
Ukázkový úvodní text článku
Cesta do Botswany byla jednou ze čtyř etap našeho putování po zemích jižní Afriky. Přiletěli jsme tam z Namibie.
A je to tady zase. Dva roky od poslední kontroly vozidla utekly jako voda, tak bude nutno opět nechat zkontrolovat auto, abych mohla s klidným svědomím a bezpečně brázdit naše komunikace.
Samozřejmě i atmosféru. Fotka má tu výhodu, že připomene, co jste už zapomněli, včetně příběhu s ní spojeného. Spoléhat na paměť je ošidné. Mnohem jednodušší je mrknout a hned vím.
Hrdý, zákeřný Vesuv. Hrozba a memento mori. Vesuv – dominanta, vzpínající se asi 20 km od Neapole. Vrchol sopky Vesuv se tyčí do výše 1281 metrů nad mořem, stojí majestátně nad krajinou, která leží na jeho úpatí.
Únor bílý pole sílí a po těch polích se celé únorové dny válí mlha, slunko nevykoukne zpod šedé klenby a doma se musí celé dny svítit. A tak i malý výlet, který nás vytrhne z této šedi únorových dní, je vítaný.
Když v letech 1591 až 1596 založil Jan ze Žerotína tuto papírnu, určitě netušil, že bude tak dlouho v provozu. Dnes je to s jedenácti zaměstnanci jediná výrobna ručního papíru v České republice i v Evropě a je v provozu neuvěřitelných 430 let. Nachází se v blízkosti zámku Velké Losiny.
Tak pokračujme ve vzpomínkách na tu zemi, svatou pro ty, co věří, stejně jako pro ty, kteří se chovají, jako když jim nic svaté není. I pro nás, kteří netuší, zda jsou nebo nejsou věřící, a kteří nechápali, co se to tam s nimi dělo.
Začátkem devadesátých let minulého století můj manžel v Praze tlumočil ministru zdravotnictví Kambodže, který se svým vystupováním výrazně lišil od obvyklé představy politika. Mluvil pomalu, nevýrazně a potichu. Působil až nesmělým dojmem.
Proč si 12 let poté nezavzpomínat na nejkrásnější cestu a vůbec nevadí, že nejsem jediná, pro kterou byla návštěva Izraele splněným snem, spíše naopak.
Nikdo z nás neví, co ho čeká v letošním roce 2026. Znáte to pořekadlo: "Člověk míní, Pán Bůh mění". Článek by se měl proto raději jmenovat, co bychom chtěli prožít, vidět a procestovat v následujících měsících.
Náhodou jsem se vrátila do města v Den zázraku (19. září), který se opakuje třikrát do roka. Ten den Neapol byla přeplněna lidmi. Do katedrály jsem se dostala až odpoledne. Vešla jsem do kaple sv. Januára a zeptala se, zda se očekávaný zázrak stal. Samozřejmě, zněla odpověď.
Jednou z turistických zajímavostí Vysočiny je vodní nádrž Švihov na řece Želivce. S rozlohou 16 km² je největší vodárenskou nádrží v České republice i ve střední Evropě. Zároveň jde o čtvrtou největší přehradní nádrž a čtvrtou největší vodní plochu na území naší republiky vůbec.
Když jsem měla v programu Neapol, byla jsem kromě památek nejvíce zvědavá na neapolský lid. Tedy na Napoletani. Jak píše Karel Čapek v Italských listech: "Krom té krásné přírody je tu hlavní znamenitostí původní neapolský lid."
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Cestování mě baví, a tak pro vzpomínku zodpovědně fotím, abych si později oživil paměť. Samotného mě občas překvapí, kde všude jsem coural. Ještěže mám bohatý archiv.
Ač téměř čtyřicet let žiji na Vysočině a mám tento kraj ráda, jsem původem, srdcem i duší stále Jihočeška. Jindřichohradecko je mou srdeční záležitostí, žijí zde mí kamarádi z dětství, stále se zajímám, co je nového a dost často se tam vracím.
