Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na sebe. Neochota postít se, mlsná pusa a také pochybnosti o pravdivosti tohoto rčení. I když už to tvrdí i v televizi. Čert vem zlaté prasátko. Já jsem totiž letos viděla opravdového anděla. Nevěříte?
7. 12. 2025
Tak mám pocit, že jehličí už tak nevoní, uždibované syrové těsto na vanilkové rohlíčky už mi tak nechutná a navíc mě po něm pálí žáha, dárky byly skromnější, těšení větší…
Přiznávám sama sobě, že čím dál tím míň mám ráda vánoce. Poslední dobou to kupčení s narozením Páně těžce snáším. Ale nechci kazit radost ostatním a tak kupuji a balím dárky, chodím na trhy na svařák a na předvánoční besídky a koncerty, obdivuji na náměstí strom a vyřezaný betlém. Už třetí rok tam má velbloud pod ocasem nalepenou žvýkačku. Ale je hezký, to zase jo. Myslím ten betlém, ne velbloud. I když ten taky.
A taky peču cukroví. Vytáhnu starou pruhovanou zástěru a staré recepty. Ty jsou totiž nejlepší. Ty osvědčené, zažloutlé papírky s občas mastnou skvrnou a ožužlanými rohy. Ráda si v nich listuji. Mám tam takové unikáty jako „Propíchávaná buchta Jitka, Čokoládové koule Máňa K., Obližprst Karel.“ Občas vyzkouším něco nového, ale stran cukroví jsem milec starých časů. Jediné, co mi z vánočního cukroví nikdy nechutnalo, byla domácí čokoláda. Dávala se do formiček a máma vždycky u toho děsně nadávala, protože jí to nešlo vyklopit. Pouštím si k tomu CD. Rádio nebo televizi radši ne, abych se vyhnula masakru reklam. Ale to máme asi všichni stejně.
Co nastartovalo mou nelásku k vánocům? Vím to. Ještě jsem chodila do práce a za mojí kolegyní přišla dcera, tehdy asi desetiletá holčička. Byli se školou v divadle a tak se zastavila. Ptám se jí:
„Barunko, jak se ti líbilo divadlo?“
„Moc ne.“
„A na čem jste byli?“
„Ani nevím, nějaký Josef s nějakou Marií tam tahali pořád po jevišti jakési dítě?“
„A co Ježíšek?“ ptám se téměř návodně.
„No na toho se těším, dostanu mobil.“
Vím, že je to mylné usuzování z části na celek, ale nějak mi ten „JEŽIŠEK S MOBILEM“ přišel jako symbol současných vánoc.
8. 12. 2025
Veselý babinec, svařáček, v pořadí asi druhý, náměstí před betlémem. Hřeji si ťapky o kelímek, nasávám skořici a hřebíček ( ony ty vánoce nakonec nejsou tak špatné…) a jedna z kamarádek prohlásí:
„Nepřijde Vám, že je mi ta koza podobná? Vypadá tak oduševněle.“
10. 12. 2025
Dnes jsem nakoukla do mé oblíbené prodejny obuvi Ecco. Dopoledne kupodivu jediní zákazníci, starší manželský pár s vnučkou. Vybírají v pánském oddělení, pán dlouze diskutuje nad každou botou ( vnučka se pořád hihňá, manželka s pánem trpělivě hovoří… ) až si nakonec nechá přinést tři páry bot na vyzkoušení. Prodavačka přiklekne k pánovi s prvním párem bot. Kouká a já se zájmem rovněž. Pán je v sandálech. V prosinci. Prodavačka mu říká: „No to jste otužilý.“ V duchu si určitě myslí (já rovněž), že je dědek zanedbaný a nemá řádné boty.
Manželka se usmívá a praví: „On si je manžel dal schválně, aby se nemusel pracně zouvat.“ Aha. Vnučka se hihňá. Měla by si spíš všímat toho, co muži umí. Že každý má nějakou svou zvláštnost, nechci říct přímo úchylku. A že babi to zvládá s grácií.
11. 12. 2025
Čekám kamarádku. Má přijít asi za půl hodiny, tak mažu pár chlebíčků, vínko se chladí v ledničce a sladkostí ve formě vánočního cukroví už je plná krabice. Zvoní zvonek. Divím se, že by MV přišla téměř o čtyřicet minut dřív. Běžím otevřít. Za dveřmi stojí asi třicetileté děvče. Dlouhé vlasy, trochu oplácaná, zelená parka, rifle. Kde já jsem ji jenom viděla. Děvče se představí a řekne, že je z lékárny. Koncem listopadu jsem si vyzvedávala léky a dívka se přiznala, že mi špatně vrátila. Že jí to dalo dost práce, než našla patřičný recept, zjistila adresu. Přišla mi vrátit 25,- Kč.
Žasla jsem a nevěřila. Nad slušností, poctivostí, ochotou přijít vrátit peníze. Drmolila jsem něco o tom, že jsem to vůbec nezjistila a že ten obolus ani nestojí za to trmácení. Mladá lékárnice odpověděla: „Mně ano.“
Málem jsem měla slzy v očích. Dívce jsem poděkovala a řekla jí, že je můj vánoční anděl.
Strčím do peněženky
Šupiny z ryby
Neškemrám o štěstí
Ale co kdyby
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“…
Jako malá jsem toužila žít v pohádkovém světě, kde by mi na…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak…
Všeobecně je "metoda šrapnel" inspektora Trachty známa jako…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány,…
Redakce
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii,…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Vždycky se mi líbilo motto: „Můžeš všechno, když se nebojíš.“ Ano.…
Slyšela jsme kdysi hezký vtip. „V okamžiku smrti se Vám promítne…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
