Každá snaha přimět dítě k tomu, aby hodnotilo, která babička či děda je lepší, je nejen nesmyslná, ale i škodlivá. A to nejen pro dítě, ale především neprospívá vztahům v rodině. Přesto se jedná o poměrně častý jev.

„Zírala jsem, když se mi dcera svěřila, že ji babička neustále nutí srovnávat, od koho dostává lepší dárky. Jestli z naší rodiny nebo z rodiny mého muže,“ říká Martina, matka jedenáctileté Emy. „Zpočátku jsem myslela, že Ema přehání, ale pak jsem byla svědkem toho, jak se jí moje máma už v září ptala, ke komu se víc těší na Vánoce, jestli k ní nebo k druhé babičce. Máme tradici, že navštěvujeme obě rodiny. Ema nevěděla co říct, mlčela a máma jí říkala, že přece musí vědět, která babička je lepší. To mě naštvalo. Co to je lepší babička? Už mi to neustálé srovnávání leze na nervy. Svět je nyní založen na hodnocení kdo je lepší a kdo horší, ale provozovat toto v rodině je šílené,“ vypráví.

S mámou si na toto téma promluvila, ale nesetkala se s pochopením. Naopak, matka jí řekla, že chce, aby ji vnučka měla raději než druhou babičku a nevidí na tom nic špatného.

Pro některé prarodiče je vztah s vnoučaty smyslem jejich života, jiní je často vidět nepotřebují a preferují vlastní aktivity. Takže v některých rodinách bývá vztah vnoučat k prarodičům spíše vlažný, v jiných je někdy naopak babička či děda oblíbenější než máma či táta.

„Pomoc s péčí o děti byla dříve rozhodující pro přežití lidského druhu. Jedná se o přirozený, jednoduchý mechanismus, který je evolučně zakořeněný v naší minulosti. Pokud nyní v mnoha rodinách nefunguje, není to dobré. Naopak, pokud je pouto mezi prarodiči a vnoučaty silné, je to ku prospěchu všem,“ uvedla Sonja Hilbrandová z univerzity v Basileji, která spolupracovala na výzkumu, jež prokázal, že lidé, kteří mají s vnoučaty dobré vztahy, žijí déle a v lepším psychickém a fyzickém stavu. Tito lidé zpravidla uváděli, že musejí být fit, protože je vnoučata potřebují.

Potíž nastává, když to lidé s láskou ke vnoučatům přehánějí. Ano, i tak přirozená a krásná věc jako je láska k vnoučatům se totiž dá zneužít a proměnit v boj.

„Moje máma každý rok sonduje, co syn dostane na Vánoce od druhé babičky a snaží se jí trumfnout takzvaně lepším dárkem. Je úplně posedlá tím, aby ji kluk měl raději než druhou babičku. Ta to cítí, takže vyšla do útoku. Ony se opravdu porovnávají, která je jako babička výkonnější. Neustále nám něco nabízejí, chtějí hlídat, o malého se doslova perou. Pro nás je to výhodné, ale když se nad tím zamyslíme, je to trochu bláznivé. Roli v tom hraje i to, že jsme si pořídili dítě až ve vyšším věku a obě rodiny se už nemohly dočkat, pro obě babičky je to první a jediné vnouče,“ vypráví čtyřicetiletý Adam, táta tříletého chlapečka.

„Pro mnoho lidí se stalo přirozenou součástí života, že se s někým porovnávají, sdílejí své zážitky, prezentují se v lepším světle. Toto už dávno není doménou mladých lidí, podlehli tomu i mnozí dříve narození. Takže je poměrně početná skupina žen, které chtějí být takzvaně perfektní babičky. A současný tlak různých trendů ze sociálních sítí tomu napomáhá. Neustále slyšíme, jak být aktivní, jak u toho co nejlépe vypadat, co jíst, jak cvičit, jak pracovat na dobrých vztazích v rodině. S tím může souviset přehnaně promyšlený přístup k vnoučatům, z něhož se někdy vytrácí spontánnost, radost,“ míní terapeutka Jana Novotná.

Třiašedesátiletá Iva si před narozením vnoučat zakoupila spoustu knih s radami, jak správně vychovávat dítě. Její vnučka má nyní šest let a vídají se často. „Hlídám, kdykoli mladí potřebují. V létě jezdíme na výlety. Máme moc blízký vztah. Ale když mi nedávno malá řekla, že chce o víkendu k druhé babičce, ranilo mě to. Vím, že jsem hloupá, že je přirozené, že bývá i u druhé babičky. Ale já pro ni dělám víc, vždycky mám na ni čas, zatímco ta druhá pořád někde lítá a čas má jen, když se to hodí jí. Uvědomila jsem si, že žárlím. Že bych chtěla, ať mě vnučka má raději. Ale když jsem se svěřila kamarádce, ta mi řekla, že jsem úplně pitomá. No asi jsem,“ zamýšlí se.

Vztahy v rodinách bývají složité. Nejhorší ovšem je, když na ně doplácejí děti. Když se v lásce k nim předhánějí prarodiče, je to podobné, jako když se o dítě přetahují rodiče po rozvodu.

Takže, blíží se doba Vánoc, návštěv, rozdávání dárků, rodinných hostin. Čas si uvědomit, že některé věty jsou zbytečné a škodlivé.

Třeba tyto:

U které babičky ti chutná bramborový salát víc?

Která babička ti dala hezčí panenku?

Kolik peněz ti dal druhý děda? Tisícovku? No tak tu máš dva tisíce, od mě.

Ty budeš o víkendu u babičky Jarky? Ty ji máš raději?