Když už je ta pravá zima u nás pod Řípem, tak to musí být opravdu všude. Podřipsko je totiž místem, kam se sníh a mráz dostavují sporadicky. Ještě tak ten mráz, to jo, ale sníh? Léta říkám, že pořádné zimní boty do roudnické třídenní zimy nejsou ani potřeba.
Již potřetí připravili zaměstnanci zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku v jižních Čechách zimní prohlídky, tentokrát pod názvem Schönburské Vánoce.
Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Třeba se mi směje, ale už mám malý notýsek na rok 2026 a tam si budu opět pečlivě zaznamenávat důležité termíny. Jinak to ani nejde. Co je psáno, to je dáno.
Začátkem srpna jsem se zapojila do regionální hry Poznáváme Valašsko, jejíž maskotem byl medvěd Jura. Na jednadvaceti místech (viz fotogalerie) byla ukryta razítka, která se otiskovala do hracího plánku.
Začátkem ledna 2025 přišla od neteře Ireny ze Švédska sms: „Ahoj, nechcete přijet za mnou teď na 8 dní?ʺ To je jasný, že chceme.
Ukázkový úvodní text článku
Panama je jednou z mála zemí, o které jsme předem neměli téměř žádné informace. Neměli jsme o ní ani jakoukoli představu a nevěděli jsme, co nás tam čeká. S výjimkou Panamského průplavu. Je třeba říct, že jsme byli příjemně překvapeni.
Je 27. prosince 2025, důležitá část letošních Vánoc je za námi, dárky jsou rozdané a venku je spíš jaro než prosincová zima. Počasí venku přímo nabízelo nesedět doma a vydat se někam ven na pocházku.
V únoru jsem měl možnost čerpat zvýhodněné ubytování na dvě noci v hotelu v centru Bratislavy. Nabídl jsem partnerce udělat si romantický výlet. S radostí přijala.
Do Míšně jsem se po letech vrátila s lehkou nostalgií. Jako děti jsme sem jezdily s tatínkem na cesty spojené s dostihy v Drážďanech. Vzpomínám si hlavně na porcelánku a pocit, že město je tak trochu starodávné.
Místo, kam jsem se chtěla vždycky podívat, dokonce jako astmatik bych tam třeba ráda i jela na lázeňskou léčbu, ale bohužel, bydlíme hodně daleko. Ovšem při našem pobytu na jižní Moravě, jsme si toto místo nenechali ujít.
Adventní čas ke mně přichází v různých obrazech. Někdy tiše, v lese zahaleném mlhou, u břehů řek nebo na liduprázdných cestách, jindy v přítmí chrámové lodi nebo v nepatrném plamínku svíčky vložené do jedlového věnce.
V adventním čase jsem se zúčastnil skupinového zájezdu do druhého největšího polského města Krakova, metropole Malopolského vojvodství, kterým protéká řeka Visla.
Na naší letní dovolené jsme byli ubytovaní téměř pod svatým Hostýnem. A toto místo jsme samozřejmě museli vidět na vlastní oči. Už když jsme brouzdali okolo Holešova, kde jsme si na týden koupili pobyt v hotelu Slavia, byl Hostýnský vrch na dálku vidět.
Podzim patří z mého hlediska k nejlepšímu ročnímu období na vycházky i výlety. Slunce nad hlavou nežhne, ale příjemně rozhazuje paprsky po krajině, stíny se prodlužují a světlo je měkké.
Důchodový věk se kvapem blížil, a tak jsme se ženou a dcerou občas vynechali cestování po našem oblíbeném Středomoří a vydali se poznávat i vysokohorskou alpskou krajinu. Byl to značný rozdíl. Ale co bychom pro nejrůznější svá poznání neudělali!
Léta přibývají, námi nenavštívené země ubývají. Na podzim a zimu letošního roku jsme měli několik nápadů ohledně států, kde jsme ještě nebyli.
Předpověď počasí na středu příliš optimismu nenabízela. Sníh, možná i déšť, teploty kolem nuly, k tomu slibované náledí. Není divu, že to pár lidí odradilo a raději zůstali doma v teple.
