Detstvo očami seniorov a detí. Prázdninové medzigeneračné stretnutie
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla skupina čitateľov inšpirovaná témou: „Detstvo včera a dnes.“ Vytvorili krásnu a zmysluplnú atmosféru.
Prečo nie? Veď detstvo včera a dnes má veľa spoločného. Hravosť, zvedavosť, fantáziu, tvorivosť... A potom sú tu rozdielne podmienky pre život. Práve tie vyprovokovali veľa ďalších otázok.
Volám sa Anina, budem vás týmto zaujímavým podujatím sprevádzať. Pokúsim sa priblížiť jeho atmosféru. My skôr narodení si želáme pre deti a deti našich detí zdravie, šťastie a spokojnosť. Aj preto sa snažíme byť dobrým sprievodcom. Určite tak robia všetci rodičia, starí rodičia, ďalší príbuzní. Rovnako sa o to snažia niekde viac, inde menej aj „dospeláci“ z bytového domu, zo sídliska, či z mesta. Mali by sme byť pre každú nasledujúcu generáciu dobrým vzorom.
A tak sa nám akosi automaticky ponúkla otázka do pléna: „Čo si myslíte, sme my „dospeláci“ pre vás naozaj dobrým vzorom?“ Deti boli zhovorčivé. Dievčatá uvádzali, že staré mamy sú vzorom pre varenie. Pochválili sa rodinnými receptami. Mnohé staré mamy vedú vnúčatá k folklóru (tanec, spev, tradičné ručné práce). Chlapci skôr od starých otcov odkukali prácu s drevom, maľovanie, dokonca hru na fujaru. Fujara je tradičný hudobný nástroj ľudu pod Poľanou zapísaný do Zoznamu pamiatok UNESCO. Rodičov uvádzali ako vzor pre budúce povolanie. Môžeme tešiť na budúce lekárky, psychologičky, učiteľky, sociálne pracovníčky, kaderníčky... Chlapci v tom mali menej jasno. Ibaže úplne nás svojim výrokom šokoval malý chlapec, ktorý povedal: „Chcem byť dobrým človekom,“ povedal, že to má od starého otca, ktorý hovorí, že dobrých ľudí je málo, preto môže byť úspešný. Semienko je asi zasiate. A čo robia deti pre starých rodičov? Pretekali sa v tom, ako im pomáhajú s prácou na mobile, na tablete, či na notebooku. Dobre sa to počúvalo.
My skôr narodení sme zase podeli o vlastné príbehy, ako to bolo v čase, keď sme navštevovali základnú školu. Každý z nás niečo pridal. Ja vám porozprávam svoj príbeh, tak ako som oň podelila v ten prázdninový deň. Požiadala som prítomných, aby pozorne počúvali a uhádli koľko mám rokov.
„Moje detstvo bolo bez internetu, bez mobilu a bez sociálnych sieti. V čase môjho detstva bolo jediným našim spojením s okolitým svetom rádio, televízia, knihy a časopisy. V bývalom Československu začalo prvé vysielanie televízie v roku 1953, skúšobné vysielanie na Slovensku začalo 3. novembra 1956. Neviem, nepamätám, si kedy sa televízne prijímače dostali do domácnosti, ale my sme ho mali určite medzi prvými. Večer k nám prichádzali najbližší susedia a s rodičmi pozerali televízny program. Nepísali si SMS, nemohli. Jednoducho sa stretli. Môže sa vám to zdať neskutočné, ale bol to fakt, bola to úžasná, takmer rodinná atmosféra.
Žila som v rodinnom dome, v dvojgeneračnej rodine. Okrem rodičov bývali s nami starí rodičia, ich láskavá prítomnosť ma ovplyvnila na celý život. Nikdy som neprichádzala do prázdneho domu, nemusela som mať na krku kľúčik a nemusela som sa stravovať v školskej jedálni. Pravda, ocenila som to až oveľa, oveľa neskôr.
