Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly prázdniny a mamka mi dala manželům Anince a Emilovi na prázdniny na jejich chalupu.
Koupání v řece, dovádění s dětmi, chození do lesa na borůvky s Aninkou. To byl ráj, za který jsem Anince a Emilovi byla do smrti vděčná. Vždyť to byli sousedé, žádní příbuzní.
Prázdniny utekly jako voda. Přišlo září a mamka si za dobu mé a Michalky nepřítomnosti našla přítele. Vztah pokračoval dál. Přítel měl byt jinde, a tak mamka z práce chodila rovnou k němu. Vracela se pozdě večer domů a někdy vůbec. Babička se o mne sama starat nechtěla. Ale co naplat, zbyla jsem jí a nevěděla si se mnou rady. V dětství nám babička často vyprávěla vtip, který se jí velmi líbil o G.B.Shawovi. Bernarda Shawa se ptali přátelé, zda má rád děti. A on odpověděl. Nejradši je mám, když pláčou. To si je pak odnesou… Mě bohužel nikdo neodnesl, a tak se babička raději rozhodla jít pracovat do menzy, podávat a připravovat vysokoškolákům večeři a vracet se pozdě večer domů.
Chodila jsem se po škole domů do prázdného bytu a trávila dny sama. Pořád sama. Byla mi dlouhá chvíle, nevěděla jsem, co s časem, učení mě přestalo zajímat. Navíc jsem se doma bála. A tak jsem se rozhodla zvonit na svojí sousedku stařenku. Byla to dobračka od kosti a já začala svou vymyšlenou báchorku. Nevíte, kde je babička? Ona věděla, že vím, že šla do práce, ale tvářila se, že věří celé mé historce. Vzala mi dovnitř, dala mi najíst, pustila mi televizi a já byla šťastná, že nesedím sama doma. To se opakovalo tak dvakrát, třikrát. Jenže dítěti chybí stejně staré kamarádky, a tak jsem hledala někoho, kdo by se mnou strávil aspoň část hodin, abych nebyla sama. Hned s Hankou, se kterou jsem seděla v jedné lavici, jsme se domluvily, že spolu budeme trávit odpoledne. Hanka kouřila, a tak jsme využily můj prázdný byt, že mi naučí kouřit. Já nedostávala žádné kapesné, tak jsem cigarety dostala od ní. A naučila mne šlukovat. Mamka zpozorovala, že se jí měním před očima, z uplakané, smutné holky jsem zdivočela s naprostým nezájmem o vše, co se dělo doma. Buď jsem doma s Hankou kouřila nebo jsem nebyla doma vůbec. Jednou přišla úmyslně domů v půl čtvrté, jak byla dříve zvyklá a načapala nás tam kouřit. My sice rychle cigarety típly a schovaly, kouř byl ale cítit všude. Zapřely jsme to, sama kouřila, tak mlčela.
Jak jsem byla pořád sama doma, tak mi Hanka nechala čtyři cigarety, ať si je vykouřím, že už musí jít domů. Já ani nevěděla, že si můžu zapálit jednu od druhé, když jsem neměla ani zapalovač. Tak jsem si zapálila všechny čtyři a kouřila je naráz.
Pak Hanku vystřídala další kamarádka Jana. S tou mi to děsně bavilo. Žila jen s babičkou, maminka odešla v jejích 6. letech a táta žil jinde s jinou ženou. Jana byla přešťastná, že jsem pořád u ní doma. Zato její babička byla zoufalá. Říkávala, to tě maminka ani babička nehledá?
Měsíce ubíhaly, blížily se vánoce a přišel dopis od táty, že přiveze Michalku z Anglie. Michalka přijela, cizí, plná dojmů, nikoho nechápala, nikdo jí nerozuměl, nejradši by bývala utekla zpátky do Londýna.
Máma se s přítelem rozešla, babička si našla jinou práci, kam chodila do 14 h, já dala přednost Michalce před Janou.
Vše se vrátilo do dřívějších kolejí, jen jsme si my dvě, babička i máma v duchu myslely, že to všechno mělo skončit líp. Šťastné jsme nebyly ani jedna.
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