Jako na fotbalovém hřišti se nás sešlo na „autobusáku“ v Benešově přesně jedenáct. To byl náš „tým“ na dnešní vycházku. Jestli jsem minule psal, že bylo hezky, tak tentokrát bylo přímo nádherně!
Tchaj-wan je fascinující mozaikou přírodních scenérií, technologického pokroku a hluboce zakořeněné tradice. Nabízí udivujicí kontrasty: vysoké hory ve vnitrozemí, tropické pláže na jihu, starobylé taoistické a konfuciánské chrámy.
Ve středu ráno se benešovské autobusové nádraží opět rozeznělo smíchem. Sešlo se nás šestnáct, možná devatenáct – přesně to nikdo nepočítal. Autobus byl zpočátku poloprázdný, ale jakmile jsme nastoupili, rázem ožil.
Za několik let po smrti své dcery navštívila císařovna ostrov Korfu a velice si zamilovala jedno místo na vysokém pahorku nad mořem.
Řecký ostrov Korfu, to je pohoda a nádhera, ať už se zabydlíte kdekoli. Ostrov je vlastně jeden veliký olivový háj, občas přerušený vesnicí nebo tavernou. Množství olivovníků je neuvěřitelné a uváděný počet něco přes milion stromů se mi zdá poněkud skromný.
Jakmile vyjdu na kraj našeho města za poslední domy, vidím na obzoru České středohoří. Řadu kopečků, vyskládaných hezky vedle sebe. Některý menší, některý větší, špičaté i bachraté.
Ačkoli jsem už dosáhla seniorského věku, nesbírám hrníčky, nepletu ponožky ani neholduji vaření. Ráda vytvářím koláže, chodím na výstavy, pravidelně cvičím, a hlavně mě moc baví cestování. Jedním z míst, kam se ráda vracím, je Madeira.
Není snad v zemích českých seniora či seniorky, kteří by neznali jeden ze skvělých seriálů scénáristy Jaroslava Dietla Synové a dcery Jakuba skláře.
Ozval se mi kamarád, že bude v chalupě blízko Tisé, jestli nechci jet taky. Moje paní odletěla k moři, tak jsem kývnul, že si udělám výlet do Tiských stěn.
Ukázkový úvodní text článku
Podzim a zima je období, kdy mnoho lidí plánuje letní dovolenou u moře. Jistě, někteří preferují rozhodnutí na poslední chvíli, v poslední době ale přibývá těch, kteří vše organizují se značným předstihem. A největší plánovačky jsou ženy.
Než jsme se nadáli, přišel podzim a s ním podzimní prázdniny pro školáky a tím pádem i pro naše tři vnuky. Nemohli jsme přece dopustit, aby je strávili u televize, počítače nebo u mobilu. Proto jsme vyrazili na dvoudenní podzimní výlet do Luhačovic.
Norsko a Finsko. Málokteré dvě sousední země se od sebe vzájemně tolik liší. Finsko je ploché a poseté tisíci jezery obklopenými tichými lesy. Jeho více než 180 000 jezer rozesetých mezi lesy tvoří mozaiku, která působí jako zrcadlo nebe.
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi zpěnila krev.
Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala krajinu na moravsko-slovenském pomezí před mnoha lety - při studiu lidových zvyků pro národopisný festival a při práci na dokumentu o jedné z významných osobností tohoto regionu.
Vítězem ankety Strom roku 2025 byl vyhlášen tisíciletý Oldřichův dub v Peruci v okrese Louny. Anketu sleduji a každoročně posílám hlas svému favoritovi. Potěšilo mě, že letos byl do ankety Ivou Hluštíkovou a Jitkou Kržovou z Lesní školy Kořínek nominován i majestátní prastarý dub v Peruci.
U nás se říká, že burčák je lék na všechny neduhy. Prý čistí krev, zlepšuje náladu, vyrovnává krevní tlak a pomáhá proti depresím. A to já jsem potřebovala, takovou medicínu.
