Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už dávno vyletěly z hnízda. Celý den proběhl pokojně, podle zavedených zvyklostí. V noci mě však ze spánku vyrušil nepříjemný zvuk. Jak může někdo odpalovat petardy i v této posvátné noci?
Pro jistotu jsem si přetáhla pokrývku přes hlavu a pokusila jsem se znovu usnout. Marně. Vtíravé hvízdání se ozývalo v pravidelných intervalech. Nakonec mě nezvyklé zvuky přinutily vylézt z postele a hledat, odkud se berou. Otevřela jsem okno do ulice a zachvěla se v proudu ledového vzduchu. Skřípání okna probudilo i manžela.
“Co blbneš? Proč větráš?” ozval se dost nerudně a také si instinktivně přitáhl pokrývku.
“Poslouchej, něco tu odporně hvízdá.” hledala jsem parťáka pro lokalizaci nezvyklého zvuku.
“Já se z tebe zblázním! Nic neslyším. Zase se ti něco zdálo.” vrčel nesouhlasně.
Na ulici pod okny byl klid. Nikde ani živáčka. Zavřela jsem okno a neochotně zalehla. Docela naštvaná. Na svůj věk slyším až moc dobře, nikdo mi nebude vykládat, že se mi to zdálo.
Po chvíli se do klidu naší ložnice vkradl vtíravý zvuk znovu. Spát se v tom rozhodně nedalo. Myslím, že uhodnete napoprvé, kdo zase vstal a začal pátrat. Samozřejmě já. A za chvíli jsem byla na stopě. Otevřela jsem dveře do koupelny. Po několika vteřinách mě příšerně hlasité a vlezlé zakvílení málem srazilo k zemi. Měla jsem jasno. Ozýval se detektor oxidu uhelnatého, který jsme kdysi před 10 lety umístili na nejvyšší poličku naší koupelny.
Teď už vstal i manžel. I když byl pořádně rozespalý, opakované výstražné signály přístroje ho přinutily vyšplhat na židli. Po krátkém šátrání rukou naslepo na téměř nepoužívané koupelnové poličce hlásič našel a podal mi ho. Na displeji svítilo výmluvné slůvko End. V atmosféře kombinující rozespalost a naštvanost mi docvaklo, že asi končí životnost tohoto přístroje. A ten nás na tuto skutečnost dost nevybíravě upozorňuje. Klidně uprostřed stědrovečerní noci, kdy většina lidí v našem bytovém domě už spí.
Moje představa, že stisknu nějaké tlačítko a hlásič tím navěky umlčím, byla značně naivní. Přístroj měl sice jen dvě tlačítka, ale jejich mačkání v různých kombinacích nepřineslo požadovaný efekt. Nezbývalo, než najít brýle a rozluštit miniaturní anglické nápisy u tlačítek. Ani to nepomohlo. Hlásič pravidelně houkal v našich rukou a s každým trýznivým zvukem rostla potřeba přístroj umlčet navěky. Vyhození z okna mi nebylo odsouhlaseno. Můj muž se rozhodl, že k znehodnocení přístroje použije násilí, já jsem si šla promluvit s AI (jak jinak). Zařízení zatím spočívalo v kyblíku, zadušeno jedním polštářem zespodu a dalším zvrchu. Zatímco muž hledal pořádné kladivo, já zpovídala AI. Ta radila a radila, ale nic nepomáhalo. Až po upřesnění typu detektoru CO2 si vzpomněla, že by mohlo pomoci vyjmout baterii. Ale jak, když v přístoji byla integrovaná lithiová baterie s životností 10 let a hlásič se nedal nijak otevřít?
Moje koketování s AI přerušla rázná rána kladivem. Úderem se odloupla zadní strana přístroje. Nápis End však zarputile svítil dál. Před další ranou z milosti jsme si naštěstí všimli drobného anglického textu, který se skrýval pod odstraněnou zadní stěnou přístroje. Obsahoval stručný návod, ze kterého jsme se konečně dozvěděli, jak odpojit baterii. Stačilo šroubovákem zajet to úzké štěrbiny po straně a detektor CO2 se odmlčel navždy.
Následovaly okamžiky rozpačité úlevy. Vychutnávali jsme si posvátné noční ticho. Ale zároveň jsme si připadali jako Pat a Mat. Dvěma rozespalým seniorů se podařilo ve štědrovečerní noci definitivně umlčet kvílející detektor!
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy…
Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového…
Redakce
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s …
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí…
Červená, zlatá, bílá, stříbrná. To jsou nejběžnější barvy, které…
Na jaře a v létě věnujeme oknům velkou pozornost, v zimě na ně…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
