Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s námi stráví v létě týden po východních Čechách. Nevím, proč se najednou ozval, asi čekal, že v doprovodu dvou dospívajících děvčat se bude cítit dobře, že si budeme již rozumět.
Ale hrubě se zmýlil. Našel dvě zpupné, neposlušné a uzavřené do sebe dvě bytosti revoltující proti všemu. Ale vyjeli jsme.
Od města k městu. Nové Město nad Metují. Město krásné, s renesančními domy. Procházíme městem k zámku. Zámek byl v majetku Colloredů-Mansfeldů. Táta povídá, vysvětluje, popisuje. My mlčíme. Bavte se se mnou. Vždyť to vypadá, jako že si vás vydržuji. Tamhleta paní se na mě dívala pátravě.
Dobruška, Náchod, Rychnov nad Kněžnou. Spíme po hotelech, což se nám se sestrou líbí. Procházíme krajem Boženy Němcové a Aloise Jiráska. Nutno uznat, že táta je dobrý průvodce. Mnoho zná.
Od zámku k zámku, procházky přírodou. Bavte se se mnou. Kdybych si vzal s sebou dvě figuríny a naučil je se vyhýbat kamenům, tak to vyjde nastejno. Účinkem byl náš bouřlivý smích.
Od hotelu k hotelu. Na blind. Jednou táta nesehnal hotel a spíme na ubytovně. Jsou s námi dvě staré dámy, učitelky. V noci se dovnitř dobývá opilý muž, že prý si zaplatil nocleh. Pro nás cesta nabývá na dobrodružství a hledáme si cestu k tátovi. Po večeři si povídáme. Všimly jsme si tátovy nervozity. Začal víc kouřit a večer si k cigaretě začal dávat i sklenku vína. Ztrácí svou masku arogantního muže a je ze všeho rozrušený. Nám dvěma je tím bližší, protože ukázal svou lidskost.
Česká Skalice, kraj B. Němcové nás uchvátil. Týden uběhl jako voda a Východní Čechy se nám moc líbily.
Uplynulo patnáct let.
Do východních Čech jsme se vrátily. To už jsme měly každá jedno malé dítě, a tak pro větší pohodlí jsme byly ubytované v kempu v České Skalici. A taky z finančních důvodů. Chodily jsme s dětmi naučnou stezkou od Barunčiny školy. Zde B. Němcová navštěvovala školu v letech 1824-1830 a pak ještě tři roky na nedělní opakovací hodiny. Při výkladu průvodkyně jsme se dozvěděli, že to bylo veškeré její vzdělání. Sama si doplňovala veškeré nedostatky a později Němcová podotýkala, že málokdo touto trnitou cestou dokáže jít.
Putovaly jsme k loveckému pavilonu a Ratibořickému zámku, kde pobývala Kateřina Vilemína Zaháňská, postava z knihy Babička. U mlýna jsme vnímaly těžký život oběšené Mančinky a smutný konec pana mlynáře „Lundra“, jež si ke konci života po úmrtí druhé manželky dal zhotovit rakev a čekal na smrt. Realita mnohem tvrdší než popisuje spisovatelka.
V Panské hospodě se dalo poměrně levně a dobře najíst a my dětem povídaly o Němcové a její knize Babička. A přitom výkladu jsme myšlenkami zalétly k tátovi, a všechno jsme najednou viděly tak nějak jinak.
Nedaleko od Starého bělidla je Viktorčin splav. Dcera a synovec se ve splavu koupali, jezdili po zadku dolů a po prázdninách říkaly ve třídě, že se koupaly tam, kde Viktorka.
Za Viktorkou jsme byly i v Červeném Kostelci, stejně jako kdysi s tátou. Zastavily jsme se u Viktorčina fiktivního hrobu. Člověku mrazí v zádech, když si pomyslí, že to bylo nejhezčí děvče ze vsi. Ten dlouhý neutěšený život až do 70 let v navždy zakalené mysli. Měla prý ještě jedno děcko, ale to jí bylo odňato, aby jej nestihl stejný osud jako prvého dítěte.
S dětmi jsme dělaly výlety do Červené Hory, kde Viktorka sloužila.
Navštívily jsme ještě Náchod, Dvůr Králové. Místa, kde jsme kdysi byly s tátou.
Jednoho dne se dcera vrátila ze školy a ze dveří volala: „Mami, dneska ve škole jsme měli nakreslit, jak jsme strávili prázdniny. Všichni malovali moře, řeku a já namalovala Barunčinu školu. Paní učitelka řekla, že je to nejlepší výkres a že ho dá na nástěnku.“
Neměly jsme foťák, tak jsme si kupovaly pohledy a psaly kroniku o našich výletech. Dodnes ji máme schovanou.
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Ami Zahradníčková
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Jsem žena pevných zásad a pokud si vezmu něco do hlavy, nejede…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Dostala se mi do rukou tato zajímavá fotografie. A co je na ní…
Prázdniny bývají příjemným a odpočinkovým, ale také zážitkovým…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