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém žlutém psu. Když ho jeho pán dostal, měl s ním trápení. Vycvičit ho nešlo a taky zvláštně vypadal. Nový majitel tedy začal tím, že mu ostříhal jeho divnou mohutnou hřívu.
Byla sobota, 8 hodin ráno, trochu chladněji, ale dalo se čekat, že během dne se ještě oteplí. Oblačno, což znamenalo, že slunce nebude pálit a mírný vítr vanoucí směrem mé budoucí trasy. Přímo ideální podmínky.
Emháďák. Možná to na poslech zní trochu hanlivě, ale je to člověk důležitý, neb bez nějž bychom se po městě museli přepravovat vlastní silou, ať už tělesnou nebo motorizovanou. A věřte mi, že to nemá vždy jednoduché.
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě nemožné. Ale ukázalo se, že není. Stačilo koupit si u Čedoku zájezd do Polska a počkat si na zpáteční cestu.
Etiopie je výjimečná nejen v rámci afrického kontinentu, ale i v dějinách světové civilizace. Její historie sahá až do biblických časů. Je to také jediná africká země, která si zachovala nezávislost během evropské kolonizace. V době, kdy si evropské mocnosti rozdělovaly Afriku, Etiopie dokázala vzdorovat.
Včera měl starý pán vydařený den. Přihlásil se na zájezd pro seniory pořádaný radnicí městského obvodu, ale už jen jako náhradník. Pak přišla informace, že může jet i s manželkou a poznat města a městečka Hukvaldského panství.
S pokročilejším věkem si s mužem užíváme léto především doma v našich krásných Čechách. O případné dovolené v zahraničí se rozhodujeme skoro na poslední chvíli. Je pro nás nejdůležitější, abychom byli oba alespoň trochu ve formě a dovolenou si opravdu užili.
Název města Brtnice na Jihlavsku, ležícího v údolí říčky Brtnice, je odvozen od míst, kde stávaly včelíny neboli brtě. První písemná zmínka pochází z roku 1234, kdy ji markrabě moravský Přemysl, na prosbu své matky Konstancie Uherské s se souhlasem krále Václava I., daroval cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova.
Národní park Šumava je největším parkem České republiky. Rozprostírá se na území Plzeňského a Jihočeského kraje. Brámou Šumavy je nazýváno město Sušice. Toto bývalé královské město leží v malebném údolí řeky Otavy, na úpatí majestátní hory Svatobor a je ideálním místem pro výlety do srdce Šumavy.
Ukázkový úvodní text článku
Prázdniny bývají příjemným a odpočinkovým, ale také zážitkovým obdobím. Při slovním spojení nezapomenutelné prázdniny se mi vybavila má první cesta k moři.
Bylo nás šest chlapů a vyrazili jsme na Slovensko. Sportovat, tancovat, grilovat a odpočívat. Od čtvrtka do neděle. Celý týden jsem vytvářel „mužské menu.“
Dostala se mi do rukou tato zajímavá fotografie. A co je na ní vyjímečného? Byl to první autobus, který vyjel v roce 1924 z Boskovic do mé rodné vesničky Protivanov.
Již od mládí, kdy jsem viděla krásný romantický film Poklad na Stříbrném jezeře, jsem plánovala návštěvu Plitvických jezer v Chorvatsku, kde byl tento film natočen. Okolnosti však způsobily, že jsem se tam dostala až po řadě let. Říká se pozdě, ale přece! A tak jsme jeli.
Pachatel se prý vrací rád na místo činu. Nevzpomínám si, že by jsme tam na tom místě něco hrozného spáchali, nicméně jsme se po roce vrátili do zajímavého města Javorníku, a na neméně zajímavý zámek Jánský vch. Tentokrát poslední srpnovou prázdninovou sobotu.
Vysoké Tatry mám pod kůží. Jejich hřebeny a průzračná plesa, skalné chodníky ohrazené klečí. Louky s nízkou travou, kde kvetou horské zvonky. Když máte štěstí, uvidíte pasoucí se kamzíky tam někde vysoko ve skalách.
Jeseníky jsou jako stvořené pro pohodové cestování. Čistý vzduch, krásná příroda a výlety, při kterých není kam spěchat. Rýmařovsko patří mezi místa, kde se historie snoubí s klidem a kde si každý najde chvilku na objevování i odpočinek.
Jsem žena pevných zásad a pokud si vezmu něco do hlavy, nejede přes to vlak. Občas se ale stane, že na svá pevná rozhodnutí, pod vlivem nadšení a nečekaných okolností, zapomínám.
Ukázkový úvodní text článku
Vyjet si z Říma do městečka Tivoli není vůbec žádný problém. Metro vás doveze až na samý okraj města, tam si přesednete na autobus Cotral a ten vás po třiceti kilometrech doveze na rozlehlé náměstí v Tivoli. Hned vedle parčíku s fontánami, klábosícími penzisty a veřejnými záchodky.
Drasty je vesnice, součást města Klecany v okrese Praha – východ, cca 1 kilometr jižně od vesnice Vodochody. První zmínka o Drastech je z roku 1305. Zajímavými se Drasty staly výstavbou kláštera bosých karmelitek.
Kostkový cukr je základním symbolem Dačic. První kostka cukru zde spatřila světlo světa v roce 1841, kdy byla vyrobena v prostorách dnešního kulturního domu Beseda na Palackého náměstí, na němž je umístěna pamětní deska.
Hlídáte každý rok o prázdninách vnoučata a nechce se vám s nimi létat do zahraničí, ale přesto jim chcete dopřát koupání bez ohledu na počasí? Pak liberecký Wellness hotel Babylon & Centrum Babylon jsou dobrou volbou.
Perfektní silnice č. 90 za námi nechává Svatou zem. No, ona vlastně není ani tak svatá, jako těžce zkoušená. Lidé, kteří tu žijí, mají ke svatosti hodně daleko. Jsou to zcela obyčejní lidé, kteří touží po míru a štěstí zrovna tak, jako ostatní lidé ve světě. Tato země má smůlu, nebo štěstí, jak se to vezme, že byla zrodem tří velkých náboženství.
Touláte se rádi, stejně jako já? Máte svůj rajón prochozený a cosi nepopsatelného vás pudí podívat se o kousek dál k sousedům? Mají to tam také tak pěkné jako u vás doma? Nevím proč (zatím) nemám spády směrem na jih ani na východ, ale táhne mě to spíše k severuzápadu.
Na pomezí Čech, Moravy a Rakouska najdete nevelké jihočeské městečko Slavonice. Pro svou ojedinělost bylo přesně před čtyřiašedesáti lety, 31. srpna 1961, vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Zároveň letos slaví 765 let od svého založení.
Izrael je země, které se podařilo vzkřísit v podstatě zaniklý jazyk. Hebrejština byla mluveným jazykem ve starověkých královstvích Izrael a Juda. Později však přestala být používána jako mluvený jazyk.
Podle mého spáleného břicha to asi tak není. Ženě vadí teploty kolem 40°C, které vykazují jižní destinace. Rozhodli jsme se, že se synem a vnučkou zamíříme tentokrát na sever. Udělali jsme dobře, teplota prostředí byla kolem třiceti a voda měla 22°C. Jako u nás na přehradě či na rybníce.
Takový krásný den! Slunce se na chvíli schovalo do mraků a nechalo nás vydechnout. Stále je ale léto, růže kvetou a jen lehký větřík občas přinese závan čehosi podzimního do korun stromů... To je ta pravá chvíle na pořádnou procházku!
Stalo se naším zvykem obsadit dům synovy rodiny v době jejich výjezdu za hranice všedních dnů. I naše všední dny se tak změní v nevšední a rok co rok si sepíšu seznam míst, která chci navštívit. Většina je tradičních a sluší se přidat i něco nového.
Město Benátky nad Jizerou leží u rychlostní komunikace mezi Prahou a Mladou Boleslaví. Vzniklo v místě prastarého osídlení při křižovatce obchodních stezek. Žije v něm přibližně 7 900 obyvatel. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.
Neumějí anglicky. Mají proto obavu jet do zahraničí sami a volí služby cestovních kanceláří. A když nějaký jazyk trochu ovládají, nedají to najevo, protože si nevěří. Generaci padesát plus trápí neznalost jazyků.
Pomaličku rozmrzám. Upřeně se dívám do plamenů krbových kamen na Sabince, kam jsem před chvílí už za tmy dorazil. Od Petrových kamenů jsem klopýtal potmě, protože mi přestala svítit čelovka a vážil jsem na kamenité cestě každý krok.
Nevelké jihočeské městečko Stráž nad Nežárkou najdete v polovině cesty mezi Jindřichovým Hradcem a Třeboní. O jeho historické hodnotě vypovídá nález zlomku břidličného mlatu z doby přibližně 1800 let př. n. l.
Od 2. srpna má hlavní město po čtyřiceti letech nové nádraží, nádraží evropského formátu. Nádraží Praha-Bubny leží na dvou významných příměstských tratích – do Kralup nad Vltavou a dále do Ústí nad Labem a z Masarykova nádraží do Kladna.
Po klidném posledním noclehu v Messině následovalo poněkud hektičtější ráno. S kufry a batůžky jsme se totiž statečně ráno postavili na autobusovou zastávku a čekali na autobus, který nás měl podle jízdního řádu odvézt na nádraží. Autobus však nejel a nejel.
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s námi stráví v létě týden po východních Čechách. Nevím, proč se najednou ozval, asi čekal, že v doprovodu dvou dospívajících děvčat se bude cítit dobře, že si budeme již rozumět.
Oblast CHKO Labské pískovce, rozkládající se jak na levém, tak na pravém břehu řeky Labe, je místem s nespočetnými možnostmi výletů za romantikou vesniček s půvabnými chalupami i lesů vyšperkovaných skalami a skalkami.
Naše Evropa dostala své jméno po krásné, ale trochu naivní dívce Európě, která si nic netušíc, pohladila roztomilou kravičku, ze které se vyklubal býk, což byl proměněný, pěkně chlípný bůh Zeus, který se s pouhým pohlazením rozhodně nespokojil.
Štramberk jsme již několikrát navštívili, ale město má tak hezké okolí, že při každé návštěvě objevíme něco nového, co jsme ještě neviděli, a prožijeme zážitky, o který jsme neměli ani tušení.
V dobách reálného socialismu jsem věděla pouze to, že operní pěvkyně Ema Destinnová pobývala ve Stráži nad Nežárkou. Na jednom z třídních srazů po maturitě nám jedna spolužačka vypravovala, že se stará o mentálně postižené dívky a ženy, umístěné právě v prostorách zámku ve Stráži.
Vyrazit v létě s krosnami do Malé Fatry byl nápad Borka, muže mé maminky. Sdělil nám ho nějak před prázdninami roku 1983 a svou myšlenku podtrhnul věcně: „Je to jedno z nejkrásnějších pohoří Slovenska, Maruško, vždycky jsme se tam chtěli přece vypravit."
Po několika dnech strávených v Římě jsme se vydali směrem na jih. Vlakem samozřejmě. Čekal nás jeden z nejdelších přejezdů - více než osm hodin ve vlaku. Jeli jsme rychlíkem, měli jsme pochopitelně místenky a byli několik hodin ve vagónu úplně sami.
Letos v červenci jsme pobývali s naší turistickou partou na pravidelné týdenní dovolené, tentokrát v chráněné krajinné oblasti - Železné hory. Naši vedoucí nám zařadili do programu i prohlídku města Pardubic.
Obec Lužná leží ve východní části Středočeského kraje v okrese Rakovník a spadá do mikroregionu Poddžbánsko na severozápadním okraji CHKO Křivoklátsko. Hlavním lákadlem přípravy výletu bylo Muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka.
Někdo na dovolené pracuje, někdo hlídá vnoučata, někdo si stanoví tolik aktivit, až se vrací unavenější než dříve. Jen tak se válet a koukat do dálky přestalo být v módě.
Za všechno můžou páni z Rýzmberka. Uvěřili Lišce ryšavé, to jest Zikmundovi Lucemburskému a sčuchli se s ním. Proti husitům. Žižka to jen tak nepřešel. Následně hrad dvakrát oblehl a dvakrát dobyl.
V letech 2009 a 2010 jsme navštívili nejprve Írán a posléze Izrael. V obou těchto zemích jsme se setkali s podivuhodně pestrou kulturou a milými lidmi. V tomto článku se zaměřím na Írán, jehož historie se prolíná s dějinami našeho kontinentu.
Řízením osudu jsem se ocitla v Moravských Budějovicích. Městečko má, včetně místních částí, něco málo přes sedm tisíc obyvatel. Kromě náměstí (465 m. n. m.) vedou všechny ulice do kopce. Měla jsem velice málo času, přesto jsem si stačila prohlédnout malebné centrum a blízké okolí.
Ukázkový úvodní text článku
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka? Hory? Leháro u moře? „Hele, co kdybychom zkusili ten Egypt? Prý je tam krásné potápění, a ty přece miluješ tu přírodu, a zas tak drahý to není. Nehledě na to, že za necelých pět hodin jsme tam, no co říkáš?“
Je třeba se vyhnout koloběžkám a kolům, na nichž se jezdci řítí turistickými stezkami. Připravit se, že budete míjet odpadky. A lidé okolo budou hluční a barevní. Vítejte v horách. V posledních letech se výrazně změnily.
Pro letošní narozeninový výlet jsem si vybrala Nymburk. Přítelova dcera a její manžel rádi souhlasili. Stejně jako já ve městě ještě nebyli. Počasí nám bylo nakloněno. Vyjížděli jsme sice za mírného deště, ale v Nymburce jsme deštník nepotřebovali. A hlavně, mohla jsem fotit.
Tři týdny jsme s manželem cestovali vlakem po Itálii. Dojeli jsme dokonce až na Sicílii. Reportáž z tohoto místa jsem zde již zveřejnila, nyní vás seznámím s naším pobytem v Římě.
Ukázkový úvodní text článku
Miliony klientů, miliony splněných cestovatelských snů a nespočet příběhů. Nejstarší česká cestovní kancelář 21. července slaví své 105. narozeniny.
Z pohledu mého bydliště jde o nejbližší polské koupele, proto jsem je navštívila už dvakrát. Pokaždé šlo o víkend spojený s pobytem v bazénu a v sauně. Avšak nikdy neproležím celou dobu na lehátku. Naopak ráda poznávám nová místa a hlavně kulturní památky.
Po odchodu do penze spolu partneři tráví více času, než byli zvyklí. U někoho to vyvolává takzvanou ponorkovou nemoc. A tak se snaží žít co nejvíce společensky. Ani na dovolenou nejedou v páru, ale s jinými, spřátelenými dvojicemi.
První červencovou neděli se mi po několika letech naskytla příležitost absolvovat výlet vláčkem s parní lokomotivou. S nadšením jsem to přivítala.
Spolek Cesta Česka vyhlásil 3. ročník fotografické soutěže s názvem „Poznej českou zemi a sám sebe.“ Soutěž je určena široké veřejnosti a zúčastnit se jí může každý, kdo přihlásí fotografii na téma putování z trasy Poutní cesty Blaník–Říp nebo Poutní cesty Říp–Blaník.
Ukázkový úvodní text článku
Název článku možná vypadá trochu divně, ale nic divného na něm není. Ježíšek, Karlovy Vary a léto v něm hrají zásadní roli. Pod vánočním stromečkem jsme totiž s mužem našli dárek od našich dětí v podobě voucheru na pobyt na 2 noci v hotelu Aphrodite Suite v Karlových Varech.
Ukázkový úvodní text článku
Pojďte se se mnou projít Královskou zahradou. Zastavíme se na počátku 16. století. Vládne dynastie Jagelonců. V hlavě Maxmiliána I. se zrodí plán. Ve Vídni dohodne s Vladislavem Jagellonským pravidla nové dynastické hry. Děti Jagellonce si vezmou Habsburky.
