Rocker v penzi

Zdraví

Rocker v penzi

Datum: 23. 7. 2024

Diskuze: 10

Jarda F. Čtvrtečka. FOTO: Poskytnuto z archivu autora.

Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s kapelou hrajeme lidem do skoku, časem profláknuté populární rockové hity.

Druhý večer jsem opět na sále, ale na operačním. Otevřený pupek a nade mnou se střídá několik hodin, se skalpely, konzilium chirurgů. Snaží se mi svým uměním prodloužit život, díky jim! Vím, není to hezké, jako není hezké celé stáří, zvláště když jste byli dosud, jako já, mladí, energičtí a - nesmrtelní. Asi jsem si vybral jeden ze svých kocouřích životů, protože jsem pořád tady. Co nadělám, jsem už stár, nikoliv starr.

Moji starší příbuzní jsou všichni na pravdě boží, já jsem teď na jejich místě, děda s třemi vnuky v následnictví. Střídání rolí. Odskok z práce na operaci, za pár týdnů budu zpět, ani nemyjte můj hrnek od kafe - ee, hned jsem zpátky? Pomalá rekonvalescence, týden po týdnu se protahuje, čekám na výsledky histologie. Jo, už to bude dobrý, jen si zaklepejte ještě támhle na dveře s nápisem onkologie a hematologie. Nashledanou, loučí se se mnou chirurg. Tak jo, onkologie, hematologie, endokrinologie, jen kontrolních doběrů krve mám už tolik, že podezřívám nemocnici z výživy soukromé upíří rodinky. Hodiny žití mezitím odbíjejí Fis-dur, šedesátka uplynula a stále jsem živ.

Osm, ne zrovna příjemných lekcí chemoterapických a ejhle, samé injekce, kapačky, léky. Plátkování v tunelu PET CT nachází další problémy. Jeden nádor, druhý, třetí, čtvrtý, lázně, další operace, štítná žláza musí ven. V zkratce - 478 dní na neschopence. V práci mají za mě dávno náhradu, tahle pohádka o návratu do pracovního procesu, se rozplývá jako mlha. Neschopenka je zakončena přiznáním invalidního důchodu. Mám ID trojku, na onkologii, není mi co závidět, zas tak lehké to není.

Takže jsem důchodce a nemusím už nic? Já, rocker. Kocour, basová kytara. Faust a znalec knižního díla Pratchettova. Modelář a technik. Rocker v penzi. Na kytaru najednou nějak nejde hrát, ruce mi chemií ztěžkly, zrácím v nich cit. Co bude dál, až mi zaroste jizva po štítné žláze, až přijde první výplata penze na účet a zas bude trochu lépe? Uvidím. Ještě pořád dýchám a poslouchám rock, jsem tady. Všechen čas světa, k tomu mám zrovna před sebou.

| Můj příběh | zdraví

Autor: Jaroslav Čtvrtečka

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

10 komentářů

Soňa Prachfeldová 24.7.2024 23:44

Přeji vám dlouhý a dobrý život a zlepšení zdraví.

Miro Husli 24.7.2024 11:42

V r. 2009 jsem prodělal operaci nádoru na pleně mozkové, teď, kdy mi táhne na 74 roků, jsem ztratil cit v prstech, takže vím, o čem píšete. Pro kytaristu je to katastrofa, stejně jako pro Vás, pro mě nebo pro mého kamaráda Jarouška Wykrenta. Člověk chce, ale nejde to. Ale víte co? Hlavně že muzika je tady s námi, že žije a tím nám i pomáhá a my žijeme s ní a tak to i zůstane! Přeji Vám mnoho mnoho zdraví i optimismu. Co jiného? Drž se, chlape!!!!! Moc zdravím, hifidědek Hugo

Blanka Lazarová 23.7.2024 21:58

Už tu mnohé zaznělo, ... a tak prostě budu držet palce i pěsti, ať jste brzy zase při síle a v dobré náladě, při činnostech, které máte rád. Přeji hodně zdraví a taky štěstí.

Jana Jurečková 23.7.2024 18:18

Utekl jste hrobníkovi z lopaty a to je dobrá zpráva. Myslím, že ta nejlepší. Moc Vám přeji, ať už se do špitálu nikdy nevrátíte a jste zdráv.

Jana Šenbergerová 23.7.2024 14:44

Přeji vám, ať toho času, který jste získal tím, co jste protrpěl, využijete jak nejlépe to půjde. Možná se vám teď díky tomu otevřou dosud nepoznané obzory. Tak ať se vám líbí.

Ludmila Černá 23.7.2024 13:55

Je mi jasné, že dobrých rad už jste si vyslechl moře. Vždycky jsem trochu záviděla lidem, co umí na něco hrát a dobře zpívat. Kdysi dávno jsem se pokoušela ovládnout bráchovo banjo, ale když to není v uších...Ruce zlobí? Zkuste je trénovat po troškách. Tchýně po zákrocích a ozářkách měla "sloní ruku". A stejně vyšívala nebo pletla. Zanevřít na muziku by bylo škoda. Hudba je úžasná. A kdyby to nešlo s kytarou, co klávesy? Držím vám pěsti. A navíc, máte ještě osm životů.

Irena Mertová 23.7.2024 13:19

Držím palce, rokerům i kocourům a hlavně vám. Pratchett je můj oblíbenec, to je dobré čtení. :-)

Libuše Křapová 23.7.2024 13:10

Jo, roker, ten tvrdý život má :-) nezoufejte, opravdu bude za nějaký čas líp. I v důchodu se dá žít, mnohdy lépe než v aktivním procesu. Jen co vám plně dojde fakt, že máte trvalý příjem a nic nemusíte. A samozřejmě až se zhojí nemocné a přestane bolet bolavé. Pratchetta jsem také četla :-) je lepší než.... Nebudu psát srovnání, nechci nikoho urazit, každý máme jiný vkus :-)

Naděžda Špásová 23.7.2024 12:56

Jojo, tohle už mám taky za sebou. Na únor 2009 nikdy nezapomenu. Tehdy mi byla identifikována rakovina a bylo vymalováno. Operace, ozářky, chemoterapie, různé kapačky. Trvalo to devět měsíců, po návratu do práce mi bylo naznačeno, že mě tam nechtějí. Tak jsem se naštvala a od dubna 2010 jsem byla v invalidním důchodu, bože, to byla úleva. Myslím si a držím palce, že si zase budete užívat života jako před tím, jen s malým omezením. Tak držím palce.

Dušan Brabec 23.7.2024 11:31

Držím palce. Důležitý je pozitivní přístup a neutuchající optimismus. I když je to obtížné, sám jsem si to zažil, i když z jiného soudku - v rychlé sekvenci za sebou oční operace (chalazea), do tří dnů od ní úmrtí manželky, do měsíce poté neskutečné zhoršení a stavu kyčle včetně děsivých bolestí (spásonosný Diclofenac Duo, který ulevil aspoň na dva dny), pak na divokou kartu operace a náhrada kyčle a poté z radosti, že jsem přežil skoro smrtící postcovid a opět v nemocnici na hadičkách. A to vše během třičtvrtě roku před třemi lety. Ale je to pryč a nyní pohoda!!!