V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.
Po svatbě jsem se upsal v podniku, že jsem ochoten tam pracovat a za to se tenkrát dával stabilizační byt. Podnik byl nedaleko, v úkolové mzdě se dalo dosahovat slušných výdělků, nebylo co řešit. Tak i já dostal družstevní byt a mohli jsme se s manželkou stěhovat do vlastního. Prvním vybavením byl kempinkový skládací stolek, k němu dvě skládací židličky a dvě nafukovací lehátka. I nábytek byl úzkoprofilový, těžko se sháněl. Postupně však nábytku přibývalo, až do plného vybavení.
Ke spokojenosti ještě citelně chyběl telefon. Byl jsem zařazen mezi tzv. nepostradatelné pracovníky, to znamenalo, že kdykoliv se někde něco porouchalo, bylo třeba v co nejkratším čase vyrobit příslušnou součást. Samozřejmě za cenu přesčasové práce nebo i mimořádné směny.
Někdy ke konci týdne jsem si na poště vypsal patřičnou žádost a podal ji. S představou několika let čekání, až na mě dojde řada, tak dlouho se na instalaci telefonní linky muselo čekat, záležitost s telefonem jsem pak pustil z hlavy.
Ale hned následující pondělí dopoledne někdo na mě zazvonil. Kukátkem vidím chlapa v pracovním oděvu s brašnou, vedle něj žena držící nějakou krabici, tak otevírám.
„Pane, jdeme vám nainstalovat telefonní přípojku“, hlásí ten muž. Proč ne, podal jsem si žádost a stěhovat se v dohledné době nemíním. „Pojďte dál“, zvu je do bytu! A kam byste si ten telefon představoval umístit, zeptal se ten muž. Jeden nikdy neví, co bude, až bude, nechávám si poradit. Dali se do práce, natáhli vedení, namontovali připojovací zásuvku, já jim asistoval a oni se mě pořád vyptávali. Až jsem dostával nedobrý pocit, že hovor se ubírá směrem příliš k mé osobě a rodině.
Já jim v domnění ukončené práce poděkoval a ta žena řekla, že ještě neskončili. Pak rozbalila tu krabici, zapojila telefonní přístroj a vyzkoušela funkci. Pak ještě přišla řeč na jejich šéfa. Napřed jsem nechápal, ale pak mi došly souvislosti a proč otázky k mé rodině.
Oni ti telefonisté měli sídlo kousek od našeho domu. Po příchodu do práce našli balíček žádostí o telefon a ta moje žádost byla poslední, tedy hned nahoře. Uviděli moje jméno a to bylo shodné se jménem jejich šéfa. Domysleli si příbuzenský vztah, tudíž pro ně vyplývající prioritu, nečekali a konali ve snaze zavděčit se mu.
Po pravdě jsem přiznal, že jsem jen jmenovec a jejich šéf není můj příbuzný. Bylo vidět trocha rozpaků na jejich straně i studu za ukvapenou aktivitu. No co jim zbývalo, rozloučit se, a ten telefon mi už velkoryse ponechali. Netuším, jak svůj omyl pak vysvětlili, pokud vůbec museli něco vysvětlovat.
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