Všetky deti sa určite tešia na prázdniny, ja som bola asi výnimka. Čakala som kedy sa prázdniny skončia. Nebola som žiadna „bifľoška“, bola som dieťa, ktoré miluje spoločnosť. Dlho som bola prvá vnučka bez súrodencov, bez bratrancov, bez sesterníc, široko ďaleko žiadne dieťa iba dospelí. Spolužiaci a ich blízkosť bola pre mňa nesmierne dôležitá. Chýbali mi.
Prázdniny som prežila viac-menej doma a u príbuzných, kde som mala nesmierne veľa pohybu a okolo seba veľa kníh a časopisov, za všetky spomenie Štoplík, Zorničku, Ohník. Detský hrdinovia boli mojim vzorom. Samozrejme nechýbali ani rozprávkové knižky. V pamäti mi utkveli knihy: Bola raz jedna trieda, Čin Čin o úžasnom vrabčekovi Čimovi, príbeh Macka Pu a jeho kamarátov, či Macko uško. Neskôr to bola kniha Ivkova biela mať, knihy s krásnou ilustráciou Jozefa Ladu a podobne knižné tituly.“
Deti ma prekvapili, mnohé knihy poznali, majú ich od rodičov, možno aj od starých rodičoch. Zdal sa vám môj príbeh dlhý? Verte nebol. Všetci počúvali, mohli sme aj muchu počuť preletieť. Keď som sa na záver opäť opýtala koľko mám rokov typovali celkom dobre, plus mínus päť rokov. A čo vy, uhádnete môj vek? Prezradím vám: „Bolo to dávno, veľmi dávno pred Googlom“.
Kto a ako dlho si bude pamätať na toto prázdninové popoludnie a kto naň zabudne neviem. Iba za seba poviem: „Nezabudnem!“
Pošlete odkaz na tento článek
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Mnozí z vás budou letní dny trávit na chatách a chalupách, někteří…
AAA není jen autobazar nebo vietnamský obchod se zbožím všeho…
Byla to naše třetí plavba po Labi. Jednou jsme pluli na výletní…
Pojďte se se mnou projít Královskou zahradou. Zastavíme se na…
Název článku možná vypadá trochu divně, ale nic divného na něm…
Naše babička ovdověla velmi mladá a zůstala sama se dvěma malými…
Pro letošní narozeninový výlet jsem si vybrala Nymburk. Přítelova…
Léto je časem sklizně ovoce a tím pádem i časem ovocných moučníků.…
Za všechno můžou páni z Rýzmberka. Uvěřili Lišce ryšavé,…
Borůvkové koláče patří nerozlučně k létu a k prázdninám. Většinou…
Letos v červenci jsme pobývali s naší turistickou partou na…
Obec Lužná leží ve východní části Středočeského kraje v…
Štramberk jsme již několikrát navštívili, ale město má tak hezké…
Naše Evropa dostala své jméno po krásné, ale trochu naivní dívce…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Oblast CHKO Labské pískovce, rozkládající se jak na levém, tak na…
Babičku jsem nepoznala ani jednu, první zemřela ještě před tím,…
Stalo se naším zvykem obsadit dům synovy rodiny v době jejich…
Takový krásný den! Slunce se na chvíli schovalo do mraků a nechalo…
Na pomezí Čech, Moravy a Rakouska najdete…
Touláte se rádi, stejně jako já? Máte svůj rajón prochozený a cosi…
Hlídáte každý rok o prázdninách vnoučata a nechce se vám s …
Drasty je vesnice, součást města Klecany v okrese Praha –…
Jsem žena pevných zásad a pokud si vezmu něco do hlavy, nejede…
Jeseníky jsou jako stvořené pro pohodové cestování. Čistý vzduch,…
Vysoké Tatry mám pod kůží. Jejich hřebeny a průzračná plesa,…
Pachatel se prý vrací rád na místo činu. Nevzpomínám si, že by…
Dostala se mi do rukou tato zajímavá fotografie. A co je na ní…
Někoho možná překvapí, že tou babičkou jsem já. Všeobecně se o mně…
Prázdniny bývají příjemným a odpočinkovým, ale také zážitkovým…
Trávili jsme dovolenou v domě po babičce na Nymbursku. Byl…
Národní park Šumava je největším parkem České republiky.…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %